Thanksgiving dinner

14. prosince 2015 v 17:57 |  Muj zivot v New Rochelle, NY
Ahoj ahoj...je prave 14. prosince, jinymy slovy 18 dni po Thanksgiving a to je prece idealni cas o tom konecne napsat clanek, jelikoz uz jsem stacilo vsechno zapomenout, ze? Úžasný Ale to nevadi, pojdme si shrnout alespon to, co mne opravdu zaujalo a tak jsem byla schopna to udrzet v pameti az do ted.

Nas Thanksgiving prodlouzeny vikend zacal ve stredu 25.11. tim, ze jsme vyrazili s Paulem, Sarenou a Bubakem smer Philadelphie (Pensylvanie), kde bydli Paulova rodina. Respektive teda jeho rodice, mladsi bracha a sem tam nejaky ten cizinec. Momentalne japonka Keiko a jeste nejaka zenska, jejiz jmeno si nepamatuju, videla jsi ji jen asi 5 minut. Co to je za lidi? Sama nevim....jsou to lidi, kteri nemaji kde bydlet a radi vyuzivaji dobroty ostatnich. Kde se vzali? Mam za to, ze Paulovi rodice na ne vzdycky narazi nekde v kostele, ale ani Paul mi to nebyl schopny poradne vysvetlit. Podstatny je, ze treba konkretne na Keiko je dost alergicky a ta uz tam bydli nekolik mesicu.Smějící se To jsem ale chtela zminit jen tak okrajove, protoze tyhle lidi se na svatky vzdycky stahujou kamsi, aby uvolnili dum pro rodinu. Takze jsem Keiko zabrala pokoj. Nevinný

Paulovi rodice jsou sympataci, stejne jako on sam. Oba jsou silne verici, coz bylo na dome dost poznat, ale rozhodne jsem se tam necitila nejak spatne. Myslim, ze hur se tam citi Sarena, ktera je tam tak trosku vnimana jako "ta zidovka, ktera na svoji viru zlakala i jejich syna". Bylo mi jasny, ze tohle je dost citlive tema, ale stejne jsem se na to Paula musela zeptat, kdyz jsme se ocitli v dome sami a byl klid. Nechapejte to spatne, nikdo tam na ni nekouka skrz prsty, vsichni se spolu normalne bavi, rodice to toleruji. Ze zacatku to pro ne pry bylo opravdu tezke, ale toleruji to proto, ze vedi, ze "ze Buh s Paulem zustane za jakekoliv situace a nakonec si k nemu urcite najde cestu zpet." No musim uznat, ze to pro me, jakozto cloveka, kterymu je vira uplne ukradena, byla trochu zvlastni situace, ale nic neprekonatelneho.

Prvni den jsme se tak nejak seznamovali, otukavali a zabydlovali, ale druhy den to zacalo. Ctvrtek - Thanksgiving day. Sarena chtela vyzkouset tri nove recepty a ja jsem se chtela pridat, takze jsme cele dopoledne vladly v kuchyni. Na americkou kuchyni jsem si porad jeste uplne nezvykla, protoze prominte, ale sladka brambora nacpana rozinkama, takovou drti z medovych susenek, "marsmelounama" a prelita javorovym sirupem? To uz je na mne trochu moc....a jak vypadaly dalsi dva recepty? Prvni byl v podstate jako zemlbaba (zemlovka), akorat tam nebyla klasicka jablka, ale takove jablkovo-skoricove pyre a to posledni vypadalo dost podobne, jen misto jablek jsme pridaly dynove pyre. To nezni tak spatne, co? Jo, vlastne jsem zapomnela rict, ze v obou receptech byla osmazena cibule (hodne cibule!!!), coz taky neni idelani si myslim. Po tom, co jsme to dopekly, jsme strcily do trouby krocana a cekaly jsme. Po obede se zacali sjizdet dalsi hoste. Paulova teta, babicka a bratranec s manzelkou, takze nas nakonec u stolu sedelo 10 + Bubak. Babicka privezla 3(!!!) druhy kolacu, bratranec privezl asi 10 kilo bramborovy kase s omackou a jeste jsme dodelavali nadivku, zeleninu, takovou vybornou brusinkovo-pomerancovou omacku a ja nevim, co jeste. Sarena si jeste pekla svoje vlastni koser kruti stehna a to bylo nase stesti, protoze....

