Září 2015

Prvni navsteva synagogy, velka rodinna oslava a Sukkot

27. září 2015 v 16:45 | Ivuska |  Muj zivot v New Rochelle, NY
Uvedomila jsem si, ze to tu zase nejak zanedbavam a ze je cas neco napsat, tak jsem tu. Tesi me, ze mi sami od sebe pisete, kdy bude dalsi clanek. Úžasný Ted jsem moc nemela energii psat, jelikoz uz nekolik dni bojuju s chripkou, takze jakmile je moznost, hodim sipku do postele. Vlastne se to dalo docela cekat, protoze Bubak na me od prvniho dne libove prska. Kdykoliv se o ni zminim jako o Bubakovi, nasleduje otazka: Ty ji rikas Bubak? Ano, rikam a vysvetleni je uplne jednoduchy. Jeji rodice ji totiz rikaji Boobah (Buba), coz je hebrejsky "panenka". NO a pak si staci pridat jenom jedno pismenko a je z toho Bubak. Jeji rodice to dost pobavilo. Smějící se Pred par dny jsem jim pri veceri rekla o mem blogu a o tom, ze bzch chtela psat o Bubakovi, o nich, o jejich zvycich a i pridavat fotky. Cekala jsem, ze mi to zakazou, ale byli uplne v pohode, takze mam konecne svoleni vam predstavit Bubaka. Toto je prosim pekne ona na nasi prvni prochazce smer hriste. Mrkající



A tohle je hriste, ktere mame fakt kousicek od baraku. Docela pekny, ne? Bubak zatim muze jen na tu houpacku, ale casem to bude lepsi. :)




Neni moc veci, co spolu muzeme delat....momentalne se to vsechno toci jenom kolem jidla a spani, ale ona si nestezuje. Jidlo uplne zboznuje, ikdyz jeste nevi, co je dobry jidlo. Ale neprala bych vam videt ten amok, kdyz z lahve vytahne posledni kapicku mlika. Nastesti staci vrazit ji do pusy dulika a uz je to zase andilek. Hrozne rada by ochutnavala i normalni jidlo, ale kdyz jsem ji davala treba oliznout prst od citronu, tak se moc netvarila. Asi nevi, co chce....


Vcera byla sobota, to znamena, ze byl cas jit do synagogy. To je vec, kterou mi nikdo nenuti, ale ja jsem stejne chtela jit. Vcera tam totiz probihal bar mitzvah a ja jsem si rekla, ze bzch to rada videla, kdyz uz mam tu prilezitost. Takze jsem nahodila jediny saty, ktery tady mam a cekala jsem, az se Bubak vzbudi, abychom mohli jit. Kdo me zna, tak vi, ze saty moc nemusim, ale plati urcity dress code, ktery tvrdi, ze zena musi mit saty, nebo sukni a vdana zena jeste k tomu klobouk. Je fakt, ze to vsem ohromne sluselo. Bohuzel jsem videla az posledni cast, coz uz bzla takova neformalni hromadna zranice. Bubak totiz spal hrozne dlouho a kdyz jsme prisli, tak uz bylo po vsem. No nic, snad budu mit jeste jinou prilezitost. V synagoze jsme potkali Berryho, coz je bracha Sareny (moji HM). Prvni veta, co mi rekl, byla: "Rad te poznavam. Slysel jsem, ze jsi velkej fanda hokeje....CZECH REPUBLIC!!!" To me docela potesilo. Smějící se Drzeli jsme se Berryho a jeho 3 dcer, protoze jsme k nim byli pozvany na obed. Sarena mi rekla, ze jsou na me vsichni hrozne zvedavi a tesi se, az me poznaji. Cekala jsem, ze to bude fakt jenom obed "u tety a strejdy", ale nikdo mi nerekl, ze je to velka rodinna oslava narozenin, kde se sejde asi 25 lidi. Nastesti bzli vsichni hrozne mili. Sedla si ke me jakasi pani a zeptala se me, odkud jsem. Odpovedela jsem jenom: "Czech Republic" a za to jsem dostala velikou pochvalu, ze moje anglictina je skvela. No, co na to rict......diky! Bylo to divoky, hlasity, hebrejsky, plny cizich lidi, cizich slov, ciziho jidla a bzla jsem z toho dost na vetvi. ale Sarena rikala, ze je to dobra priprava, protoze dnes to bude mnohem horsi. Zacina totiz dalsi z mnoha zidovskych svatku, ktery se jmenuje Sukkot, ale nas pracovni nazev je "tent holiday", protoze se to oslavuje na zahrade v takovym stanu plnym jidla.....jak jinak. Takze asi za 5 hodin vyrazime na Long Island, kde bydli Sareny rodice a kde se sejde pry asi 50 lidi. No....moc se tesim!!! Plačící Smějící se Ale ne, alespon zaziju neco novyho. A jsme domluveny, ze az mi bude nejhur, pujdu se schovat nekam do krovi. Smějící se Doufam, ze tam za ty 3 dny ulovim nejaky fotky, abych se mohla pochlubit. Tak se mejte krasne a az bude cas, napisu vam, jak jsme se meli.

Pa :)

Druha navsteva NYC

22. září 2015 v 0:46 | Ivuska |  Training school
V nedeli jsem podnikla dalsi vylet do NYC, tentokrat s Clarrisou. To je italska au pair, ktera zije asi 4 mile od nas a je tady jen o 2 tydny dele, nez ja, takze to taky teprve poznava vsechno. Domluvili jsme se, ze se v pul 12 sejdeme na nadrazi a pojedeme na Grand Central (zastavka na Manhattanu) vlakem. HP (host parents) byli nadseny, ze uz nekam vyrazim. Dokonce mi vygooglili i adresu cesky restaurace a polskyho obchodu, kde by meli mit i cesky produkty. HD (host dad) byl tak ochotnej, ze me na nadrazi i hodil a pockal, jestli Clarrisa opravdu prijde, abych tam nezustala sama - stale nemam americky cislo, snad to spolecne vyridime zitra. Pomohl mi koupit i jizdenku, ktera mimochodem stala skoro 16 dolaru (WTF?????). Clarrisa prisla, privitaly jsme se, podekovala jsem Paulovi za ochotu a cekali jsme na vlak. Vlak byl moc peknej, fakt cistej!!! Cesta nebyla dlouha, do pul hodiny jsme byly na Manhattanu, coz je super. A musim rict, ze Grand Central je jedno z nejhezcich nadrazi, co jsem kdy videla.




Rekla jsem Clarrise o tom, ze mam adresu na tu ceskou restauraci, ale ze ta nemusim jit zrovna dnes, ale ona mi odpovedela, ze hrozne rada ochutnava ruzny jidla a ze tam urcite musime zajit! Tak jsme sly....

Cafe Prague (uz podle nazvu) bylo spis bistro, nez restaurace, ale nasly jsme tam, co jsme hledaly, takze nase objednavka znela: 2x "sweetchkova" a pivo!






Clarrisa se ptala, co "sweetchkova" znamena a proc se to tak jmenuje. Vzpomela jsem si, ze jsem nekde slysela, ze je to podle svicek, jakozto slavnostni jidlo. Ale jestli je to pravda, nevim....kazdopadne ji to zaujalo. Zaujalo ji spoustu veci. Bavily jsme se mimo jine i o pivu a o piti alkoholu celkove. Ptala se na cenu drinku a rekla mi, ze v Italii maji tak 4x drazsi alkohol. Taky nemohla uverit tomu, ze u nas kazda restaurace musi mit alespon jedno nealko levnejsi, nez pivo. Popravde receno, nikdy mi to neprislo divny, dokud jsem to s nekym takhle nerozebirala, ale asi jsme vazne narod alkoholiku. Smějící se

Pak jsme zamirily do obchodu, protoze ona si potrebovala koupit nejaky obleceni na dovolenou. Jeji HF (host family) na ni vybalila, ze jedou za tyden na Kanary a ona tady nic nema. Smějící se

A kdyz jsme prolezly kramy, vydaly jsme se hledat ty polsky potraviny. Bohuzel nas nenapadlo, ze budou mit v nedeli odpoledne zavreno. Ale co, cestou jsme videly spoustu zajimavych veci, napriklad:

Zehlicko-barak

Dalsi barak


Empire state barak


Kostel Smějící se


Pani obklopenou umelejma ptakama


Pana, kterej se necha cely den dobrovolne shazovat do vody. No nekup to, 3 rany za 5$!


Ale taky jsme treba potkaly pruvod plny Mexicanu slavicich cosi. Pokud jsem to dobre pochopila, tak nezavislost, nebo neco takovyho.....ale to byla vazne pekna podivana, spousta hudby, zpivani a tancovani.




No a nakonec jsme si cestu zpet zprijemnili ledovym kafickem z Dunkin Donuts, protoze narozdil od CR tady mame sileny vedro. Na to, ze to bylo medium, tak to bylo megaobrovsky a megasladky, takze z toho asi nebudu delat pravidlo. Křičící


A aby toho piti nebylo malo, tak jsme si vecer sedli s HP k televizi, koukali na predavani Emmy award a HD mi nabidnul svoje vlastni pivo, ktery si vari ve sklepe. Smějící se Kupodivu to vubec nebylo spatny.....Mrkající


Ted momentalne je pondeli vecer, ja mam za sebou prvni plnohodnotny pracovni den a obe zijeme. Wooohoooo! :D

New York City trip a prvni setkani s rodinou

19. září 2015 v 17:05 | Ivuska |  Training school
Ctvrtek ve skole byl uz od rana trochu zvlastni. Snidane byla posunuta na 6:30-7:30 a byli jsme rozhazeny do novych trid. Tentokrat uz jsme se totiz neucili o tom, jak si hrat s detma a jak se s nima skamaradit, coz bylo faaaaakt zabavny, ale venovali jsme se prvni pomoci, coz melo konecne nejaky smysl. Musm uznat, ze to se s nasi prvni pomoci moc neda srovnat. Kazdy z nas dostal balicek se zakladnima pomuckama, svoji vlastni figurinu dospele osoby i ditete. Dost dlouho jsme si vsichni zkouseli, co delat a co nedelat. Potom nam dokonce i rozdali defibrilatory a ucili jsme se, jak s nima pracovat. Samozrejme to byla jen "hracka", ale jinak se to chovalo jako normalni defibrilator, cili to mluvilo a navadelo nas to, co mame delat, dobra vec....

Ale dost uz o skole, to byla klasicka nuda, vzdyt to znate. Nejdulezitejsi na tom dni byl prece NYC trip!!!!! S vyplazeným jazykem Naskakali jsme do autobusu a jelo se. Ze skoly to bylo asi hodinu a pul, ale to tady absolutne neni zadna dalka. Smějící se Samozrejme jsme vsichni byli strasne unaveny, takze jsme pospavali a o to vic nas vzdesilo, kdyz do autobusu naskocil nejakej cernoch a zarval do mikrofonu: Heeeeey, whats up everybody? Tak to byl nas veselej pruvodce. Smějící se Nejdrive jsme se projeli mestem a sli jsme na vzhlidku, odkud tak nejak byla videt socha Svobody, ale stejne to bylo docela daleko.





\





Prohlidku jsme zakoncili na vyhlidce Top of Rock.




Odsud jsem se prosla pres jakysi ulice s hromadou vlajek....


...az na Times Square....



...kde jsem proste musela navstivit tohle!!!



Kdyz jsme prijeli zpatky do skoly, padla jsme unavenou. A to i pres to, co me cekalo dalsi den....prvni setkani s rodinou! Rano jsem se probudila, nasnidala a pockala na informacni meeting. Potom jsem si sla zabalit, odevzta povleceni a rucniky, dotahla jsem ty tezky kufry ze tretiho patra dolu k autobusu (netusim jak....) a pak jsem teprve mela cas byt nervozni. Cesta opet byla hrozne dlouha a ja byla s kazdym kilometrem vic a vic nervozni. Asi po hodine a pul jsme dorazili na misto, kde uz cekal hloucek rodicu a celej autobus zacal silet. Vsichni meli totalne vzdeseny vyrazy a cekala jsem, ze nekdo snad zacne i zvracet, ale nakonec t vsichni ustali. Vylezla jsem ven a videla jsem maminu s prckem v naruci. Videla jsem je hned, protoze pro me meli na privitanou balonky s napisem Welcome a You are so special. Bylo to az moc americky, ale hrozne mily. Rozpačitý Par holek dostalo kytku, ale balonky mam jen ja!!!!!!!! Úžasný Smějící se Najednou ze me nervozita uplne opadla. Byla jsem prekvapena, jak nenucene jsme si povidaly. Rozumim vsemu, co mi rikaji, ale s mluvenim je to horsi. Oni me sice hrozne chvali, ze mam dobrou anglictinu, ale ja si prijdu jako strasny strevo. Po prijezdu domu jsem se zabydlela v malem, ale peknem pokojicku, vybalila jsem si vsechny veci do satny, do koupelny a slo se na pruzkum okoli. Takze ted uz vim, kam se s prckem chodi na "gymnastiku", na hriste, na prochazky a tak. Teda.....videla jsem ty mista a mozna tam podle mapy trefim. :D Chvilku potom, co jsme se vratily, prisel domu tata. Tam uz neprobehlo obejmuti, jenom podaniruky, ale to je asi normalni. Jinak je moc milej. Dokonce mi rikal, ze byl po vysoky na Euro tripu s kamaradem a ze Praha je jedno z nejhezcich mest v Evrope. Mamina prikyvovala a tvrila, ze pry to rikal i pred tim, nez vubec uvazovali o au pair, tak snad nekeca. Smějící se

Vecer jsme si dali burgery, kukurici a vino. Tadz jsem poprve fakt pocitila, ze jsem u zidovsky rodiny, protoze zapalovali svicky jako podekovani, pozehnali vino a pak se teprve slo jist. Nutno rict, ze kdyz mi to vsechno vysvetlovali, tak z toho meli tak trochu srandu. Behe jidla jsme si povidali, ja jsem jim pak dala darky, ktere se libily a chutnaly. Smějící se Lazensky oplatky a Studentska pecet nemuzou zklamat.....:D Ted jeste uvidime, co budou rikat na Becherovku. Dnes prijde na navstevu maminy bracha se 3 dcerama, tak treba se ta flaska otevre.....Smějící se

Odjezd za skoly za pul hodiny....

18. září 2015 v 14:32 | Ivuška |  Training school
Chtěla jsem napsat článek o prohlídce New Yorku, ale bohužel nestíhám, protože za půl hodiny nasedam do autobusu a jedu k rodině, konečně! Jsem z toho dost nervózní, ale já jsem pro ně taky první au pair, tak v tom alespoň nejsem sama. Doufám, že si večer najdu čas na popsání zbytku programu ve škole, na napsání o tom NY a o prvním setkání s rodinou. :)

Cesta a prvni den

16. září 2015 v 12:12 | Ivuska |  Training school
Booooze! Je toho vážně tolik, co bych chtěla napsat, ale vážně není kdy. Vzhledem k casovemu posunu je ten půl 6 rano a ja jsem už hodinu vzhůru. Ale alespoň mam konečně chviličku něco napsat a i ta wi-fi na docela jede, když na ni není 200 lidí najednou.

Tak já asi začnu cestou, to zní logicky. Letěla jsem v pondělí 14/9 ve 13:35 z Ruzyně. Jako doprovod jsem měla rodiče a Ondru. Byla jsem hrozně ráda, že tam jsou, ale musela jsem je vyhnat hned, jak to šlo, protože jsem nechtěla žádný dlouhý loučení. Prostě jsem dala kazdymu pusu a ahoj. Překvapilo mě, že chvilku po nich se přijeli rozloučit ještě brácha se švagrovou a malým Matyaskem, protože měli cestu kolem. Pak už jsem ale utíkala ke gatu a do letadla směr Londýn. To mělo z nějakýho důvodu dost opozdenej start, takže děkuju všem, kdo mi mávali na oblohu, ale zbytečně :D Let byl docela klidný, až na nějaký krátký turbulence, to se mi docela zvednul žaludek, ale ustala jsem to. nad Londýnem jsme opět docela dlouho krouzili a čekali na povolení, ale alespoň jsem si to tam docela prohlidla. Viděla jsem Tower bridge. :D Nakonec jsme naštěstí přistáli, ale asi o hodinu a půl později, tak jsem začala být nervózní z přestupu, ale všechno jsem stihla. Jen musím rict, že Londýnský letiště je vážně mega obrovský :D V letadla jsem seděla přímo uprostřed, to znamená, že jsem měla na každý straně jednoho chlapa a měla jsem z toho fakt ohromnou radost :( Pak jsem si ale všimla, že přes uličku si sedla mladá holka, která měla na kufru stejnou cedulku, jako jsem od agentury dostala i já a měla vedle sebe volno, tak jsem si k ní presedla. Jmenuje se Aiza, je to Ruská, ale žije v Dánsku. S tou se vlastně bavím až do teď, protože na pokoji jsem se spanelkou a kolumbijkou, tak ty se baví spolu španělsky a nějaká ceska je fakt nezajímá :D Takže cesta mi díky ní utekla rychleji, ale stejně to bylo nekonečný. V USA jsme přistáli kolem 9 večer, sešli jsme se s člověk který nás měl vyzvednout a čekali jsme ještě na další au pairs z jiných letadel. Já to zkrátím....Prostě to všechno hrozně trvalo a spát jsem ale až v 8 ceskyho casu, to znamená 25 hodin od posledního probuzení. Masakr....

Po příjezdu na univerzitu jsem dostala klíče a darkovy balíček od rodiny. Takovou koženou kabelu Culturl care, termosku, tričko I love NY, kartu do Starbucks, kartu do místního buficku a výlet do NY. Nutno podotknout, že tenhle balíček nedostali zdaleka všichni, Ha ha! :D tak jsem si to prohlídka a honem do postele, kde jsem strávila ty 3 hodiny. Rano docela dobrá snídaně a v 8 už jsme se začali učit. Co probírame? Jak bezpečně pracovat s dětmi, jak je psychologicky zpracovat, aby dělali to, co chceme, jaký můžeme dělataktivity s ruznyma vekovyma kkategoriema a tak. Jeli jsme od 8 do půl 7 a přestávky dohromady trvaly hodinu a 45 minut, takže jsem fakt hotová. Ale večer jsme si zasly ještě mimo areál do obchodu. Holky si kupovaly hlavně kosmetiku a sladkosti, ale já jsem se šla spíš jenom podívat, abych nesedela na pokoji, tak jsem si koupila kafe a šla jsem zase zpátky. Teď už je 6 ráno a nemá smysl se pokoušet dál spát, takže jdu vstávat. Opět se omlouvám za chyby, protože autokorekce není moje kamarádka a jak píšu rychle, tak to nekontruluju. Jo a fotky nahodim asi až v pátek z počítače, protože z mobilu mi to nejde. Ale kdo mě má na fb, tak má fotek dost :)

letim

14. září 2015 v 13:23 | Ivuška
Ahoj. Nahazuju jen rychlou zpravu o tom, že jsem právě před vstupem na palubu a uz dokonce ani nebrecim. O víkendu jsem nemela čas na článek o rozlucce, tak to napravim, až bude klid. Zatim pa :)

Hororova dovolena

11. září 2015 v 11:20 | Ivuška |  Přípravy na odlet
Tak se po delší době zase hlásím a mám opravdu zajímavý zprávy. V minulém článku jsem psala, že se chystáme s přítelem na dovolenou do Paříže. Nechci nikomu brát jeho názor na to, jaká je Paříž, ale mě teda moc neokouzlila. Já si myslím, že Paříž je pocurany, smradlavy město plný spiny, nepořádku, netolerantnich troubicich řidičů a navíc je všechno pekelně drahý. Jo, památky mají hezký, na to nemůžu říct ani slovo. Do Louveru jsem se teda nehrnula, když jsem viděla tu nechutnou frontu, ale Eiffellku, Notre Dame a další místa jsem si užila, ale celkově nic moc. A tenhle názor ještě umocnil incident, který se nám stal na cestě zpět. Ten, kdo mě má na Fb už asi ví, o čem mluvím, ale pro ostatní....

Zpátky do České republiky jsme se vraceli v úterý v 15 hodin. Pár minutek před dvanáctou jsme se odhlasili z hotelu a šli jsme čekat na autobus směr letiště. Po chvilce jsem si všimla, že se k nám blíží 3 černoši. Řekla jsem Ondrovi něco jako: Hele, jdou 3 šéfíci! Instinktivně jsem si prehodila kabelku na druhou stranu od nich a posunula jsem batoh kousek dál. Ale o další 3 vteřiny později už vidím ze se rozbihaji a najednou jsem ležela na zemi bez kabelky. Ondra se me snažil chytit a zároveň bránit věci. Pak už si úplně do detailu nepamatuju, jak to přesně probíhalo, jen takový útržky. Asi minutu jsme se pretahovali o všechny veci, já jsem se prala s jedním a 2 se vrhli na Ondru. Pral se statečně, ale šanci bohužel neměl. Dostal několikrát pěstí do hlavy a kopanec pod koleno. Já těch kopanců taky pár dostala, ale do břicha. Pěstí se ten sráč taky naprahoval, ale nakonec mi ji nedal. Když už jsme nemohli, tak utekli se vším. Vzali kufr, batoh a kabelku. Mě zůstal svetr, rozlita voda, kterou jsem zrovna měla v ruce a reminko od kabelky. Ondrovi zůstala roztrhana kosile a 4 eura, který měl připravený na autobus. Jinak jsme neměli vůbec nic....

Chvilku jsme se z toho vzpamatovavali a potom jsme usoudili, že musíme zpátky do hotelu a zavolat policii. Já jsem tam recepcnimu vysvetlila celou situaci, on zavolal policii a nabídl nám kafe a vodu. V ten moment mi to všechno došlo, začala jsem brečet a brecela jsem dalších asi 6 hodin. Po nějaký době přijeli 3 policisti, všechno jsem jim zopakovala a jelo se na stanici, kde jsem jim to musela říct zase znova. Mezitím už jsme byli v kontaktu i s ambasádou, jelikož nám už zbývaly asi jen 2 hodiny na to, abychom se dostali bez dokladů a bez peněz do letadla. Naštěstí se to podařilo a po výslechu jsme měli odvoz od pánů policistů až k našemu terminálu a v ruce jsme drželi papír, který nám měl zaručit vstup na palubu. Při odbavování se paní hrozně divila, že nemáme vůbec žádný zavazadla, což mě opět rozbrecelo. Brecela jsem celý let a chodili za mnou letušky, jestli jsem v pořádku,což mě rozbrecelo ještě víc. Pořád jsem se omlouvala, že nechci brečet, ale šlo to úplne samo.

Naštěstí jsem byla domluvena, že se na Ruzyni sejdeme s kamarádem, který tam pracuje a pozdravime ho. Takže hned u výstupu z letadla tam na nás vesele mával a já začala brečet znova. Plačící Bylo to vážně štěstí, že tam byl, protože jsme si od něj zavolali odvoz domů. V autě už jsme obvolavali operátory kvůli blokaci telefonu, banku kvůli kartám a tak. Doma jsme se najedli, protože už bylo asi 6 a my jsme nejedli vůbec nic celý den. No a potom zacal ten šílenej kolotoč. Obnovit simky, zajet do nemocnice, zařídit doklady, kartičky pojišťovny, platební karty, nahlásit na pojišťovnu a nevím, co ještě. Co z toho pro mě vyplývá? Pas s vizem jsem si naštěstí nechala doma, ale nemám řidičák a nestihnu si ho udělat, takže buď nebudu rok řídit, nebo si udělám autoškolu v NY. Rodině to naštěstí vůbec nevadí, protože ode mě řízení nepotřebují. Měli starost jen o to, jestli jsme oba v pořádku, jestli mi mají něco koupit, když jsem o všechno přišla a jestli jsme to nahlásili, aby si šli sednout - haha. Prostě jako rodiče. Rozpačitý Důležitý je, že stihnu odletět, ikdyz bez řidičáku. Jen si musím spoustu věcí koupit znova a tak si s sebou budu brát mnohem méně dolarů, ale to přežiju. Já jsem hlavně ráda, že jsme oba v pořádku a ze jsme neskončili s kudlou v břiše.

Jo a ještě dodám, že mi volali z CC a ptali se, jestli jsem psychicky i fyzicky v pořádku a jestli se cítím na odlet, tak me politovali, popřáli mi šťastnou cestu a za 3 dny můžu vyrazit.

Dávejte na sebe pozor.....

