Prosinec 2014

Silvestr

30. prosince 2014 v 10:46 | Ivuška |  Přípravy na matching
Ahoj ahoj,

je 30. prosince a to znamená, že se nám blíží konec roku...a to dost rychle. Dneska musím ještě napéct nějaké slané dobroty a vyrazím s kamarádama na party kousek za Turnov. Doufám, že to bude stejná paráda jako jakákoliv jiná akce s nima. A nejlepší na tom je, že tam budu bez počítače a bez internetu, což je vždycky jednou za čas příjemná změna. Takže se tady objevím až příští rok, tak bych ráda všem popřála všechno nejlepší do roku 2015 a ať se vám vyplní všechny naše sny. Ty velké, i ty malé...americké, české, jakékoliv. Mrkající

Příští rok ahoj, Iva

Vánoce :) :)

26. prosince 2014 v 13:57 | Ivuška |  Přípravy na matching
Je druhý svátek Vánoční a to znamená, že Vánoce už se vážně blíží ke konci. U nás byly letošní Vánoce skvělý, jako vždycky. Posledních pár let si je užíváme jaksi netradičně a pro někoho možná úplně nepochopitelně. Všechno potřebné si připravíme do 23., abychom 24. už neměli skoro žádné starosti a mohli si jenom užívat. Už asi 15 let totiž chodíme na Štědrý den na procházku po Praze a na rybí polévku (v mém případě na skvělou česnečku) do oblíbené restaurace na nábřeží u Palackého náměstí. Každým rokem tam chodí víc a víc rodin, tak jsme chtěli vyjet hodně brzy, abychom dostali stůl. Původně jsme chtěli vyjet v půl 8, ale probudili jsme se ve čtvrt se zjištěním, že to asi za 15 minut nestihneme. Asi by bylo fajn zdůraznit, že u nás na vesničce u Prahy jezdí o víkendu a během svátků autobus jen každé 2 hodiny. Tak jsme se v klidu nasnídali a jeli jsme v půl 10. Procházku jsme letos vynechali a zamířili jsme přímo do restaurace. Tam na nás už čekal můj brácha se snoubenkou a na stole 5 panáků jako pozornost od kamaráda - majitele. A tím se dostáváme k naší netradičnosti těchto tradičních svátků. Původně to totiž bylo opravdu jen o té polévce, maximálně o palačince se zmrzlinou. Pak se ale z nás - z dětí - staly dospělé děti a náš Štědrý den se změnil. Začali jsme s rodiči popíjet pivo, Becherovku a jiný nesmysly - když je to ta slavnostní příležitost...S vyplazeným jazykem Zkrátka a dobře, posledních pár let bereme Štědrý den jako možnost, kdy se všichni v klidu sejdeme, zastavíme se, oddychneme si od každodenního stresu a prostě se společně opijeme. Ne nějak extrémně, jen tak do veselé nálady. Pak jedeme domu, na chvilku si narovnáme záda, večer už jsme zase v pohodě a schopný pokračovat ve Štědrém dnu jako normální lidi. Smějící se Letos jsem si to užívala o to víc kvůli myšlence, že to znova zažiju nejdříve za 2 roky. Ale slíbili jsme si, že až tam bude moje rodina znova sedět, budeme alespoň skypovat, tak jsem na to zvědavá. Mrkající

Každopádně tenhle článek jsem začala psát kvůli něčemu jinému. Nechápu ty rodiče, kteří au pair pobyt svým dětem neschvalují, rozmlouvají, nebo dokonce zakazují. Je to přece skvělá příležitost naučit se jazyk, osamostatnit se, poznat jinou kulturu....že je chyba odjet hned po střední a vykašlat se na VŠ? Ale no tak...na VŠ přece člověk může jít kdykoliv, ale au pair může odjet jen do 26 let a pak už se to nikdy nepodaří. Ano, člověk může narazit na špatnou rodinu, i já s tou variantou počítám, ale i to je jistá zkušenost. Proto jsem tak ráda, že mne rodiče opravdu podporují, což se projevovalo i na Štědrý den. Neustále se bavili o tom, co asi budu za rok touhle dobou dělat a jaké to bude, až tam s nimi nebudu atd. Pak přišli na řadu dárečky a já jsem všude viděla Ameriku. Dostala jsem diář New York 2015 a takovou krabici na cokoliv - v mém případě určitě na bordel Nevinný - s americkou vlajkou. Taky mi koupili takovej krásnej svícínek (nebo jak to nazvat??) se stejnou tématikou. A hlavně jsem dostala příslib, že koupíme kufr dle vlastního výběru, abych nemusela jet s igelitkama. Zkrátka jsem ráda, že ten fakt vzali naprosto v pohodě a naopak jsou rádi, že něco takového plánuju a těší se na to se mnou.

Tak doufám, že i vy ostatní jste měli stejně krásné Vánoce jako já. Usmívající se

Hezký zbytek roku, I.




Informační schůzka CoolAgent

26. prosince 2014 v 13:04 | Ivuška |  Přípravy na matching
Konečně jsem se po Vánocích dostala k tomu, abych sepsala, jak probíhala informační schůzka u CA. Pokud jsem si myslela, že schůzka v CC byla úplně na nic, měla bych to přehodnotit. Tam to bylo alespoň trochu zajímavý. Do CA jsem měla přijít v 9:00, tak jsem tam zase stepovala pět minut předem (což je divný, jinak chodím všude pozdě). Dokonce jsem tam byla dřív, než Dita, slečna, se kterou jsem měla domluvenou schůzku. Vešla jsem do recepce paláce Chicago (kousíček od Máje na Národní - ani tady nebyl problém to najít) a řekla jsem paní recepční, že jdu do Cool Agentu. Podívala se na někoho za mnou a řekla: : "Tak běžte támhle se slečnou, ta tam jde taky." Byla to Dita, která se chudák nestihla ani nasnídat a už jí tam čekal nějakej blonďatej vopruz.Nerozhodný

Vyjeli jsme spolu do ani nevím kolikátého patra a šli jsme směrem ke kanceláři. Nejdříve jsme přišli do takové chodbičky, kde byl gauč a ona odemkla další dveře. Poprosila mne, ať si sednu a chvilku počkám. Řekla jsem, že v pohodě, že jsem tam dřív, tak ať nespěchá. Bylo mi to trapný, že jsem jí tam přepadla takhle brzy, tak jsem jí chtěla nechat alespoň si uvařit kafe, ale za půl minuty už mne volala dovnitř. Dostala jsem do ruky papír, na kterém byly sepsány všechny podmínky a výhody au pair programu - opět ty nejzákladnější informace, které by si každý měl zjistit, než se vydá někam do agentury. Všechno mi to shrnula a já jsem se ze slušnosti tvářila, jakože jsem ráda, že se to všechno dozvím. Pak přišel čas na moje dotazy. Jediné, co mne upřímně zajímalo, bylo pojištění. U CA je totiž nějaký basic pojištění, které ale vlastně nepokryje skoro nic. Vytiskla mi teda nějakou tabulku, ve které jsem si mohla vyčíst, kolik stojí jaké připojištění a co pokrývá. Chvilku jsme se o tom bavili a shodli jsme se, že nejlepší by byla varianta za asi 370 euro. Abych pravdu řekla, tak tou cenou si nejsem vůbec jistá a momentálně ten papír nemám u sebe, abych to zkontrolovala, ale víc to určitě není. Ta cena není zase tak vysoká, když se to rozpočítá na 12 měsíců a kryje to výlohy do půl milionu dolarů a tím, že nějaký procenta si člověk musí zaplatit sám - ty procenta si zase nepamatuju. Nevinný

Potom mi bylo řečeno, že je nejlepší se vším začít půl roku před odjezdem, což v mém případě znamená tak za 2 měsíce. Takže mám přijít později a pak teprve proběhne ten pohovor a nějaký psychologický test. To kdybych věděla dřív, tak se tam netáhnu den před Vánocemi. V jedný agentuře mi řeknou, že je dobré začít co nejdřív a v druhé mi řeknou, že jsem tam moc brzy. Svět se zbláznil, asi nějaký skvrny na Slunci. Smějící se No nevadí, tak jsem se zhruba po 15 minutách rozloučila, pěkně poděkovala, sbalila jsem si ty papíry, které jsem dostala plus nějakou brožurku a běžela jsem na autobus.


Co z toho vyplývá? Nevím, jak probíhá ta klasická schůzka a jak vypadají třeba ty psychotesty. Vlastně ani nevím, jestli se to někdy dozvím, protože je možné, že za dva měsíce už budu mít vyplněnou přihlášku u CC a třeba už budu mít i rodinu. Ale pořád je to všechno otevřené, třeba nakonec pojedu se Studentem. Smějící seSmějící seSmějící se

I.

Další rande s agenturou

22. prosince 2014 v 20:02 | Ivuška |  Přípravy na matching
Zítra je 23.12. a to znamená, že mám před sebou druhou schůzku, tentokrát v CA. Mám být v 9:00 na Národní, takže musím vstávat nejpozději v 7, což o prázdninách není úplně nejlepší, ale co se dá dělat. Předpokládám, že to bude probíhat dost podobně, jako v CC, ale samozřejmě pak budu informovat. Jen nevím, jestli to stihnu do Vánoc. Pokud ne, tak přeju všem krásné Vánoce a bohatého ježíška :)

Informační schůzka Cultural Care

21. prosince 2014 v 11:51 | Ivuška |  Přípravy na matching
Tak to mám za sebou. Ve čtvrtek jsem z práce jela přímo na Můstek a potom tramvají na Vodičkovu. Měla jsem ještě chvilku čas, tak jsem si sedla do mekáče na kafe a asi v 18:25 jsem se už přemístila přímo do centra Education First, kde sídlí i Cultural Care. Není těžký to najít. Je to sice úplně obyčejný dům, kde bydlí lidi, ale na vchodových dveřích mají dobře viditelné logo. Když se člověk nejdřív podívá na 3D mapy na googlu, tak to nemůže nenajít. Když jsem přišla do jednoho z bytů - kanceláře CC - přivítala mě Lenka. Sympatická mladá holka, bývalá au pair, která má na starosti Prahu. Posadila mne ke stolu, kde seděly další 2 holčiny, který vypadaly stejně vyděšeně jako já, ale za chvilku to bylo úplně v pohodě. Dostala jsem na vyplnění dotazník, kde byly ty nejzákladnější údaje. Jméno, věk, adresa, zkušenosti s dětma, předpokládané datum odletu, kuřák x nekuřák, řidičák, tetování, piercing atd. Když jsem byla asi v půlce, tak přišla ještě jedna slečna, takže jsme nakonec byly 4. Počkaly jsme, až to vyplní i ona a začaly jsme.

Lenka nám pustila prezentaci, u který nám řekla všechny informace o au pair programu. Abych byla upřímná, tak tahle část je naprosto zbytečná pro někoho, kdo se o to vážně zajímá a kdo si pročetl jejich stránky. Nedozvěděla jsem se v podstatě nic, co bych nevěděla. Ale byla jsem dost překvapená, když se jedna ze slečen divila, že si nemusí platit letenku. Takže chápu, že někdo se třeba všechno dozví až na tý schůzce a web vůbec neřeší, každý to má jinak… Po prezentaci si k nám Lenka sedla, vzala si nějaký sešit a začal "výslech". Ptala se nás na pár otázek a my jsme postupně všechny odpovídaly. Já jsem vždycky mluvila jako poslední, tak jsem měla čas si to rozmyslet. Ale ani tyhle otázky nebyly nic hroznýho. Co ráda děláš? Proč jsi se rozhodla dělat au pair? Proč USA? Jaký máš zkušenosti s dětma? Všechno si poctivě zapsala, což jsem vůbec nepochopila, protože psala fakt rychle a nepřečtla jsem po ní jediný slovo. No a nakonec přišla poslední otázka - v angličtině. Myslela jsem si, že si budeme normálně povídat nějakou dobu a hlavně, že u toho budeme samy, ale mýlila jsem se. Stačila jí jedna otázka pro každou a pár vět jako odpověď. Tentokrát jsme dostaly každá jinou otázku, prý abychom se nemohly připravit. Já jsem měla říct, co bych do USA z ČR přivezla českýho. Jedna z holek měla odpovědět na to, jak by děti zabavila v zimě. Další říkala, kam by se v USA nejraději dostala a proč. Tu poslední už si bohužel nepamatuju. Vážně to bylo úplně v pohodě, není třeba mít strach. Já jsem řekla jenom to, že bych dětem přivezla krtečka a rodičům Becherovku, pokud bych viděla, že jsou v pohodě a že jim alkohol nevadí (co jinýho bych taky měla vozit, že jo) a že bych jim ráda uvařila něco českého.

Potom následovalo asi 30 minut různých dotazů s naší strany. Respektive ze strany těch holek. Já jsem se asi nezeptala vůbec na nic, pokud si dobře pamatuju. Chápu, že je člověk vyplašenej, protože to je docela velká věc, já taky nejsem úplně v klidu, ale některý otázky mne fakt pobavily. Neberte to, prosím, jako výsměch….říkám, že to chápu a ve finále ta schůzka byla právě kvůli tomu, aby se člověk mohl zeptat na cokoliv. Ale nenapadlo by mne se ptát, kolik si mám brát peněz na první týden. Jsme dospělý lidi a měli bychom si dokázat představit, jakou si máme udělat finanční rezervu. Přišlo mi to, jako když se nás vedoucích rodiče před táborem ptají: "A kolik mám dát kapesné? Stačí 200, nebo raději 300?" A největší bomba byla, když se maminka jedný z holek (to jsem jaksi zapomněla podotknout, že tam s náma byla i jedna mamča) zeptala, jak je to tam s kriminalitou? Asi jako kdekoliv jinde…ale zase to chápu. Posílá dceru na rok pryč a ani neví kam. Vlastně je to docela roztomilý, že má strach.

Když holkám došly dotazy, tak jsme si řekly ahoj a já jsem jela po 2 hodinách domu. Teď budu muset začít pracovat na přihlášce, což se mi fakt nechce, ale bez toho to asi nepůjde. Myslela jsem si, že je ještě hrozně brzy, ale Lenka nám říkala, že je v programu nějaká holčina, která letí v červenci a už teď se matchla s nějakou rodinou. Údajně čím dřív, tím líp, protože v létě bude chtít odletět hodně holek (i kluků, ať na ně pořád nezapomínám) a bude velká konkurence, tak se do toho asi pustím. Zatím nejsem 100% rozhodnutá, jestli pojedu s CC, ještě jdu 23.12. na schůzku do CA, ale to by mne to tam muselo extrémně nadchnout. Necháme se překvapit…


I.

První schůzka...teď už opravdu

18. prosince 2014 v 13:45 | Ivuška |  Přípravy na matching
Dneska mám první informační schůzku - Cultural Care. Nejdřív musím ze školy letět do práce a pak do Vodičkovy, kde mám být v 18:30. Snad to stihnu. Nakonec tam jdu sama, protože kámoška má směnu v práci. Co se dá dělat…Zatím nic moc nevím, tak napíšu zítra, nebo během víkend a budu informovat o tom, jak to probíhalo. Ptala jsem se jen na to, jestli mám s sebou mít reference, papíry od doktora, nebo něco takového. Prý nemusím mít vůbec nic, taky dobrý vědět. Jo a ještě jedna podstatná informaci - schůzka je nezávazná. Takže pokud se někdo chystáte, ale bojíte se, že už budete muset něco podepisovat, nebojte a přihlaště se.

Americká dospělost

13. prosince 2014 v 13:20 | Ivuška |  Přípravy na matching
Je to přesně týden, co jsem měla 21. narozeniny. Asi před měsícem jsem se rozhodla, že je oslavím s kamarádkou ze školy a společně jsem se dohodly na termínu 13.12. - dnes! Takže se za chvilku začnu chystat na oslavu americké dospělosti.Usmívající se Když tak nad tím přemýšlím, to moje propadání ve škole má i výhody. Spousta holek jezdí do USA hned po maturitě. To bude platit i pro mě, jenže já budu o 2 roky starší, než ostatní. Všichni asi tušíme, že být v USA v 19 a v 21 letech je větší rozdíl, než kde jinde. Nemyslím si, že tam budu pařit od rána do večera, ale přece jenom si asi budu chtít občas někam zajít a představa, že tam rok řeším, že vlastně nejsem plnoletá? Nic moc. Další věc je řidičák. Ten mám už skoro 3 roky a nemusím se s ním v době maturity na honem stresovat, abych se do nějaký rodiny vůbec dostala. V USA je totiž řidičák opravdu nutností. Je sice pár au-pair, co ŘP nemají, ale to jsou výjimky a myslím si, že třeba v případným rematchi by to mohl být problém. Američani jsou "alergický" na pěší chůzi, všude jezdí autem a očekávají to i od au-pair. Některé au-pair dokonce fungují jenom jako "taxikáři" dětem, které už hlídat nepotřebují, ale řídit ještě nemůžou. Takže nemáte-li ŘP, vrhla bych se do něj hned, jak to bude možný.

Jak jsem psala - mám ho už skoro 3 roky, ale bohužel moc nejezdím. Svoje auto nemám a na benzín bych stejně neměla peníze Smějící se Občas si za volant sednu, ze začátku je to strašný, auto při řazení pláče, ale za chvilku se do toho dostanu. Musím ale řídit trochu častěji, abych se mi to dostalo víc pod kůži. Přece jenom vozit v autě cizí děti a zodpovídat za ně není sranda a chce to trochu hlubší řidičský schopnosti, než mám teď. Někomu to může připadat, že třeba přeháním, ale slyšela jsem i o případech, že rodina poslala holku do rematche kvůli menší dopravní nehodě. To se mi moc nechce.

Každopádně dnes, ani zítra řídit nehodlám - dneska budu pít a zítra umírat v šílený kocovině.

Hezký vikend všem - PARTY!!!!

Druhá první schůzka :)

5. prosince 2014 v 18:18 | Ivuška |  Přípravy na matching
Myslela jsem si, že první schůzka se nebezpečně blíží - viz. poslední článek - ale mýlila jsem se. Blíží se ještě víc. Chystám se totiž přihlásit na schůzku i do CC, která je už 18. 12.2014. CC dělá schůzky vždy v konkrétní den v několika městech. Například v Praze je to vždy ve čtvrtek a konkrátně ve Vodičkově ulici. Další města jsou: Brno, Plzeň, Hradec Králové, České Budějovice, Ústí nad Labem, Olomouc, Frýdek Místek a Bratislava. Snad jsem na nic nezapomněla. I to je jeden z aspektů, který rozhoduje o tom, kdo si vybere jakou agenturu. Já jsem z Prahy, takže to neřeším, protože tu mám pobočky CC, CA i SA, ale chápu, že někdo si třeba vybírá podle toho, co má nejblíž.

Nakonec ani na jednu z těch schůzek nejdu sama. Do CA jdu s jednou slečnou, jak už jsem psala no a do CC půjdu s kamarádkou z tábora. Jezdím totiž na dětský sportovní tábor jako vedoucí a náhodou jsem se asi před měsícem dozvěděla, že jedna z vedoucích se taky chystá odjet. Dohodly jsme se, že se na ty schůzky přidá, co že fajn. :) Jsem ráda, že na to nebudu sama. Byla by paráda, kdyby nám třeba i vyšly rodiny někde poblíž, abychom se mohly navštěvovat. Do USA se sice moc těším a nebojím se, že se mi bude stýskat, ale bylo by fajn tam mít alespoň malý kousek toho českého života.

Ale to už předbíhám, třeba nakonec nikam nepojedu, třeba si mě dneska odnesou čertiiiiii!!!! :( Sedím tady s malým bratrancem a čekám na Mikuláše. :) Bude to poprvé, co budu jako "dospělý divák". Původně jsem to zažívala jako dítě, pak jsem obcházela ostatní děti jako andílek, ale tohle je premiéra, tak se hrozně těším. A taky se těším na zítra, protože mám narozeniny. :)

Tak se mějte hezky a snad nás nikoho ty čerti neodnesou! I.