Prosinec 2015

"Vesele" Vanoce

24. prosince 2015 v 13:34 Muj zivot v New Rochelle, NY
Ahoj! Je 24.12.,neco malo pred sedmou hodinou ranni a ja jsem vyjimecne vzhuru (normalne vstavam do prace az v 8). Dnes je ale specialni den, Vanoce. Kdo cte muj blog uz delsi dobu, nebo me zna osobne, tak mozna vi, jak slavime Vanoce u nas v rodine. Snazime se vyhnout stedrodennimu stresu a valeni se u pohadek a tak kazdy rok vyrazime do centra Prahy na tradicni rybi polevku. Je to o tom, ze se spolecne na chvilku zastavime, popovidame si a stravime nejaky cas v klidu a pohode. Jenze letos je to jinak....letos se toho po cca 15 letech (buh vi, kdy ta tradice zacala) nemuzu ucastnit, jelikoz jsem tady. A tak jsem se rozhodla, ze se s rodinou spojim alespon na chvilku pres skype, coz prave probehlo. A v tomhle clanku bych vam chtela popsat svoje pocity, dokud me to neprejde....

Tenhle clanek jsem chtela napsat hrozne dlouho, ale cekala jsem na vhodnou prilezitost a myslim, ze ta prave nastala. Chtela bych se totiz na zivot au pair podivat z trochu jineho pohledu, ktery vetsina lidi nevidi, ale to neznamena, ze tady neni. Mluvim tady o smutku, o prazdnote, o styskani...Nejsem zadny mamincim mazanek, ale myslim, ze obdobi Vanoc musi dostat proste kazdyho, kdo ma doma fungujici rodinu. Letos se nam vanocni atmosfera dost dlouhou dobu vyhybala. Muzou za to hlave 2 veci - to, ze tady mame letos opravdu teplo (dnes ma byt 21 stupnu) a to, ze bydlime v zidovskych rodinach. Ale poprve jsem tohle "vanocni peklo" pocitila vcera. Predstavila jsem si, co se asi ted deje u nas doma a zacalo mi byt strasne uzko. Nastesti tady mam svoji Natalku a tak jsem zavolala SOS. Natalka se citila dost podobne a tak prisla ke me, natahla si teplaky, objednaly jsme pizzu, zapijely jsme to kolou a jako dezert jsme do sebe cpaly Reeses - nejvetsi pecka vsech pecek. K tomu jsme si pustily vanocni film a najednou bylo o trosku lip, uz jsem se necitila tak sama. Jenze bum! Je tady druhy den a je to jeste horsi. Vstala jsem tedy par minut pred sestou, otevrela posledni okenko vanocniho kalendare a mrkla na facebook. Nejvetsi chyba na svete....vsude jen pranicka k Vanocum, fotky vanocnich stromecku, cukrovi, stastnych rodin, darecku, uchylnych vanocnich svetru a ja nevim, ceho jeste. Uprimne, co jsem cekala, ze? Tak jsem si sla radeji pripravit pocitac na skype a za par minut uz jsem mluvila s rodicema, pritelem a jeho maminkou, kteri tam jsou letos poprve. Vsichni se usmivali, skvele se bavili a uzivali si vanocni pohody a ja jsem sedela na druhy strane ve tme zabalena v dece a v dome, ktery ani trosicku vanocniho ducha nepripomina. Mozna to trochu vypada, jako bych jim vycitala, ze se skvele bavi, ikdyz ja tam nejsem. To vubec ne...jen bych si proste hrozne prala tam byt s nimi. Mozna to zni ujete, ale ja naprosto realne citim Vanoce. Myslim to tak, ze jsem se probudila a zacitila jsem kapra s citronem, kren, cerstve pecivo, KOFOLU!!!!, sladkou vuni cukrovi a mozna dokonce i zapalenyho frantiska. Jenze misto toho vseho me ceka prace az do 6, prazdnej smutnej dum a jedno nicneulehcujici dite.

Nechci tady fnukat a byt litovana. Nastesti se po praci s Natalkou sebereme a pojedeme do New Jersey, kde uz na nas bude cekat 6 dalsich au pairek a udelame si taky svoje vanoce. Holky vcera pekly vanocku, delaly salat, ja dnes budu delat strudl a rizky, budeme mit rybu, cukrovi a par dalsich neceskych jidel, protoze tam budou holciny i z Belgie, Nemecka, Jizni Afriky a buhvi odkud jeste. Budeme mit svoje vanocni puncochy, dame si darecky a nakonec se utopime v alkoholu. Uz ted vim, ze to bude hrozne fajn, uzijeme si to a bude to dalsi z nezapomenutelnych zazitku. Vim, ze tady zazivam spoustu uzasnych veci, vidim mista, kam se jini v zivote nepodivaji, mam stesti na au pairky kolem sebe, mam mega stesti, ze jsem si vybrala tuhle rodinu a Bubaka a taky vim, ze to vsechno bylo moje rozhodnuti. To ale neznamena, ze se cloveku obcas nezasteskne. Nekdy jen tak letmo, na chvilku, ale nekdy poradne. Nekdy to je tak moc silny, ze ma clovek chut se sbalit a skocit na prvni letadlo. Nastesti me ale dopredu zene prave ta vidina dalsich zazitku. At uz je to dnesni vecer a nebo treba i nedele, kdy za mnou prijede muz a stravi tady se mnou tyden. A to bude prave ten tyden neskutecne krasnyho poznavani. Vezmu ho na Empire State Building, Sochu Svobody, Top of the Rock, na prohlidku Yankees stadium, na muzeum na letadlovy lodi a na spoustu dalsich krasnych mist. A obzvlast se tesim na jedno misto, o kterem on zatim nema ani tuseni, jelikoz je to prekvapeni, takze o tom az pozdeji. Úžasný

Co jsem timto clankem tedy chtela rict? Ano, byt au pair v USA je uzasna vec. Je to skvely rok plny nadhernych vzpominek a zkusenosti. Ale mezi vsema tema zazitkama jsou i dny smutne, depresivni a nekdy treba probrecene. Obcas ma clovek pocit, ze uz je na pokraji sil a ze uz to dal neda, ale pak se stane neco, co ho nakopne a jede se zase dal. Netvrdim, ze to takhle maji vsichni, nekdo si treba uziva kazdou vterinu tady, ale ja to takhle mam a od par holek z meho okoli jsem slysela, ze v tom rozhodne nejsem sama. A tak jsem se o ty pocity chtela podelit i s vama.

Snad jsem vam tim moc nezkazila vanocni atmosferu, to nebyl ucel. Spis bych byla rada, kdyby jste si uvedomili, ze mate neskutecne stesti, pokud muzete tento krasny den travit s rodinou a prateli. Vazte si toho, nehadejte se a pozor na kosti! Usmívající se

Stastne a vesele vam vsem preje Iva

Thanksgiving dinner

14. prosince 2015 v 17:57 Muj zivot v New Rochelle, NY
Ahoj ahoj...je prave 14. prosince, jinymy slovy 18 dni po Thanksgiving a to je prece idealni cas o tom konecne napsat clanek, jelikoz uz jsem stacilo vsechno zapomenout, ze? Úžasný Ale to nevadi, pojdme si shrnout alespon to, co mne opravdu zaujalo a tak jsem byla schopna to udrzet v pameti az do ted.

Nas Thanksgiving prodlouzeny vikend zacal ve stredu 25.11. tim, ze jsme vyrazili s Paulem, Sarenou a Bubakem smer Philadelphie (Pensylvanie), kde bydli Paulova rodina. Respektive teda jeho rodice, mladsi bracha a sem tam nejaky ten cizinec. Momentalne japonka Keiko a jeste nejaka zenska, jejiz jmeno si nepamatuju, videla jsi ji jen asi 5 minut. Co to je za lidi? Sama nevim....jsou to lidi, kteri nemaji kde bydlet a radi vyuzivaji dobroty ostatnich. Kde se vzali? Mam za to, ze Paulovi rodice na ne vzdycky narazi nekde v kostele, ale ani Paul mi to nebyl schopny poradne vysvetlit. Podstatny je, ze treba konkretne na Keiko je dost alergicky a ta uz tam bydli nekolik mesicu.Smějící se To jsem ale chtela zminit jen tak okrajove, protoze tyhle lidi se na svatky vzdycky stahujou kamsi, aby uvolnili dum pro rodinu. Takze jsem Keiko zabrala pokoj. Nevinný

Paulovi rodice jsou sympataci, stejne jako on sam. Oba jsou silne verici, coz bylo na dome dost poznat, ale rozhodne jsem se tam necitila nejak spatne. Myslim, ze hur se tam citi Sarena, ktera je tam tak trosku vnimana jako "ta zidovka, ktera na svoji viru zlakala i jejich syna". Bylo mi jasny, ze tohle je dost citlive tema, ale stejne jsem se na to Paula musela zeptat, kdyz jsme se ocitli v dome sami a byl klid. Nechapejte to spatne, nikdo tam na ni nekouka skrz prsty, vsichni se spolu normalne bavi, rodice to toleruji. Ze zacatku to pro ne pry bylo opravdu tezke, ale toleruji to proto, ze vedi, ze "ze Buh s Paulem zustane za jakekoliv situace a nakonec si k nemu urcite najde cestu zpet." No musim uznat, ze to pro me, jakozto cloveka, kterymu je vira uplne ukradena, byla trochu zvlastni situace, ale nic neprekonatelneho.

Prvni den jsme se tak nejak seznamovali, otukavali a zabydlovali, ale druhy den to zacalo. Ctvrtek - Thanksgiving day. Sarena chtela vyzkouset tri nove recepty a ja jsem se chtela pridat, takze jsme cele dopoledne vladly v kuchyni. Na americkou kuchyni jsem si porad jeste uplne nezvykla, protoze prominte, ale sladka brambora nacpana rozinkama, takovou drti z medovych susenek, "marsmelounama" a prelita javorovym sirupem? To uz je na mne trochu moc....a jak vypadaly dalsi dva recepty? Prvni byl v podstate jako zemlbaba (zemlovka), akorat tam nebyla klasicka jablka, ale takove jablkovo-skoricove pyre a to posledni vypadalo dost podobne, jen misto jablek jsme pridaly dynove pyre. To nezni tak spatne, co? Jo, vlastne jsem zapomnela rict, ze v obou receptech byla osmazena cibule (hodne cibule!!!), coz taky neni idelani si myslim. Po tom, co jsme to dopekly, jsme strcily do trouby krocana a cekaly jsme. Po obede se zacali sjizdet dalsi hoste. Paulova teta, babicka a bratranec s manzelkou, takze nas nakonec u stolu sedelo 10 + Bubak. Babicka privezla 3(!!!) druhy kolacu, bratranec privezl asi 10 kilo bramborovy kase s omackou a jeste jsme dodelavali nadivku, zeleninu, takovou vybornou brusinkovo-pomerancovou omacku a ja nevim, co jeste. Sarena si jeste pekla svoje vlastni koser kruti stehna a to bylo nase stesti, protoze....

...kruti stehna se nepecou tak dlouho, jako cely krocan a tak sla Sarena svoje masicko asi po hodine zkontrolovat. No, jeste, za tak! Zjistila totiz, ze trouba se nejak zahadne sama vypnula a je uplne studena, tudiz peceni krocana se nam protahlo zhruba o hodinu a pul. Mozna i to je duvod, proc jsem si bohuzel nestihla udelat zadou fotku slavnostni tabule, protoze kdyz uz byla moznost zasednout ke stolu, bylo to strasne rychly. A ja mela telefon nahore v pokoji a nechtela jsem zdrzovat tim, ze bych pro nej sla, tak jsem holt bez fotek. Ale predstavte si to nejak takhle, proste jako ve filmu:
Thanksgiving-Dinner-Table-1.jpg

Usedli jsme ke stolu, pomodlili jsme se a pak zacala klasicka kolovacka jednotlivych chodu. Kazdy si nabral trochu a poslal misku dal.Nepochopila jsem, kolik jsou toho ty lidi schopny snist. ja si vzdycky brala uplne minimalne, ale stejne se mi to pak uz neveslo na talir a to jsme behem vecere udelali tri takovyhle "kolecka". Myslela jsem, ze prasknu, a byla jsem rada, ze uz je konec a muzu se odvalit nekam na gauc, ale v tom momente prisla otazka: "Jaky si das pie? Jablkovy, jablkovo-skoricovy, nebo dynovy?" Zmohla jsem se jen na jeden malinkatej kousek jablkovyho, ale ani jsem to nedojedla. Strasne sladky!!!!!!!!!!! Ostatne jako vsechno tady. Po veceri jsme uklidili vsechno nadobi, sedli si a jen tak si povidali. Uplne stejne jsem se prejedla i druhy den, vlastne jsme meli dve Thanksgiving vecere dva dny za sebou a stejne porad hromada jidla zbyla. A pokud neumreli, dojidaji dodnes....

Co se mi ale oprvadu libilo na celych tech peti dnech nejvic, to byly ty spolecne vecery. Za celou dobu se tam totiz nezapnula televize, kazdy vecer jsme si sedli vsichni k jednomu stolu a povidali jsme si. Bylo to strasne fajn i z toho duvodu, ze jsem si zase potrenovala anglictinu na uplne novych tematech. At chcete, nebo nechcete, tak pokud bydlite s urcityma lidma a vidite je kazdy den, probirate vicemene to same porad dokola. Ale jakmile se sejde vic ruznych lidi, mate mnohem vic temat na probrani a to od hudebni kariery Paulova bratra, pres anglicky tabor v Ceske republice, ktereho se letos v lete ucastnila Paulova mama az po politiku (v ten moment uz jsem vetsinou odchazela spat). Nejkouzelnejsim ucastnikem vsech tech debat byla jiz zminena Paulova babicka, tu jsem si vazne zamilovala. Jmenuje se Evelyn, je to babca plna elanu, bez problemu chodi, mysli, mluvi, vidi, slysi, ridi, cokoliv.....a je ji neskutecnych 96 let! I ja mam 2 prababicky (90 a 91 let), ale bohuzel ani jedna z nich neni v takhle uzasne kondici. Kdybych nevedela, kolik ji je, hadala bych ji maximalne 70 a to vazne neprehanim. Priste se s ni musim vyfotit. Smějící se Tak tahle babca vzdy pomohla s pripravou vecere, nasledne pomohla umyt nadobi, potom si s nama 3 hodiny povidala a v 11usoudila, ze uz je cas jet domu, tak naskocila do auta a frcela. No proste neskutecny!!


Kazdy den byl vicemene stejny, az na posledni vecer, sobotu 28.11. - 3 dny pred 1. narozeninama naseho Bubaka. Paulovi rodice se rozhodli, ze nas, jako malou oslavu, pozvou na veceri do restaurace. Byla to takova typicka americka restaurace plna burgeru, steaku a pizzy. Tak jsme se nacpali, doma jsme jeste narizli dort a ja uz zase jenom funela. Byla jsem fakt rada, ze dalsi den uz se jelo domu, protoze Thanksgiving je hlavne o jidle a to v takovym mnozstvi, az je to snad nebezpecny. Smějící se Ale myslim, ze ty vecery za to staly a jsem rada, ze jsem poznala dalsi super lidi a tesim se, az tam pojedeme pristi tyden na Vanoce. Jen teda s tim rozdilem, ze tam tentokrat bude 17 lidi a vsichni tam budou spat, tak jsem na to vazne zvedava....

Vikend v Bostonu

1. prosince 2015 v 21:34 | Ivuska |  Cestovani
Ahoj ahoj! Je az neskutecny, ze jsem se opravdu dokopala k tomu, abych konecne napsala clanek o vyletu do Bostonu. Ja vim, je to uz pekne dlouho, jelikoz jsem tam stravila vikend 14.-15.11. a dnes uz je PROSINEC!!! Jak jsem se zminila v poslednim clanku, chtela jsem psat behem Thanksgiving, protoze jsem mela 5 dni volno, jenze....bylo mi hloupy si rict o pristup na wifinu, takze jsem pouzivala pouze pracovni iPhone, na kterem jsou data. Zkuste si ale napsat dlouhy clanek na telefonu, ktery ma potrebu vas cesky text opravovat do anglictiny. Bylo pro me i peklo si s nekym psat na faceooku, natoz vytvaret kvalitni a vtipny clanky. Smějící se Jasne, predpokladam, ze se nekde da ten jazyk nastavit, ale ja s applem nejsem moc kamaradka, tak se mi to nepodarilo najit a stejne to psani na telefonu neni nic moc. Dost bylo kecu......BOSTON!


Vylet do Bostonu jsme si naplanovaly s Kackou, Pajou a Barb (polska holcina). Na zacatku jsme mely auto, spani pres couchsurfing a nejake plany, co chceme videt. Ano, mely jsme auto....jenze jsme nevedely kde. Mely jsme sraz na Manhattanu, protoze tam se svoji rodinou bydli Paja, ktera si ho pujcovala od svych host rodicu. Bohuzel ma rodina tolik aut, ze je parkuji vsude mozne a jaksi si neuvedomili, ze zminene auto je momentalne zaparkovane v Brooklynu. No co.....sesly jsme se na Times square a spolecne jely do Brooklynu. Chvilku nam to trvalo, ale nakonec jsme nasly misto, kde jsme se sesly s jejich ridicem a ten nam auto predal. Uprimne....moc se v tom nevyznam, ale tahle audi nevypadala jako spatny vozitko. Nevinný





Bohuzel jsme se kvuli tomu dost zdrzely a tak jsme misto v 8 vyrazily asi v pul 11. Cestou jsme se zastavily jeste na svacu v mekaci a na bojovou poradu. Jak jsem rikala, spat jsme mely pres couchsurfing. Pokud nekdo nevi, o co jde, tak je to moznost spani zdarma u nekoho, kdo ma volnou mistnost, pripadne doslova gauc. Tento hostitel/hostitelka vam v lepsich pripadech ukaze nejhezci mista v okoli, zajde s vama treba na veceri, nebo vam proste jen otevre dvere a ukaze, kam mate slozit hlavu. Proc to delaji? Teoreticky to funguje tak, ze i vy byste meli na oplatku nabidnout misto k prespani, kdyz je potreba, ale nic hlubsiho v tom asi neni. Osobne si myslim, ze to chce umet lidem duverovat, coz my jsme neumely. Jo, muzete narazit na nekoho super, s kym pokecate, rozumite si, prespite, podekujete a zase jdete, ale myslim, ze se urcite da narazit i na divny lidi. A na takovy divnaky jsme asi narazily i my. Z holek totiz vypadlo, ze mame spat u manzelskeho paru, ze komunikuji jen s panem a ze je takovej...proste divnej no. Ale je to zadarmo a muze nam to usetrit spoustu penez, takze co ted? Shodly jsme se, ze tam zajedeme, "ohlasime se", ze jsme tam, pozdravime, rekneme, ze chceme jet jeste na veceri a neco videt, nez bude tma a pripadne se nevratime, pokud se nam nebudou zdat. Kdyz jsme dorazily k domu, zase jsme se o trochu vic zdesily. Z fotky to neni uplne poznat, ale ten dum byl fakt zvlastni. Stejne, jako cele okoli a lidi, kteri tam prochazeli.




Je mi jasny, ze budu znit jako hysterka, ale po zkusenostech z Parize se proste snazim vyhnout cemukoliv treba jen trochu nebezpecnemu, nebo divnemu. Nemyslim si, ze by nas chteli uprostred noci zapichnot, ale byli proste fakt divny. Smějící se Bohuzel jsem se neodvazila si s nima dat selficko, abyste mohli posoudit sami. Treba to byli hodny lidi, ale i ten dum byl takovej osklivej, neutulnej, smradlavej, nebyly tam dvere.....


No nic, chvilku jsme pokecali, oni nam poradili, kam jit na tu veceri a po asi 10 minutach jsme odesly s tim, ze se po ceste domluvime, jestli teda jo, nebo ne. Sjely jsme do centra, zasly do japonske restaurace a zacaly jsme na internetu hledat nejaky hotel. Podle kriterii cena/kvalita/vzdalenost jsme se rozhodly pro Hilton! Docela rozdil. Smějící se Sice nas to stalo 200$ plus snidane, ale zase jsme si daly paradni sprchu, spaly v super vonavych postelich a ta snidane?????? hmmmmmm.....Tu tam delali na objednavku. Uvarili uplne cokoliv jste si vybrali a jeste to bylo all you can eat, takze se projevila nase ceska povaha a slusne jsme to tam vyluxovaly.


Ale to trochu predbihame, protoze mezi veceri a snidani jsme toho jeste dost stihly, konkretne nakupy v Primarku a navstevu nocniho Harvardu. Ano, je to tak. Da se rict, ze doslova pred par tydny otevrel Primark svou prvni pobocku v USA a to v Bostonu. Jelikoz jsme tam jely az po veceri a jelikoz hledani parkovaciho mista je v centru vzdycky tak na pul hodiny, mely jsme na nakupy asi hodinu. Hodinu na prozkoumani 4 (myslim) obrovskych pater plnych hadru, bot, doplnku, vseho. Kdo zna Primark, tak vi, o cem mluvim. Pri vstupu jsem videla lidi s kosikama tak nacpanyma, ze mi hlavou probehla jedina myslenka: "Magori nemocny...." Cca po 20 minutach jsem vypadala uplne stejne. Samozrejme nebyl cas na nejaky zkouseni, takze jsem brala vsechno tak nejak VOD VOKA a oci mi zarily pokazde, kdyz jsem uvidela cervenou cedulku oznacujici slevu. Jo, slevy ja muzu....Smějící se Za obrovskou tasku plnou veci jsem tam nechala 60$ a byla jsem ready na ten Harvard konecne. Na Harvardu jsme byly 2x, nejdriv prave po tom Primarku, abychom to videly v noci osvetlene a potom hned po snidani. V noci to bylo takovy mrtvy, nikde nikdo, jen obcas nejaka skupinka opilych "harvardaku". Musim rict, ze v sobotu vecer ani tihle studenti nevypadaji nejak extra inteligentne. Smějící se A dost vic se mi tam libilo druhy den. Vsude kolem spousta lidi a peknych historickych budov. Dovnitr jsme se bohuzel nikam nedostaly, ale to se da pochopit. Stejne jsem mela nejvetsi zazitek ze Starbucksu, klasika. Hledela jsem totiz zachod a tak jsem vylezla po schodech do prvniho patra a co tam nevidim?? Plna mistnosti sprtaku!!!! Smějící se Tam bylo nejvic sprtu na metr ctverecni, co jsem kdy videla. Smějící se Kazdy tam mel notebook, nebo alespon nejaky vypisky a vsichni jeli jak fretky. Pochopila jsem, ze na Harvardu asi nebude moc "studentu" jako jsem byla ja....ja jsem se bohuzel ucila zasadne jen na reparat, nebo maturitu. Taky to podle toho vypadalo. Sprtaky jsem si samozrejme taky nevyfotila, ale mam par jinych fotek.










A jedna specialni fotka pro brachu, jakozto byvaleho veslare....HARVARDSKA LODENICE! :D



Odsud jsme se premistili zpet do centra, konkretne na Prudential tower, proste na vyhlidku no Smějící se






Tady pry sidli nejaky Red sox, nebo co S vyplazeným jazykem



Jelikoz jsme porad jeste mely nejaky cas, tak jsme se rozhodly, ze pojedeme do Primarku, zase! Smějící se Tentokrat nas netlacila zaviracka, ale cekala nas jeste 3 hodinova cesta zpet, takze jsme si rekly, ze na nakupy mame 30 minut. No to zase bylo sileny....ale i tentokrat jsem toho stihla ulovit dost a skoro se nam to ani do kufru neveslo.








Bohuzel ma nakupovani v tak kratkem case jednu nevyhodu. Nestihnete si ty veci poradne prohlednout, natoz vyzkouset. Tudiz jsem se logicky sekla v nekterych velikostech, ale nic zasadniho. Hodne zly jsou snad jen ty bily boty. Podle raminka 37, coz je moje velikost, ale ve skutecnosti 39, tak ty mi fakt nejsou. Smějící se Ale uz mam zajemce, takze nevadi...


Nakonec jeste pridam fotky, jak v Bostonu vypadal ten kouzelny zapad Slunce. Tuhle sobotu to bylo necim zvlastni, ale nechtejte po me prosim vysvetleni, o co slo. Vim je, ze to vypadalo nadherne...






Tak a to je pro dnesek vse. Psala jsem to ve volnych chvilich cely den, tak na dalsi clanek uz nemam energii. Ale jeste vam jich par dluzim, takze treba zitra??? Uvidime, jestli se zadari.

Ahoooj :)

P.S. Boze jak jsem mohla zapomenoout??????????? BUBACEK MA DNES PRVNI NAROZENINY!!! Vsechno nejlepsi Bubacku, at se ti v zivote dari :)