Únor 2016

Zase zpatky do skoly, tentokrat Iona college

25. února 2016 v 14:51 | Ivuska |  Muj zivot v New Rochelle, NY
Pokud chcete vyjet do USA jako au pair, potrebujete J-1 visa, ktere se davaji studentum a mladym lidem. V podstate se da rict, ze je to studentsky pobyt a tudiz jednou z podminek uspesneho splneni programu (a pripadneho prodlouzeni) je absolvovani skoly. Neni to nic, co by se nedalo prezit, ale zkratka se to udela musi. Jedna se o 6 kreditu, nebo 75 hodin a studovat se da v podstate cokoliv. Jedine omezeni je to, ze rodina vam plati pouze 500$ a pokud si najdete neco drazsiho, musite si to doplatit sami. Mit nejaky kurz na Harvardu, Yale, nebo na podobne skole je asi pecka, ale musite pocitat s tim, ze si neco priplatite. Je nekolik moznosti, kdy muzete do skoly chodit - pres den, kdyz jsou deti ve svoji skole, vecer po praci, nebo o vikendech. Samozrejme, ze pres den je to nejlepsi, aby se clovek nemusel okradat o volny cas po praci/o vikendech, ale ne vzdy je to realny. Napriklad v mem pripade je to vylouceny, protoze pracuji od rana do vecera a navic nemam k dispozici auto. Puvodne jsem chtela nejaky vikendovy kurz, protoze mi to prislo zajimave. Jde o to, ze se asi 3 vikendy za sebou ucite o nejakem miste a ctvrty vikend tam jedete na vylet, coz se mi zda super. Na druhou stranu se pripravite hned o 4 vikendy, coz uz tak super neni.

Take jsem si rikala, ze nebudu studovat anglictinu, protoze tu me tady nauci sam zivot, ale i na to jsem zmenila nazor. Ono totiz kdyz travite cely den s nemluvnetem, po vecerech resite prevazne to, jak mala papala a nasledne kakala a jeste ke vsemu vase nejlepsi kamoska v okoli je ceska, tak si tu anglictinu moc nevylepsite. Takze kdyz jsem se dozvedela o kurzu specialne pro au pair na mistni college, mela jsem jasno. Tato skola je totiz opravdu blizko (asi 5 minut autem porad rovne Smějící se), je jenom jednou tydne a to v dobe, kdy uz nepracuju (utery 7-9:30pm), pomuze mi s moji anglictinou a jeste ke vsemu je levna. Sarena s Paulem za ni zaplatili 280$, coz je udajne konkretne za tuhle skolu opravdu za pakatel.

Puvodne skola nabizela 2 ruzne kurzy. Jeden se zameroval vylozene na gramatiku a prakticke vyuziti anglictiny v pracovnim zivote (komunikace po telefenu, e-mailech, obchodni anglictina atd.) a druhy byl pro pokrocilejsi studenty a soustredil se spise na americkou kulturu. Ja jsem si vybrala tu anglictinu, ale nakonec to vypada, ze budu mit oboje, protoze nam chybi dalsi 2 studenti na naplneni obou trid a tak jsme prozatim spojeni. Pokud se do pristiho tydne najdou ti zbyly dva zajemci, tak se zrejme rozdelime, ale tajne doufam, ze se to nestane, protoze mi vyuka takle vyhovuje a vypada to, ze to bude mnohem zajimavejsi, nez jen obycejna anglictina.

Kurz se kona od 23.2 do 7.6., coz znamena, ze jsem predevcirem mela prvni lekci. A jak to probihalo? Nejdrive jsem chvilku tapala, kde presne to je. Zastavily jsme se Sarenou v ulici, kde se mela nachazet nejaka Driscoll Hall. Nebyly jsme si jiste kudy kam a tak se Sarena zeptala nejakeho kluka, ktery sel kolem a vypadal jako student, takze by mohl vedet. Ukazal na jeden dum a rekl, ze si take neni jisty, ale ze by to mohlo byt ono. Nakonec jsem zjistila, ze to je taky au pair, nejaky Soeren (myslim), nemec. Tak jsem Sarene podekovala za odvoz a poslusne ho nasledovala. Kdyz jsem prisla do nasi mistnosti, uz tam cekala sympaticka, usmevava ucitelka - Carolinne a nekolik holek. Zabrala jsem strategicky misto hned naproti ceske vlajce (to nebyl zamer Smějící se) a cekala, kdo jeste prijde a co se bude dit.Nakonec se nam tam seslo 13. Ja jedina z ceska, 2 nemci (ten kluk a jeste nejaka Dana) a zbytek byly spanelsky mluvici holky - Venezuela, Brazilie, Mexiko a ja nevim odkud jeste. Jmena proisim nechtejte, pamatuju si asi 3. Rozpačitý





Carolinne se nam to snazila trochu zrijemnit a pripravila pro nas obcerstveni, cookies, chipsy, piti...Rikala, ze to nemuze delat kazdy tyden, ale ze pokud budeme mit zajem, muzeme se treba po dvojicich stridat a pripravovat si snacky kazdy tyden. Vlastne proc ne, prislo mi to jako hezka myslenka a ostatni souhlasili. Vsichni se celkem nenucene bavili a vypadalo to, jako ze by z nas mohla byt dobra parta. Na zacatku kazdy o sobe rekl, jak se jmenuje a odkud je a potom jsme meli takovou seznamovaci aktivitu, ktery ja vazne nenavidim, ale tohle bylo fajn. Dostali jsme papir, na kterem bylo vypsano asi 10 faktu a meli jsme ke kazdemu faktu napsat nekoho, kdo to splnuje. Slo napriklad o to, kdo ma vystudovanou vysokou skolu, kdo se stara o dvojcata, kdo ma rad klasickou hudbu, kdo NEMA rad pizzu, kdo je "umelec" atd. Bylo to docela zajimavy, dozvedela jsem se treba, ze mame mezi sebou jednu brazilskou herecku. Musim zjistit jeji prijmeni a vygooglit si, v jakym trhaku hrala. Smějící se

No a potom uz jsme se vrhli pomalu na nejaky to uceni. Nejdrive jsme to vzali z te kulturni stranky, vypsali jsme si vsechny americke svatky, rekli jsme si jejich vyznam, historii, jak se oslavuji atd. Dost jsme resili i ruzne svatky v ostatnich zemich, takze to zabralo hodne casu a dostali jsme se jen ke kvetnu s tim, ze to dodelame priste. Tak ted premyslim, jestli se mam priste zminovat o tom, ze my "oslavujeme" upaleni mistra Jana Husa. Nevim, jestli bych na Ceskou republiku nehodila hned ze zacatku spatne svetlo. Smějící se A zbytek hodiny uz jsme se venovali te gramatice, tentokrat rozdilem mezi slangem a idiomem, nahrazovali jsme je normalni anglictinou atd., ale to uz zase zabyham moc do detailu a uz je to zase nuda. Smějící se

Musim rict, ze jak jsem z chozeni do skoly byla otravena a brala to jako povinnost, tak me to nakonec prijemne prekvapilo a snad to takova otrava nebude. Nakonec jsem si jeste nechala odvezt zadek od jedny holky az primo pred barak, takze pohoda. Rikala mi, ze bydli nekde kousicek ode me a ze ma taky 16 mesicni baby, takze to vypada, ze mozna udelame nejaky soukromy playdate. Alespon nejaky dalsi vzruso pro Bubacka. S vyplazeným jazykem

Myslim, ze uz to bude zase stacit, jen nakonec jeste pripam par fotek skoly, at mate predstavu, jak to tady u nas vypada.














Paaaaaaaa!!! My si jdeme s Bubackem uzivat nadhernyho jarniho dne, protoze dneska je fakt krasne. Rozpačitý

USA vs. Ceska republika, jake jsou rozdily v kulturnich akcich a co kolik stoji?

23. února 2016 v 19:12 | Ivuska |  Muj zivot v New Rochelle, NY

V posledni dobe jsem zazila par akci, o kterych bych se s vami rada podelila. Jde o akce, ktere muzete zazit i u nas, nejsou nijak specialni, ale prece jenom jsou jine. Ostatne co si budeme povidat, tady je vsechno tak trochu jine. At uz posilate postu, jdete si pro neco do obchodu, kupujete si listek na vlak, nebo cokoliv jineho, vzdycky vas muze prekvapit, ze je to tady trochu jinak. Dnesni clanek by mel byt prave o srovnani, co muze byt horsi, lepsi, nebo proste jine. Nikoho ale asi moc nezajima, jak si koupit listek na vlak a proto se zamerime na ten socialni zivot.

KINO

Na zacatku unora jsme si jednoho krasneho dne rekly, ze nemame co delat a tak pujdeme do kina. Natalka vybrala flm 50 shades od Black, coz je parodie na kontroverzni film 50 shades of Grey. Bez muceni se priznam, ze jsem cetla vsechny 3 dily a pribeh jako takovy mne celkem zaujal, narozdil od filmu. Ten byl podle mne strasnej!!!! A tak jsem byla dost zvedava na tuhle parodii, prirozene. Musim rict, ze jsem se docela bavila a vlastne se mi to libilo vic, nez original. Clovek musi pocitat s tim, ze jde vlastne na pitomej film, ale pokud jste s tim smireny, tak proc ne. Je to asi stejna kravina jako Scary movie, ale kdyz se povznesete nad stupiditu nekterych vtipu, tak se dokazete i celkem pobavit. To ale plati stejne pro USA, jako pro cesko, tak v cem je mistni kino nejodlisnejsi? V tech SEDACKACH!!!!!!!!!! Rikam vam, ze v tak skvelym kresilku jsem v kine jeste nesedela. Predevsim je pred kazdou radou pres metr mista, takze nejsou sedacky nacpane jedna za druhou a hlavne je kazde sedadlo nastavitelne tak, ze si muzete v podstate lehnout. Diky jednomu tlacitku se polozite dozadu tak moc, jak je vam to pohodlne a zaroven vam vyleze operka na nohy. Proste luxus!

To je asi ten nejvetsi rozdil, jinak je vsechno dost podobne. Ani obcerstveni se nijak zasadne nelisi, pokud se bavime o nabidce. Jediny rozdil je v tom, ze velikosti jsou trochu jinde, nez to mame my. Americky maly pop corn je ccas nas stredni, stredni je velky atd. I po pul roce se mi obcas stane, ze si nekde neco koupim v medium size a potom lituju. To ale v USA nemuze nikoho prekvapit, porce jsou tady zkratka vetsi.


Cena: Listek do kina - 13$, pop corn 7$, dohromady krasnych 20$


Zidovska svatba

10. února 2016 v 16:17 | Ivuska |  Muj zivot v New Rochelle, NY
31.1.2016 - pro vetsinu lidi asi den jako kazdy jiny. ale minimalne pro jeden par to byl den velmi vyjimecny, byl to totiz jejich svatebni den. Jmenovali se (predpokladam, ze se porad i jmenuji) Meryl a Yossi Stern. Meryl je sestrenice moji host mum, Sareny. Je to holcina priblizne meho veku (kdo nevi, tak me je 22) a Sarena s Paulem se shodli na tom, ze asi nevi, co dela. Pry nikdy nebydlela bez rodicu, nikdy se nestarala o domacnost, nikdy nepracovala atd. Vlastne mi rekli, ze nechapou, proc si ji chce Yossi vzit, coz me trochu zarazilo. Kazdopadne jsem se na svatbu tesila a byla jsem hrozne rada, ze se tam i pro me naslo mistecko.


Mozna jste si vsimli, ze svatba byla v nedeli. Vsechny opravdu zidovske svatby probihaji v nedeli, protoze od patecniho zapadu slunce do sobotniho zapadu slunce oslavuji zide Shabbat. To znamena, ze nesmi ridit a pouzivat elektroniku. Spravne by nemeli ani svitit. Samozrejme tohle vsechno zalezi na tom, jak moc je rodina verici. U nas se treba behem Shabbatu neridi, ale kouka se na televizi, telefonuje se atd. V podstate maji uplne normalni sobotu, akorat bez vyletu. Myslim, ze na zacatku celeho vypraveni je potreba zduraznit, ze zenich pochazi ze SILNE verici rodiny, coz bylo videt na prvni pohled. Muzi sice nemeli pejzy, ale dost z nich melo jejich klasicke klobouky. No a zeny pro zmenu mely paruky. Vdana zidovka totiz na verejnosti musi nosit pokryvku hlavy. No a proc si kupovat klobouk, kdyz si prece muzete poridit krasnou "prirozenou" paruku, ze? Co si budeme povidat, nosit neustale paruku na svych vlasech asi neni moc prijemne a tak si vetsina z techto zen zkratka oholila hlavu. A to uz vubec nemluvim o tom, kolik tyto specialni paruky stoji penez. Sarena mi vysvetlovala, ze prodejci spolehaji na to, ze si je zide koupi za jakoukoliv cenu (stejne jako koser maso) a pak se cena pohybuje v tisicich dolaru. No, jsou veci, ktere asi jen tak nepochopim, ale asi nemam pravo to nejak soudit.

Svatebni den, hlavne pro nas holky, zacal uz dopoledne dulezitou pripravou. Sarena si objednala domu i kadernici, ja jsem se s tim nejak poprala sama. Nejvetsi problem jsem mela s tim, co si vezmu na sbee. To uz jsem vymyslela a planovala nekolik dni dopredu, protoze takove slavnostni obleceni jsem s sebou nemel. Respektive saty jsem mela, ale problem byl v tom, ze zeny musi mit ve spolecnosti delsi rukav, nebo alespon prikryta ramena. Dalo to docela praci sehnat neco, co bude vypadat normalne, bude to mit dlouhe rukavy a jeste to nebude stat 200$, ale podarilo se!

V 1 hodinu jsme prijeli na Long sland do synagogy, kde uz byli vsichni ti nejdulezitejsi. Sarenu a ostatni jeste cekal make up, takze ja jsem vzala Bubaka a sly jsme na prochazku ven. Vubec jsem nemela tuseni, v kolik to vsechno zacina, myslela jsem si, ze tak ve 2, protoze nevesta uz byla pripravena, ale to byl omyl. Potom mi Paul rekl, ze se neco zacne dit az tak ve 4. Takze jsem tam tak posedavala, koukala, chvilkama se starala o Bubaka, bavila se s lidma, ktere jsem vubec neznala a proste jsem cekala, az vypukne neco zabavnyho. Zatim jsem totiz videla pouze foceni. Fotilo se snad 2 hodiny, vsechny mozny i nemozny skupinky. Bylo to zdlouhavy, ale myslim, ze ty fotky budou stat za to a bude to nadherna vzpominka.





S Bubackem jsme si taky strihly par fotek, ale ona chvilku "neposedela", tak jsou vsechny rozmazane. Nerozhodný



Kdyz bylo asi 4:30, rekla mi Sarena, ze uz je konecne otevreny raut. Byla to velika mistnost, kde bylo nekolik "stanku" a u kazdeho jste si mohli dat nejake jidlo. Bylo tam uplne vsechno, na co jste si mohli vzpomenout od klasickeho peceneho hoveziho, pres knedliky plnene cimkoliv, cinske nudle a ruzne prilohy az po sushi. Samozrejmosti byl i otevreny bar, ktery jsem vzala utokem. Rikala jsem si, ze se mi mezi vsemi temi cizimi lidmi alespon trochu rozvaze jazyk. Stoupla jsem si ke stolu, jedla, pila, poslouchala zivou hudbu a pozorovala vsechen ten cvrkot kolem. Hned vedle me byl takovy "pristresek", pod kterym sedela nevesta s maminkou, babickou a dalsima pribuznyma a vsude kolem nich byly druzicky. Bylo mi receno, ze tam budou sedet a ostatni jim budou gratulovat. Myslela jsem ze je to neco jako u nas po obradu, ze se udela rada lidi a jeden za druhym gratuluje. Omyl....ony tam chudinky sedely hodinu a sem tam nekdo prisel, potrasl jim ploutvi a zase sel pokracovat v jidle. Pripadalo mi to trochu zvlastni.





Asi po te hodine lide zacali pred nimi tvorit spalir, tak jsem se k nim pridala a zanedlouho se rozeznela opravdu hlasita a ziva hudba a do mistnosti si pritancoval zenich se svym doprovodem - byla to obrovska skupina dospelych muzu (vcetne Paula). Zenich dosel az k neveste, dal ji kyticku, neco ji rekl (myslim, ze to byla nejaka modlitba), zkontroloval, ze je to opravdu ona a schoval si ji pod zavoj. No a po tomhle vsem ji tam nechal ubrecenou a zase si vesele odtancoval opet za droprovodu cele skupiny a velmi zive hudby. On byl z mistnosti vlastne odnesen. Na zidovskych svatbach se dost cesto nevesta nebo zenich davaji nad hlavy ostatnich na znameni toho, ze oni jsou kral a kralovna vecera. Bylo to vazne dojemny, skoro me to rozbrecelo, ale mozna to bylo uz i tim vinem. Smějící se


Po tomhle aktu se rautova mistnost zacala vylidnovat a vsichni se pomalu presouvali do obradni sine. Cestou me zastavila Sarena a rikala mi, ze Bubak zacina byt trochu neklidna a dost mozna bude behem obradu vyvadet, protoze uz bylo 18 hodin a ona byla pretazena. Domluvily jsme se teda, ze si sednu uplne dopredu a az vsichni tri spolecne projdou ulickou, tak si Bubaka prevezmu a pujdeme ven, aby se trochu prospala. Bylo mi lito, ze o cely ten obrad prijdu, ale prece jenom jsem tam byla "pracovne" a bylo by neprijemne pro vsechny, kdyby tam Bubak celou dobu brecel. Pry by me to ani nebavilo, protoze je to hrozne dlouho a cele v hebrejstine, ale kdo vi...

Uplne prvni prochazel ulickou rabin s kaplanem a cestou odrikavali nejakou hebrejskou modlitbu, za nimi sli sourozenci nevesty a sourozenci zenicha. Vzdycky, kdyz nektera dvojice dosla az na konec ulicky, rozdelila se a kazdy si sel sednout na svoji stranu. Zidle totiz byly ulickou rozdelene na dve casti, coz neni nic neobvykleho, ale kazda strana patrila jednomu pohlavi, takze muzi i zeny sedeli oddelene. Jako sesta skupina uz sel zenich s rodici, kteri ho doprovodili az pod takovy stan, ktery se nazyva Chuppah. Chuppah nikdy nema steny, coz ma symbolizovat stan Abrahama a Sarah, ktery byl vzdy otevren vsem potrebnym a cely tenhle pristresek ma znazornovat budouci domov zenicha a nevesty. Rodice zenicha oblekli do takoveho slavnostniho roucha, zustali tam stat s nim a spolecne odrikavali modlitby, zatimco prichazeli dalsi a dalsi dvojice. U toho modleni (ke kteremu se pridavali i dalsi hoste) se vsichni se zavrenyma ocima pohupovali dopredu a dozadu, coz uz na me pusobilo trochu sektarsky a desive, ale to je jen moje neznalost. Zhruba v polovine vsec tech lidi prochazejicich ulickou byla Sarena, Paul a Bubak, takze nastal cas na muj odchod. Co se da delat....


VIdela jsem ale DVD ze svatby Sareny a Paula a vsechno mi vysvetlovali, takze vam muzu popsat, co se delo, kdyz jsem odesla. Predevsim stale prichazeli dalsi a dalsi skupinky pribuznych, druzicek a nakonec, tesne pred nevestou, flower girls. Jako posledni sla tedy nevesta v doprovodu svych rodicu. Nevesta musi pri prichodu 7x obejit zenicha, cimz se vlastne zahaji cely obrad. Nasledne se posveti vino a oba dva se napijou. Na radu prichazi svatebni smlouva, ktera je velmi dulezita a rabin ji prede vsemi predcita. Obecne se zenich mimo jine zavazuje i k tomu, ze v pripade rozvodu vyplati nevestu takovou sumou, aby ji to vystacilo na rok zivota. Ale abych pravdu rekla, tak nevim, jestli je v zenichove rodine rozvod vubec pripustny. Potom je na rade pozehnani rozdelene na sedm casti, ktere vykonava sedm dospelych muzu poverenych primo zenichem. Vetsinou se jedna o rabina, neblizsi pribuzne a kamarady. No a posledni cast obradu je to zname rozslapnuti sklenice, pri kterem se vykrikne "Mazel Tov", neboli hodne stesti. To ma myslim symbolizovat zboreni nejakeho chramu a dava se tim najevo, ze i pri teto slavnosti vsichni stale mysli na tu tragedii.

Ja jsem se celou dobu prochazela venku s kocarem a spicim Bubakem, ale kdyz uz mi byla zima, tak jsem sla zpatky dovnitr. Shodou okolnosti to bylo zrovna v momente, kdy se rozrazily dvere od obradni mistnosti a vyvalila se, zase za doprovodu zive, hlasite a vesele hudby, obrovska skupina lidi a uprostred byl opet zenich, tentokrat i s nevestou. Oni dva maji podle tradice chvilku klidu, kdy se muzou "uklidit" nekam do samostatne mistnosti a ostatni svatebcane se presouvaji na hostinu. Hostina vypadala uplne jako ve filmech. Byla to velika hala se spoustou kulatych stolu u kterych se sedelo presne podle zasedaciho poradku. Uprostred byla kapela a parket, ktery byl opet rozdeleny na dve pulky. Nedocvaklo mi to a tak jsem se jako ten nejvetsi pitomec zeptala, jestli to ma nejaky smysl. Samozrejme, ze to melo smysl. Prece se nemuze dopustit, aby tancovali muzi i zeny spolecne. Bez komentare...Smějící se





Par minut pred osmou hodinou jsme konecne mohli jist. Zacalo se polevkou, kterou muzete videt na fotce. Na prvni pohled jsem vubec nechapala, co to je, ale velmi rychle jsem pochopila, ze je to vlastne uplne super. Byl to houbovy krem podavany v hrnku, ktery byl pretahnuty listovym testem a cele to bylo zapecene, takze testo udelalo takovou cepicku. No chutnalo to uplne neskutecne!! Kdyz vetsina lidi dojedla, odnesli cisnici polevky a prinesli salat, ktery byl snad jeste lepsi. Byl to michany salat s mrkvi, granatovym jablkem a karamelovou hruskou. Kdyz jsem byla asi v pulce salatu, prisli za nami novomanzele, vsichni se zvedli a sli k parketu. Z klidne hudby se najednou zase stala divocina a zacalo se tancit, samozrejme kazdy na sve strane. Uprostred tancila nevesta (na druhe strane zenich) stridave s celou svou rodinou, druzickami, kamaradkami a dalsimi hosty - samozrejme jen s zenami a chvilku s zenichem. Kolem tech, co byly zrovna uprostred se vzdycky udelalo kolo ze vsech ostatnich tanecnic a vsechny divocily jak sileny. Da se rict, ze nevesta v podstate pul hodiny pogovala a tak neni divu, ze ji tam v jeden moment dokonce museli prinest zidli, ovivat, podavat vodu a krisit. Ale po par minutach se sebrala a pokracovala v tanci az do konce. Kdyz ta nekonecna 30 minutova pisnicka skoncila, tak se zase vsichni vratili ke svym stolum a pokracovalo se v jidle. Muj nedojedeny salat uz byl bohuzel pryc, ale netruchlila jsem dlouho, protoze zanedlouho prede mnou pristal hlavni chod. Byl to obrovsky hovezi steak, kureci stehno, ryze a zelenina. Nemela jsem sanci to snist, ale bojovala jsem statecne.



Kdyz jsem byla s jidlem hotova, bylo uz 9 hodin a tak jsme se rozhodli, ze bude pro Bubaka nejlepsi kdyz uz pujde spat. Mama ji prevlikla do pyzama, ja ji polozila do kocarku a zacala se s ni prochazet po chodbach synagogy. Kdyz uz me to prestalo bavit, tak jsem si tam jen sedla ke stolu a popojizdela s kocarem sem a tam. Mela jsem dost strategicke misto, protoze kolem me pobihali lide z cateringu a tak jsem jednoho uplne drze poprosila, jestli by mi nemohl prinest vino. Tim jsem na sebe asi upozornila, takze jsem tu posledni hodinu nemela nouzi vubec o nic. Mela jsem vino, prinesli mi dezert a dokonce i lososa, abych pry mela na druhy den na obed. Proste luxus...


Nekteri lide zacinali odchazet uz tak kolem te 9. hodiny, ale v 10 definitivne utichla hudba a svatba byla u konce. Ptala jsem se Sareny, jestli bude nejaka "after party" pro nejblizsi, ale pry ne, tohle je vsechno. Rikala jsem, ze jsem dost prekvapena, protoze to cele zacalo hrozne pozde a skoncilo strasne brzy. Vysvetlila jsem ji, za nase svatby jsou treba od 2 a konci az nad ranem. To zase prekvapilo ji, ale pry je to dobry napad. Smějící se

Je pravda, ze o velkou cast svatby jsem prisla, ale na druhou stranu jsem toho videla dost a zazila jsem neco, co by se mi u nas asi nepodarilo. Bylo tam neco, co se mi nelibilo, ale prevazna vetsina me nadchla a budu na to rada vzpominat. Doufam, ze i Vam se clanek libil, dekuju, pokud jste ho docetli az sem a doufam, ze jste se treba i dozvedeli neco zajimaveho.

Na konec bych jeste cele to zidovstvi mela uvest na pravou miru. Psala jsem si uz se spoustou holek, ktere mely nabidky od zidovskych rodin a baly se toho. Chapu, ze v tomhle clanku je dost extremu a zide z toho muzou vyjit jako totalni magori, ale to nebyl ucel. Podstatne je, ze tohle byla svatba opravdu velmi ortodoxni rodiny a i Sarene s Paulem to prislo prehnane. Pokud mate nabidku od zidu, rozhodne je hned neodmitejte. Poradne se zeptejte, jaka pravidla dodrzuji a jak vazne svou viru berou. Jsou zide, kteri vubec nechodi do synagogy, nekupuji koser maso a dokonce ji veprove. Takze nejdulezitejsi je se dopredu na vsechno zeptat. Ja z toho mela taky trochu strach, ale narazila jsem na nejlepsi rodinu, na kterou jsem narazit mohla. Jasne, vsichni mame svoje mouchy, ale celkove jsme si jako lidi hrozne sedli a jsem stastna za to, ze jsem zrovna s nima.

To je pro dnesek opravdu vsechno, mejte se krasne, Iva!

January meeting

8. února 2016 v 16:09 | Ivuska |  Muj zivot v New Rochelle, NY
Moje agentura (Cultural care) vyzaduje po svych au pairs, aby se kazdy mesic ucastnili tzv. au pair meetingu. Pokazde se jedna o sraz vsech lidi z nejblizsiho okoli s nejakym programem cca na 2 hodiny. Prvni a az do ledna posledni meeting, na kterem jsem byla, probihal par dni pred dikuvzdanim. Docela jsem se na nej tesila, protoze jsem ostatni au pair z nasi skupiny (lide, kteri maji stejnou koordinatorku, jako ja) zatim neznala a tohle byl prvni meeting, ktereho jsem se mohla zucastnit, protoze predtim jsem byla nemocna. Jednalo se o nasi spolecnou Thanksgiving dinner, na kterou mel kazdy prinest nejake tradicni jidlo ze sve zeme. Ja jsem chtela neco jednoducheho, lehce porcovatelneho a neco, co se da jist i studene, tak jsem se rozhodla pro bramboraky. Mely obrovsky uspech!!! Vecere jako takova nebyla spatna, ale necitila jsem se tam dobre. Vzdycky si nekdo prisednul a nasledoval klasicky pulminutovy rozhovor typu: Jak se jmenujes? Jak dlouho jsi v USA? Kolik mas deti? Vychazis s rodinou? A aby ty trapnosti nebylo malo, tak jsme si po jidle stoupli do obrovskeho kolecka zacali hrat pitome spolecenske hry, diky kterym jsme se meli lepet poznat.

Nechci vyznit nejak spatne. Myslim, ze pokud ma nekdo problemy s tim, aby si nasel pratele a tohle je jedina moznost, tak je neco takoveho proste super. Jen nechapu, proc jsme povinny se toho zucastnovat, i kdyz nechceme. Ja uz jsem tady svoje kamaradky v te dobe mela a nemela jsem zapotrebi si takhle nucene vytvaret dalsi vztahy. V momente, kdy jsme prekrocili hranici trapnosti, kterou jsem dokazala vstrebat, jsem se proste sebrala, omluvila se a odesla jsem s myslenkou, ze uz na zadny meeting nikdy nepujdu. Paul a Sarena to chapali a slibili mi, ze kdyz nebudu chtit jit, budou me "kryt", ze treba pracuju, nebo neco. To se i stalo v prosinci, kdyz jsme meli jit nekam vytvaret cokoladu. To uz nezni tak spatne, ale bylo to za, na muj vkus, docela velky poplatek a hlavne jsem musela opet nekoho otravovat, aby me tam odvezl. Takze jsem napsala koordinatorce, ze uz budeme ve Philadelphii na Vanocich, at se nezlobi. Proslo to....Smějící se

A potom prisel leden a e-mail od koordinatorky. Psala neco ve smyslu, ze vi, ze nechci chodit na meetingy a ze tomu rozumi. Rikala, ze se jich nemusim ucastnit, ale jeji povinnosti je se se mnou alespon jednou mesicne setkat, tak at prijedu alespon na kafe. Jelikoz jsem ji rikala, ze pratele mam a dalsi "nepotrebuji" (to zni hrozne, ale snad vite, jak to myslim), tak mi navrhla, ze klidne muzu na meeting dorazit i s nekym mimo nasi skupinu, kdyz budu chtit. To uz mi znelo mnohem lepe, nez prijit sama mezi skupinu cizich lidi a vest nucenou konverzaci. A tak mi Natalka slibila, ze me doprovodi na nase lednove BRUSLENI!

Jela s nama jeste jedna holcina, ktera je asi 3 tydny moji novou sousedkou. Jmenuje se Anna, je z Rakouska a je tady take s Cultural Care, takze mame stejnou koordinatorku a stejne meetingy. Pro ni to bylo poprve a nemela odvoz, tak jsme jely spolecne, ikdyz vylozene na tom brusleni uz se taky bavila s nejakyma kamaradama, se kteryma byla tyden v training school. Takze na led jsme vydaly jen ve dvou a obdivuju Natalku, ze na me mela nervy, protoze ja na bruslich nestala priblizne 10 let. Ze zacatku me prakvapilo, ze to fakt klouze, ale po par koleckach jsem se rozjezdila a prekvapila jsem sama sebe, jak mi to jde. A nebojim se pochvalit. Smějící se Dokonce jsme z cele nasi skupiny vydrzely uplne nejdele a bruslily celou dobu, ikdyz ostatni uz byli davno u bufetu. Úžasný Teda abych zase neprehanela, ja jsem si davala kratky pauzicky, protoze mi nejak nesedly brusle (na neco se to musi shodit, ze jo?) a vzdycky me po nekolika koleckach rozbolela nozicka. Křičící Ale i tak jsem byla statecna si myslim....Smějící se






Musim rict, ze to byla docela zabava a klidne bych nekdy zajela znova, prece jenom to mame kousicek. No a jelikoz byl patek, tk jsme se rozhodli, ze si po brusleni dame jeste par piv. Do hospodyse nam ale nechtelo, tak jsme vlezly do nejblizsiho obchodu a koupily si nejaky piti tam. Nedokazu popsat, jakou jsem mela radost, kdyz jsem tam nasla ten poklad. Smějící se PLZEN!!!!!!! Tu jsem tam nemohla nechat...




No a pak uz neni co vypravet. Klasicka holcici pyzamova party s historkama z "mladi". drbama, atd. Vzdyt to urcite znate. Smějící se Pristi meeting mame laser tag, coz je dalsi vec, kterou bych si rada vyzkousela, tak treba se prekonam a pujdu znova.

Dalsi clanek by mel byt o zidovske svatbe, ktera byla kupodivu uplne jina, nez ty svatby, ktere zname. Pokusim se to vyplodit co nejdriv. Mejte se krasne, pa Iva

Snehova boure, ktera se zapsala do historie

1. února 2016 v 15:57 | Ivuska |  Muj zivot v New Rochelle, NY

Asi malokoho minula informace, za o vikendu 22.1.-24.1.2016 zasahla vychodni pobrezi USA obrovska snehova boure. Uprimne mi to prislo vsechno trochu prehnane a lide uz v pulce tydne zacali vykupovat obchody. V jinych statech to bylo jeste horsi, ale tady u nas byly probrane minimalne regaly s hodne trvanlivyma potravinama - testoviny, konzervy atd. Rikala jsem si, ze to vypada, jako by se blizil konec sveta a ze je to prece "jenom trochu snehu".



Mely jsme s holkama v planu, ze pojedeme v patek na Manhattan do klubu, ale nakonec me chytil zub a tak jsem radeji zustala doma. Nakonec jsem byla rada, kdyz jsem se rano podivala z okna. Predstava, ze v tomhle pocasi cupitam nad ranem z klubu a na nohou mam vysoke boty me dost desila. A ani jsem nevedela, jestli vubec jezdi ze City do New Rochelle vlaky. Nejhorsi na tom vsem bylo, ze bylo teprve asi 7 rano, snezilo jen par hodin a nemelo prestat asi dalsich 15 hodin. Ale dokud jsem na zasnezenou zahradu koukala jenom z okna, tak se mi to vlastne docela libilo.

Pozdeji dopoledne jsme se s Natalkou domluvily, ze vyrazime nekam ven a prozkoumame to pocasi trochu z blizka, ale velmi rychle z toho seslo, protoze Eric, jeji HD, rekl, ze ji moc nedoporucuje vyjizdet, ze by si to ani on sam netroufnul. Ono se neni cemu divit, protoze tady v New Yorku se zkratka nepouzivaji zimni gumy. Dokonce jsem se o tom bavila se Sarenou a s Paulem a ti se tvarili, jako by to slyseli poprve v zivote. Ja jsem se naopak divila, kdyz ani po nekolika hodinach snezeni absolutne nikdo neuklizel silnice. Ptala jsem se a bylo mi receno, ze se asi ceka, az to prestane, aby to nemuseli odklizet vickrat. Tak mi to tak nejak vsechno docvaklo. Jasne, ze si lidi delaji zasoby, kdyz jim nikdo neuklidi cestu, aby si dojeli do obchodu. A i kdyby to nahodou nekdo uklidil, tak oni prece nikam nepojedou, protoze to klouze. To je divny, kdyz nemaji poradny vzorek...A pesky se tady zasadne nechodi, takze to taky neprichazelo v uvahu.

Takze jsem nemela moc moznosti co delat a zacala jsem se slusne nudit. Chtela jsem si zkratit si den alespon nejakym varenim a rozhodla jsem se udelat k veceri rajskou. To znamenalo, ze jsem se musela vydat ven na nakup. Sarena a Paul na me koukali jako na magora a nenechali me odejit, dokud nezavolali do obchodu, jestli maji vubec otevreno. Otevreno zatim jeste bylo, tak jsem se oblekla a vyrazila jsem.

Sneznej challenge zacal v momente, kdy jsem chtela otevrit dvere. Mame dvojite dvere, prvni se oteviraji dovnitr a druhe - sklenene - se oteviraji ven, coz byl s tim snehem trochu problem a dost jsem se bala, ze je nejak vylomim, ale nakonec se mi je podarilo otevrit alespon tak, abych se protahla. Potom challenge pokracovala....jak se tim vysokym prasanem dostat od domu az na silnici? Kdybych tady nekde nasla boby, tak bych mela docela jasno, ale takhle jsem se proste musela brodit snehem, ktery mi zatim sahal "pouze" po kolena.





Vsechno kolem vypadalo uplne kouzelne, jako z pohadky a vlastne bylo prijemny se v tom snehu projit. Uz dlouho jsem nemela takovou prilezitost Vlastne si ani nepamatuju, kdy jsme v Cesku meli poradnou zimu. Je pravda, ze o chodniky se jeste nikdo nestaral, ale cesty uz byly protazene a tak se dalo celkem pohodlne chodit. Sice po silnici, ale ono stejne nic nejezdilo, takze to bylo uplne jedno. Sem tam se objevil silnicar, nebo policejni auto, jinak nikdo. Vazne jsem si pripadala jako ve meste duchu.



Trvalo mi to o chvilku dele, nez normalne, ale nakonec jsem se prece jenom dostala na parkoviste pred obchodem, ktere je normalne plne aut. Tentokrat tam zrejme parkovali jen zamestnanci, jinak nikde nikdo. Alespon jsem nemusela cekat u pokladny ve fronte. Koupila jsem vsechno potrebne a vydala se jeste smer CVS - drogerie. Prekvapive ani tam nikdo nenakupoval, ale otevreno bylo. Pri placeni se me prodavac ptal, jestli jsem sla pesky, nebo prijela autem. Nechtel verit, ze jsem prisla vazne pesky. Rekla jsem mu, ze je to jen snih a ze nechapu, proc to americani tak prozivaji. Bylo mi receno, ze oni prozivaji hodne veci, ktere nejsou az takovy "big deal". No tak hlavne, ze to vite...Křičící Pak uz jsem zustala az do vecera doma, pochutnala si na vyborny rajsky a koukala na to nadeleni zase jen z okna.






Ovsem v nedeli uz byla obloha nadherne modra, svitilo slunicko a lidi zacali vylezat z baraku. Rozhodly jsme se s Natalkou toho nadhernyho snehu vyuzit a sly jsme do takoveho golfoveho klubu bobovat. Byli s nama i jeji host rodice a 2 host deti. Ja tady bohuzel nemam zadne vylozene zimni obleceni, ale natahla jsem na sebe asi 4 vrstvy a mohlo se vyrazit. Takovou srandu se snehem uz jse dlouho nezazila, jako vazne! Nepamatuju si, kdy jsem se naposledy takhle vyblbnula na bobech, byla to parada. Snih byl naprosto nadhernej, deti vsude kolem delaly kraviny a ja na chvilku skoro zapomnela, ze jsem vlastne v Americe. V zemi, ktera si neskutecne potrpi na ochranu, bezpeci atd. Bylo to prijemny zjisteni, ze se tyhle deti jeste umi takhle bavit venku.












Rodice odjeli s nejmladsi dcerou kvuli nejake narozeninove oslave drive, a tak jsme zpatky jeli pouze s prostrednim klukem. No, cesta byla u konce jeste driv, nez zacala, protoze jsme bohuzel najeli do hlubokeho prasanu, ze ktereho ta minidodavka ne a ne vyjet. Chvilku jsme se to pokouseli zvladnout vlastnima silama, coz se moc nedarilo a asi po 10 minutach jsem tam zahlidla nejakeho zamestnance, ktery kousek od nas odklizel snih. Tak jsem ho pekne poprosila a on nam snih odhrnul a pujcil takovy specialni koberecek pod kolo, abychom mohli vyjet. Natalka uz chudinka vypadala uplne zoufale, ale nakonec se to podarilo a my jsme se tomu opet jenom zasmali. Co jinyho taky delat, ze? Vzdyt to rikam, to jsou ty letni gumy...Smějící se

Ted, tyden po bouri, uz mame zase kolem 10 stupnu a po snehu uz skoro neni ani pamatka. Jestli tohle byla ta silena New Yorska zima a ted uz prijde jaro, tak si nestezuju. Hodne lidi se me ptalo, jestli byla ta boure vazne tak strasna, jak se to prezentovalo v mediich. Myslim, ze to byla katastrofa jenom kvuli tomu, jak se na to nikdo nepripravil (krome zasob jidla, coz moc nepomaha), nikdo nemel snahu si "zamest pred vlastnim prahem", koupit si poradny gumy atd. Takze to byla kalamita hlavne kvuli jejich pristupu k veci. Jinak si osobne nemyslim, ze by to bylo nejaky extremni mnozstvi, ktere u nas nikdy nebylo. Co to udelalo treba s leteckou dopravou, to uz je samozrejme jina vec, ale ja ted mluvim o tom, jak to zasahlo kadodenni zivot lidi. Kazdpadne ja jsem si to uzila a klidne by to mohlo prijit znova. Smějící se

Dnes je prvni unorove pondeli a ja mela docela zazivny vikend, takze se muzete (snad brzy) tesit na clanky o lednovem au pair meetingu, ktery probihal v patek a vcerejsi zidovske svatbe. Mejte se krasne, prijemny vstup do noveho tydne vam preje Iva!