...kruti stehna se nepecou tak dlouho, jako cely krocan a tak sla Sarena svoje masicko asi po hodine zkontrolovat. No, jeste, za tak! Zjistila totiz, ze trouba se nejak zahadne sama vypnula a je uplne studena, tudiz peceni krocana se nam protahlo zhruba o hodinu a pul. Mozna i to je duvod, proc jsem si bohuzel nestihla udelat zadou fotku slavnostni tabule, protoze kdyz uz byla moznost zasednout ke stolu, bylo to strasne rychly. A ja mela telefon nahore v pokoji a nechtela jsem zdrzovat tim, ze bych pro nej sla, tak jsem holt bez fotek. Ale predstavte si to nejak takhle, proste jako ve filmu:
Thanksgiving-Dinner-Table-1.jpg

Usedli jsme ke stolu, pomodlili jsme se a pak zacala klasicka kolovacka jednotlivych chodu. Kazdy si nabral trochu a poslal misku dal.Nepochopila jsem, kolik jsou toho ty lidi schopny snist. ja si vzdycky brala uplne minimalne, ale stejne se mi to pak uz neveslo na talir a to jsme behem vecere udelali tri takovyhle "kolecka". Myslela jsem, ze prasknu, a byla jsem rada, ze uz je konec a muzu se odvalit nekam na gauc, ale v tom momente prisla otazka: "Jaky si das pie? Jablkovy, jablkovo-skoricovy, nebo dynovy?" Zmohla jsem se jen na jeden malinkatej kousek jablkovyho, ale ani jsem to nedojedla. Strasne sladky!!!!!!!!!!! Ostatne jako vsechno tady. Po veceri jsme uklidili vsechno nadobi, sedli si a jen tak si povidali. Uplne stejne jsem se prejedla i druhy den, vlastne jsme meli dve Thanksgiving vecere dva dny za sebou a stejne porad hromada jidla zbyla. A pokud neumreli, dojidaji dodnes....

Co se mi ale oprvadu libilo na celych tech peti dnech nejvic, to byly ty spolecne vecery. Za celou dobu se tam totiz nezapnula televize, kazdy vecer jsme si sedli vsichni k jednomu stolu a povidali jsme si. Bylo to strasne fajn i z toho duvodu, ze jsem si zase potrenovala anglictinu na uplne novych tematech. At chcete, nebo nechcete, tak pokud bydlite s urcityma lidma a vidite je kazdy den, probirate vicemene to same porad dokola. Ale jakmile se sejde vic ruznych lidi, mate mnohem vic temat na probrani a to od hudebni kariery Paulova bratra, pres anglicky tabor v Ceske republice, ktereho se letos v lete ucastnila Paulova mama az po politiku (v ten moment uz jsem vetsinou odchazela spat). Nejkouzelnejsim ucastnikem vsech tech debat byla jiz zminena Paulova babicka, tu jsem si vazne zamilovala. Jmenuje se Evelyn, je to babca plna elanu, bez problemu chodi, mysli, mluvi, vidi, slysi, ridi, cokoliv.....a je ji neskutecnych 96 let! I ja mam 2 prababicky (90 a 91 let), ale bohuzel ani jedna z nich neni v takhle uzasne kondici. Kdybych nevedela, kolik ji je, hadala bych ji maximalne 70 a to vazne neprehanim. Priste se s ni musim vyfotit. Smějící se Tak tahle babca vzdy pomohla s pripravou vecere, nasledne pomohla umyt nadobi, potom si s nama 3 hodiny povidala a v 11usoudila, ze uz je cas jet domu, tak naskocila do auta a frcela. No proste neskutecny!!


Kazdy den byl vicemene stejny, az na posledni vecer, sobotu 28.11. - 3 dny pred 1. narozeninama naseho Bubaka. Paulovi rodice se rozhodli, ze nas, jako malou oslavu, pozvou na veceri do restaurace. Byla to takova typicka americka restaurace plna burgeru, steaku a pizzy. Tak jsme se nacpali, doma jsme jeste narizli dort a ja uz zase jenom funela. Byla jsem fakt rada, ze dalsi den uz se jelo domu, protoze Thanksgiving je hlavne o jidle a to v takovym mnozstvi, az je to snad nebezpecny. Smějící se Ale myslim, ze ty vecery za to staly a jsem rada, ze jsem poznala dalsi super lidi a tesim se, az tam pojedeme pristi tyden na Vanoce. Jen teda s tim rozdilem, ze tam tentokrat bude 17 lidi a vsichni tam budou spat, tak jsem na to vazne zvedava....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dadainka dadainka | Web | 15. prosince 2015 v 20:14 | Reagovat

Výborné.

2 ivuscinamericandream ivuscinamericandream | 24. prosince 2015 v 14:03 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama