"Vesele" Vanoce

24. prosince 2015 v 13:34 |  Muj zivot v New Rochelle, NY
Ahoj! Je 24.12.,neco malo pred sedmou hodinou ranni a ja jsem vyjimecne vzhuru (normalne vstavam do prace az v 8). Dnes je ale specialni den, Vanoce. Kdo cte muj blog uz delsi dobu, nebo me zna osobne, tak mozna vi, jak slavime Vanoce u nas v rodine. Snazime se vyhnout stedrodennimu stresu a valeni se u pohadek a tak kazdy rok vyrazime do centra Prahy na tradicni rybi polevku. Je to o tom, ze se spolecne na chvilku zastavime, popovidame si a stravime nejaky cas v klidu a pohode. Jenze letos je to jinak....letos se toho po cca 15 letech (buh vi, kdy ta tradice zacala) nemuzu ucastnit, jelikoz jsem tady. A tak jsem se rozhodla, ze se s rodinou spojim alespon na chvilku pres skype, coz prave probehlo. A v tomhle clanku bych vam chtela popsat svoje pocity, dokud me to neprejde....

Tenhle clanek jsem chtela napsat hrozne dlouho, ale cekala jsem na vhodnou prilezitost a myslim, ze ta prave nastala. Chtela bych se totiz na zivot au pair podivat z trochu jineho pohledu, ktery vetsina lidi nevidi, ale to neznamena, ze tady neni. Mluvim tady o smutku, o prazdnote, o styskani...Nejsem zadny mamincim mazanek, ale myslim, ze obdobi Vanoc musi dostat proste kazdyho, kdo ma doma fungujici rodinu. Letos se nam vanocni atmosfera dost dlouhou dobu vyhybala. Muzou za to hlave 2 veci - to, ze tady mame letos opravdu teplo (dnes ma byt 21 stupnu) a to, ze bydlime v zidovskych rodinach. Ale poprve jsem tohle "vanocni peklo" pocitila vcera. Predstavila jsem si, co se asi ted deje u nas doma a zacalo mi byt strasne uzko. Nastesti tady mam svoji Natalku a tak jsem zavolala SOS. Natalka se citila dost podobne a tak prisla ke me, natahla si teplaky, objednaly jsme pizzu, zapijely jsme to kolou a jako dezert jsme do sebe cpaly Reeses - nejvetsi pecka vsech pecek. K tomu jsme si pustily vanocni film a najednou bylo o trosku lip, uz jsem se necitila tak sama. Jenze bum! Je tady druhy den a je to jeste horsi. Vstala jsem tedy par minut pred sestou, otevrela posledni okenko vanocniho kalendare a mrkla na facebook. Nejvetsi chyba na svete....vsude jen pranicka k Vanocum, fotky vanocnich stromecku, cukrovi, stastnych rodin, darecku, uchylnych vanocnich svetru a ja nevim, ceho jeste. Uprimne, co jsem cekala, ze? Tak jsem si sla radeji pripravit pocitac na skype a za par minut uz jsem mluvila s rodicema, pritelem a jeho maminkou, kteri tam jsou letos poprve. Vsichni se usmivali, skvele se bavili a uzivali si vanocni pohody a ja jsem sedela na druhy strane ve tme zabalena v dece a v dome, ktery ani trosicku vanocniho ducha nepripomina. Mozna to trochu vypada, jako bych jim vycitala, ze se skvele bavi, ikdyz ja tam nejsem. To vubec ne...jen bych si proste hrozne prala tam byt s nimi. Mozna to zni ujete, ale ja naprosto realne citim Vanoce. Myslim to tak, ze jsem se probudila a zacitila jsem kapra s citronem, kren, cerstve pecivo, KOFOLU!!!!, sladkou vuni cukrovi a mozna dokonce i zapalenyho frantiska. Jenze misto toho vseho me ceka prace az do 6, prazdnej smutnej dum a jedno nicneulehcujici dite.

Nechci tady fnukat a byt litovana. Nastesti se po praci s Natalkou sebereme a pojedeme do New Jersey, kde uz na nas bude cekat 6 dalsich au pairek a udelame si taky svoje vanoce. Holky vcera pekly vanocku, delaly salat, ja dnes budu delat strudl a rizky, budeme mit rybu, cukrovi a par dalsich neceskych jidel, protoze tam budou holciny i z Belgie, Nemecka, Jizni Afriky a buhvi odkud jeste. Budeme mit svoje vanocni puncochy, dame si darecky a nakonec se utopime v alkoholu. Uz ted vim, ze to bude hrozne fajn, uzijeme si to a bude to dalsi z nezapomenutelnych zazitku. Vim, ze tady zazivam spoustu uzasnych veci, vidim mista, kam se jini v zivote nepodivaji, mam stesti na au pairky kolem sebe, mam mega stesti, ze jsem si vybrala tuhle rodinu a Bubaka a taky vim, ze to vsechno bylo moje rozhodnuti. To ale neznamena, ze se cloveku obcas nezasteskne. Nekdy jen tak letmo, na chvilku, ale nekdy poradne. Nekdy to je tak moc silny, ze ma clovek chut se sbalit a skocit na prvni letadlo. Nastesti me ale dopredu zene prave ta vidina dalsich zazitku. At uz je to dnesni vecer a nebo treba i nedele, kdy za mnou prijede muz a stravi tady se mnou tyden. A to bude prave ten tyden neskutecne krasnyho poznavani. Vezmu ho na Empire State Building, Sochu Svobody, Top of the Rock, na prohlidku Yankees stadium, na muzeum na letadlovy lodi a na spoustu dalsich krasnych mist. A obzvlast se tesim na jedno misto, o kterem on zatim nema ani tuseni, jelikoz je to prekvapeni, takze o tom az pozdeji. Úžasný

Co jsem timto clankem tedy chtela rict? Ano, byt au pair v USA je uzasna vec. Je to skvely rok plny nadhernych vzpominek a zkusenosti. Ale mezi vsema tema zazitkama jsou i dny smutne, depresivni a nekdy treba probrecene. Obcas ma clovek pocit, ze uz je na pokraji sil a ze uz to dal neda, ale pak se stane neco, co ho nakopne a jede se zase dal. Netvrdim, ze to takhle maji vsichni, nekdo si treba uziva kazdou vterinu tady, ale ja to takhle mam a od par holek z meho okoli jsem slysela, ze v tom rozhodne nejsem sama. A tak jsem se o ty pocity chtela podelit i s vama.

Snad jsem vam tim moc nezkazila vanocni atmosferu, to nebyl ucel. Spis bych byla rada, kdyby jste si uvedomili, ze mate neskutecne stesti, pokud muzete tento krasny den travit s rodinou a prateli. Vazte si toho, nehadejte se a pozor na kosti! Usmívající se

Stastne a vesele vam vsem preje Iva
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucie Lucie | 26. prosince 2015 v 23:45 | Reagovat

Naprosto s tebou souhlasím. Nejsem žádný stýskací ubulánek, ale vánoce mě dostaly! Až nečekaně a pak skype na štědrý den byla ta největší chyba. Na jednu stranu jsem byla štastná, ale ještě teď když si na to vzpomenu, tak začnu brečet. Až tady jsem poznala jak moc svou rodinu miluju (já věděla před tim, že je mám ráda, ale tady to tak naplno prožívám). O to horší je, že se tady slaví vánoce vlastně už 3. den v kuse a já jakmile přestanu něco dělat a začnu si "užívat" vánoční atmosféry, tak začnu automaticky brečet. No děs. Nikdy jsem tohle nezažila i když jsem bydlela sama. A teď tohle :D Už zase bulim :D Už abych šla zase pracovat s dětma, ty mě vždycky rozptýlý tak, že nemám čas na nic jiného, natož uvažovat nad tim, co dělají v Česku :) Tak hodně těch zážitků, které celé to smutnění vykompenzují ;)

2 ivuscinamericandream ivuscinamericandream | 6. ledna 2016 v 20:44 | Reagovat

[1]: Ahoj Lucko :) Tveho komentare jsem si vsimla az ted, ale verim, ze jsi Vanoce "prezila", uzila sis oslavy Noveho roku a ted uz se zase jede dal :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama