Červenec 2015

Návštěva ambasády

30. července 2015 v 12:36 | Ivuška |  Přípravy na odlet
Jak jsem psala posledně, začátek prázdnin jsem strávila na táboře a potom jsem naskočila do pracovního kolotoče. Pracovala jsem 2 roky jako asistentka, ale pžed maturitou jsem musela odejít. Takže po maturitě jsem si hledala jinou práci. Práci, kde mi dají co nejvíc směn, ale zároveň 14 dní volno na tábor. Práci, kterou budu mít blízko a práci, která bude dobře zaplacená. Jako nejlepší práce podle těchto kritérií mi vyšla.......chvilka napětí.......pokladní v TESCU!!!!!!!!!

Musím uznat, že jsem si vždycky říkala, že nebudu pracovat v Mekáči a za pokladnou. No co, peníze za to jsou a moc na výběr jsem neměla. Naštěstí je tam ale relativně klídeček a ženský na kasách jsou fakt v pohodě, takže mi to na těch pár měsíců nevadí. Jenže jsem managerce řekla, že potřebuju hodně peněz = co nejvíc směn. Co z toho vyplývá? Do mého odletu už mi nezbývá moc volných dní. A já mám ještě spoustu věcí, co musím zařídit.....takže jsem se minulý týden rozhodla, že se konečně přihlásím na ambasádu, protože už jsem měla i pas.

Co je potřeba pro přihlášení na ambasádu? Pevný nervy!!!!!! Nejdřív se musí vyplnit online formulář DS-160. Je tam spousta otázek a na některý jsem vážně nevěděla, jak odpovědět. Nakonec jsem ale samotný dotazník zvládla asi za 20 minut a přešla jsem k poslední části, k fotce. BOŽE!!!!!!!! To byl horor. Snažila jsem se tam nahrát svojí pasovou fotku plus pár dalších fotek, co jsem měla v počítači, ale nic mi to nechtělo vzít. Já jsem na to antitalent, takže si k tomu sednul můj táta a upravoval ty fotky podle přesných parametrů, které to mělo mít, ale nic.....postupně jsem se s tim štvala asi 3 dny. Křičící A pak jsem řekla, že na to - pardon - seru!!! Že prostě nikam nepojedu a hotovo. Potom táta prohodil větu, kteou měl prohodit už o 2 dny dřív: Tak si prostě stoupni ke zdi a vyfoť se, ne? Myslela jsem si, že výsledek bude úplně stejnej a ta aplikace fotku nepřijme, ale přece jenom jsem to zkusila. Světe div se, fotka prošla bez jakýchkoliv úprav. Fakt super.....Takže moje prohlášení, že nikam nejedu, jsem vzala zpátky a jelo se dál. Úžasný

Dalším krokem je samotné objednání schůzky na ambasádu a zaplacení 4000,-. To už šlo tak nějak v pohodě. Teda až na malý zádrhel, že jsem tam musela napsat svůj e-mail a heslo. Napsala jsem to, ale opět mi to nechtělo vzít. Zkoušela jsem to asi 5x, ale nic. Věřte mi, že to dokáže po 3 dnech problémů s fotkou fakt naštvat. Smějící se Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem si prostě založila nový e-mail na gmailu. Zaplacení pak už nebyl problém a datum schůzky taky ne. Objedávala jsem to v pátek a první volný termín byl v úterý v 9:15, takže se nemusíte bát, že to bude trvat dlouho. Ten problém s termínama je, zdá se, vyřešený.

Takže jak to probíhalo na ambasádě....začněme tím, že jsem klasicky zaspala. Chtěla jsem vyrážet v 8, ale podařilo se mi vstát "už" v 7:18. Nutno podotknout, že jsem neměla fotku, kterou na ambasádě chtěli, takže jsem si ráno chtěla umýt vlasy a tak nějak celkově udělat ze sebe člověka a nechat se vyfotit. Taky jsem si chtěla dát dohromady veškerý dokumenty, který jsem si samozřejmě mohla připravit už den předem, jenže jsem byla opět v práci a večer po práci jsem si řekla, že už se mi nechce, že to přece můžu udělat ráno, protože budu stejně vstávat brzy. ÚžasnýSmějící se No dobrý, takže jsem si na rychlo vytiskla takovou potvrzovací stránku z toho online formuláře DS-160, potvrzení o zaplacení, přihodila jsem k tomu pas a další formulář, tentokrát DS-2019. Ten mi přišel od agentury, stačilo ho jen podepsat. Podle dopisu z agentury mi chybělo ještě potvrzení o zaplacení jakéhosi SEVIS poplatku, ale to jsem neměla a hlavně jsem nic neplatila. Nebyl čas to řešit, takže jsem sedla do auta a vyrazila jsem. Takhle brzy ráno samozřejmě nebylo kde se vyfotit, protože bylo zavřeno, takže jsem v metru na Zličíně vlezla do takový tý fotobuňky, kam si feťáci choděj píchat, libový!! Smějící se Za 4 fotky jsem dala 100,-, trvalo to hrozně dlouho a vypadala jsem na nich jako idiot. Nevadí, jde se dál. Nastoupila jsem do metra a jela jsem na Malostranskou. Cestou jsem pořád přemýšlela o tom SEVIS poplatku a nebyla jsem si jistá, jestli mne z ambasády nevyhoděj. PO vystoupení z metra jsem teda volala Lence, že jsem na cestě na ambasádu a že mám tenhle problém. Řekla, že zavolá holkám do Německa a řekne jim, ať mi to pošlou znova a ať to zkusím na ambasádě ukecat. Dobrá tedy, nějak to dopadne. Nebyl čas, protože už jsem stála před ambasádou!

K ambasádě jsem přišla v 9:15 (schůzku jsem si nakonec zvolila až v 9:30), takže jsem měla čas. Stáli tam 2 český policisti a 2 securiťáci v U.S. stejnokroji, ale byli to taky češi. U jednoho z nich jsem nahlásila jméno, on se kouknul do seznamu a řekl mi, že je to v pořádku, ať počkám tamhle za tou slečnou. Stoupla jsem si vedle slečny, která už tam čekala přede mnou a za mne si stoupli ještě asi další 3 lidi. Stáli jsme tam podél toho baráku, jako kdybychom čekali na kulku. Pán pořád zdůrazňoval, ať chviličku počkáme, že tam jsou nějaké technické problémy, ale že se nic významného neděje, že to bude v pohodě. Stála jsem tam asi 15 minut a pozorovala tu komedii kolem. Do vysílaček si říkali zakódované nesmysly, turisty odháněly, jakmile sáhli na foťák atd. Jako jasně, chápu, že bezpečnostní předpisy musí být, ale přišlo mi to, jakoby měl každou chvilku přijet samotný Obama. A nebyla jsem daleko od pravdy. Z vysílačky se ozval další blábol, securiťák se otočil na policisty a řekl: Jede nám šéf, pomůžete nám? Jeden z policistů důležitě kývl a stoupnul si doprostřed ulice, aby zastavil projíždějící auta, zatímco ostatní zastavovali chodce. Za čtvrt minuty přijelo obrovský zatmavený auto a za ním ještě Audina. Předpokládám, že tam seděl asi ten americký velvyslanec. No nic, to jen tak pro zajímavost. Smějící se Takže po těch zhruba 15 minutách jsem se dostala dovnitř, kde jsem musea odevzdat telefon, čtečku a foťák - chtěla jsem si pro vás dát selfíčko s ambasádou, ale bála jsem se, že by po mne šla FBI. Nerozhodný Prohledali mi kabelku, dostala jsem visačku a šla jsem nahoru. Měla jsem radost, že už to budu mít za sebou a BUM!!!!! Nahoře čekalo dalších asi 25 lidí. Vzala jsem si číslo z pořadníku a poslušně jsem si sedla mezi ostatní. Za chvilku mne zavolali k oknu č. 1. Tam jsem paní (češka) odevzdala papíry a začala jsem se omlouvat, že nemám to potvrzení o zaplacení SEVIS poplatku. Ona mi s klidem odpověděla, že to je ten papír, co je připíchnutý k DS-2019. Takže jsem ze sebe zase udělala krávu a otravovala agenturu zbytečně. Když mi paní řekla, že to je všechno, ať se jdu posadit, tak se jí ptám: A tu fotku nepotřebujete? Ne, nepotřebovala.....bylo to čím dál tím lepší. Vyhodila jsem 100,- za 4 hnusný a zbytečný fotky. Smějící se Ještě jsem dostala jakousi brožuru o mých právech v USA a šla jsem si sednout. Po asi půl hodině jsem slyšela něco, co znělo jako moje jméno a pochopila jsem, že jsem nejspíš volaná k okýnku číslo 5. Tam už seděla američanka. Nejdřív se zeptala, jak se mám, asi jí to hodně zajímalo. Smějící se Potom mi vzala otisky prstů a zeptala se, jestli jsem četla brožuru. Přiznala jsem se, že ještě ne, ale že si ji URČITĚ přečtu. Řekla mi, že je to opravdu důležité, že se mne na to budou ještě při pohovoru ptát. Tak jsem si šla zase sednout a prolistovala si tu brožuru. Za další půlhodinku mne opět volali, tentokrát k oknu číslo 6. Tam se mne jiná američanka zeptala, kam přímo jedu, co tam budu dělat, jestli jí můžu říct něco o rodině, jestli jsem s nima v kontaktu a to bylo všechno. Takže brožuru jsem mohla vyhodit. Smějící se Nakonec mi řekla, že pas mi přijde poštou. Tak jsem se hezky rozloučila a po hodině a půl jsem odcházela s dobrým pocitem, že jsem to tak nějak zvládla. Byla jsem dost překvapená, že tam se mnou byli asi 4 lidi tak nějak v mém věku a všichni s sebou měli maminku. To jsem moc nepochopila, ale dobře, každý to má asi jinak....Usmívající se
Koukám, že jsem se zase nějak rozjela, takže už budu končit, protože za chvilku běžím do práce a brzy se zase ozvu. Mějte se krásně!!

P.S. Pro představu, jak moc to letí, přikládám tohle, jelikož už vím přesný čas odletu: http://www.odpocitej.cz/odpocitej.php?a=Ivuščin-odlet-do-USA-2015&id=186589

Začátek prázdnin

21. července 2015 v 13:05 | Ivuška |  Match!
Krásný slunečný den :) Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych napsala další článek. Doufám, že se tady teď bude článků objevovat víc a víc, protože můj odlet už se vážně nebězpečně blíží a blíží se také všechny věci, které musím zařídit a o kterých bych chtěla napsat.
Začneme ale tím, že jsem teď neměla čas psát proto, že jsem byla s dětma na táboře. Jezdím už 12 let na tábor do Ledče nad Sázavou, do Sluneční zátoky. Je to nádherné místo, kde tábořil i pan Foglar a jeho hoši od Bobří řeky. Úžasný Letos jsem měla na starosti 12 holek ve věku 13-14 let. Bylo to s nima naprosto úžasný, protože se z nich stala opravdu prima parta. Až na malý zádrhel v podobě volání sanitky pro jednu z nich to bylo bezproblémových 14 dní v krásném prostředí a už teď se mi stýská. Plačící

Musím uznat, že konec tábora mne ale dostal. Na poslední diskotéce jsem brečela jako malá holka, protože jsem si moc dobře uvědomovala, že minimálně příští rok už nepojedu a možná se tam jako vedoucí nevrátím už nikdy. Doufám, že se to nestane, ale člověk nikdy neví....Nó a při samotném odjezdu jsem se skoro rozbrečela znova, jelikož mi holky daly něco, co mne fakt překvapilo a čeho si moc vážím. Dostala jsem krásné přáníčko.