Poslednich 11 dni

2. září 2015 v 23:53 | Ivuska |  Přípravy na odlet
Jak uz je mym "dobrym" zvykem, zase jsem v minulem clanku neco nakousla a asi by bylo fajn to trochu rozvest. Mam na mysli neco v tom smyslu, ze uvidime, co jeste do odletu stihnu. Jde totiz o to, ze jsme s Ondrou planovali jeste nejakou kratouckou dovolenou, ale az do dneska to nemelo konkretky obrysy, tak jsem nechtela nic rikat, kdyby to treba nevyslo. Vsechno jsme zarizovali na posledni chvilku, s omezenym balickem penez a s omezenym casem, takze tech moznosti nebylo zase tolik.
Nakonec jsme se ale rozhodli pro to, ze patek az utery stravime v Parizi, tak se na to moc tesim. Rozpačitý

Hrozne dlouho jsme nemohli najit nic, co by nam vyhovovalo a docela to i vypadalo, ze to vzdame, coz me dost mrzelo, protoze ja jsem proste nutne potrebovala nekam letet. Nebylo to kvuli tomu, ze bych byla tak narocna a potrebovala dalsi vylet. Melo to jiny duvod a ja doufam, ze se Ondra nebude zlobit, kdyz to sem napisu.....Zkratka on nikdy nikam neletel a docela se boji. No a ja jsem se zase bala, ze by to vzdal, kdyby mel nekam poprve letet sam a hned za mnou do USA na navstevu. Proste jsem si myslela, ze to pro nej bude neprekonatelny a tak jsem to s nim chtela podstoupit jeste pred mym odletem, aby vedel, ze se nema ceho bat. Takze jsem si svoje vydupala a v patek vecer letime. Úžasný Predpokladam, ze az se vratime, tak vam se nahodim nejake fotky a info o tom, jak jsme se meli. Doufam, ze bude o cem vypravet. Uz jenom proto, ze jsem byla nedavno na navsteve u jedne kamaradky, ktera vyklada karty a ta mi rekla docela zajimavou predpoved na tech par dni. Uvidime, co se z toho splni....Smějící se

Dnes jsem si zase vymenila asi 6 mailu s HM. Cim vic se blizi muj prijezd, tim vic komunikujeme, coz je asi normalni. Dnes jsem se konecne odhodlala k tomu, ze jsem se ji zeptala na neco, do ceho se mi hrrrooooozne dlouho nechtelo, protoze mi to prislo takovy hloupy. Ptala jsem se ji, jestli budu mit u nich pristup na internet, protoze v profilu o tom nic (narozdil od TV v mem pokoji) nepsali, tak abych potom nebyla prekvapena. No a jeste jsem se ptala - a to mi bylo hloupejsi - jestli budu moct ze zacatku vyuzivat jejich pocitac, protoze toho myho staryho a tezkyho chudaka s sebou tahat nechci. Odpovedela mi, ze to neni zadny problem a ze ji snad ctu myslenky, protoze vcera rikala manzelovi, ze by mi meli udelat na jejich pocitaci muj vlastni ucet, abych tam mela soukromi. Udelalo mi to hroznou radost. No, je pravda, ze jsem se ji jeste chtela zeptat, jestli budu mit "sluzebni telefon, protoze ten muj je asi tak stejne v pohode, jako ten pocitac, ale toho uz jsem ji radeji usetrila. S vyplazeným jazykem Telefon bud dostanu, nebo ne. A kdyz ne, tak to tenhle bude muset jeste chvilku vydrzet a pak si zkusim koupit jinej.

Nakonec jeste pridam kratkou rekapitulaci vseho mozneho: Vsechny doktory uz mam obehane, dokumenty odevzdane a program zaplaceny. Smlouva u operatora je ukoncena, bankovni konto zrusene a v praci jsem skoncila. Schazi mi mezinarodni ridicak, generalni plna moc a odhlaseni z pojistovny. Take musim jeste dokoupit posledni darky, a sejit se temi, co mi budou cely rok chybet. Da se rict, ze s kourenim jsem skoncila. Sice si jeste obcas zapalim u piva, ale jinak nekourim vlastne vubec, coz je oproti 5-10 cigaretam velka zmena si myslim. Jo a nakonec, ale na na poslednim miste.....svagrova uz sice prenasi, ale teticka jeste nejsem. Zitra jde na kontrolu, tak snad si ji tam uz nechaji a stihnu si prcka pochovat jeste pred Parizi. :)

Paaaaaa :)