Řekla jsem jim, že moc děkuju, že jsem to vůbec nečekala, vyvolala jsem hromadný objetí a pak jsem se omluvila, že musím pryč, nebo budu brečet. A co ty "mrchy" udělaly? Když jsem odcházela, začaly tleskat a to už jsem měla fakt na krajíčku, ale zvládla jsem to!!! Další vlna přišla, když jsem obcházela všechny vedoucí a ostatní personál a všichni mi říkali? Tak ať se ti v tý Americe líbí, hlavně se nám vrať atd. Zahřeje vás ten pocit, že máte kolem sebe lidi, kterým na vás záleží a kteří vás mají rádi. A já jsem hrozně moc ráda, že do takové party patřím. Rozpačitý
Musela jsem rychle naskočit do auta a odjet pryč. Chudák Ondra mi musel prvních 15 minut cesty pořád opakovat, ať nebrečím. Nebyla se mnou vůbec řeč. Nerozhodný A kam jsme jeli? Udělali jsme si výlet do Olomouce na jednu akci, kterou poprvé svolal kamarád mých rodičů na svoje narozeniny. Tenkrát někdo řekl: To bylo fajn, tak příští rok to uspořádám já a jste všichni zvaní k nám. No a takhle vznikla tradice takzvaného Supova poháru (je to nohejbalový turnaj), který se koná již 26 let a pokaždé ho pořádá někdo jiný a někde jinde - tato akce se stěhuje po celé republice. Já osobně jsem byla po těch 14 dnech dost unavená, takže jsem jen seděla a popíjela pivko, ale Ondra se zapojil do turnaje a skončil na čtvrtém místě z 10 týmů. On je sice pořád naštvaný, že to stojí za prd, ale já si myslím, že na první účast je to dobrý výsledek.
Každoroční tradicí je i společná fotka, tak tady ji máte....


V neděli jsme přijeli domu, něco málo jsme ugrilovali, popili a včera (pondělí) začal můj pracovní maraton. Zamračený Moc mne toho totiž už o prázdninách nečeká. Jo, pár akcí ještě bude, ale nic velkého. Takže teď mám přee sebou hlavné práci, zařizování, papírování, nesmysly....První věc chci zařídit už zítra a to takovou, že si chci vyzvednout pas, abych se mohla přihlásit na tu ambasádu. To bych chtěla stihnout do pátku, tak snad se budete moct těšit o víkendu na nový článek. Teď už se musím pomalu zvednout od počítače, protože za hodinu opět vyrážím odo práce a budu tam až do 22:00, fuj :( Mějte se líp, než já, ahoj Iva

P.S. HF mi poslala uplně boží fotky prcka a já mám potřebu je všem pořád ukazovat Rozpačitý Nechci je ale zveřejňovat tady, takže pokud by někdo měl zájem a chtěl by vidět tu princeznu, napiště a já vám fotky pošlu Úžasný

Omlouvam se za neaktivitu

6. července 2015 v 12:17 | Ivuska |  Match!
Ahoj vsem!!! Kazde pondelni dopoledne mi na e-mail prijde prehled o tom, jakou mam presne navstevnost v konkretni dny. Ja vim, ze jsem posledni dobou moc nepsala, ale stejne se nekolik jedincu trpelive kouka na muj blog kazdy den a hleda novy clanek. Dokonce mi par z vas uz i obcas napise, co je noveho a kdy bude clanek. Dela mi to radost, dekuju za zajem! Mrkající
Momentalne se to ale ma tak, ze jsem na tabore jako vedouci a bohuzel nemam na clanky vubec cas. Vratim se za 14 dni a napisu clanek o tom, jak to tady u nas chodi, jak jsme se meli a tak. Prihodim i par fotek. :)
Jinak s USA zatim zadny posun. Pas se mi vyrabi, takze na ambasadu se zatim prihlasit nemuzu a nic jinyho odsud taky delat nemuzu. S rodinou jsme stale v kontaktu a stale se vice a vice poznavame. Jsou bozi!!!! Takze to je prozatim vse a budte prosim trpelivy, dekuju. :)