January meeting

8. února 2016 v 16:09 | Ivuska |  Muj zivot v New Rochelle, NY
Moje agentura (Cultural care) vyzaduje po svych au pairs, aby se kazdy mesic ucastnili tzv. au pair meetingu. Pokazde se jedna o sraz vsech lidi z nejblizsiho okoli s nejakym programem cca na 2 hodiny. Prvni a az do ledna posledni meeting, na kterem jsem byla, probihal par dni pred dikuvzdanim. Docela jsem se na nej tesila, protoze jsem ostatni au pair z nasi skupiny (lide, kteri maji stejnou koordinatorku, jako ja) zatim neznala a tohle byl prvni meeting, ktereho jsem se mohla zucastnit, protoze predtim jsem byla nemocna. Jednalo se o nasi spolecnou Thanksgiving dinner, na kterou mel kazdy prinest nejake tradicni jidlo ze sve zeme. Ja jsem chtela neco jednoducheho, lehce porcovatelneho a neco, co se da jist i studene, tak jsem se rozhodla pro bramboraky. Mely obrovsky uspech!!! Vecere jako takova nebyla spatna, ale necitila jsem se tam dobre. Vzdycky si nekdo prisednul a nasledoval klasicky pulminutovy rozhovor typu: Jak se jmenujes? Jak dlouho jsi v USA? Kolik mas deti? Vychazis s rodinou? A aby ty trapnosti nebylo malo, tak jsme si po jidle stoupli do obrovskeho kolecka zacali hrat pitome spolecenske hry, diky kterym jsme se meli lepet poznat.

Nechci vyznit nejak spatne. Myslim, ze pokud ma nekdo problemy s tim, aby si nasel pratele a tohle je jedina moznost, tak je neco takoveho proste super. Jen nechapu, proc jsme povinny se toho zucastnovat, i kdyz nechceme. Ja uz jsem tady svoje kamaradky v te dobe mela a nemela jsem zapotrebi si takhle nucene vytvaret dalsi vztahy. V momente, kdy jsme prekrocili hranici trapnosti, kterou jsem dokazala vstrebat, jsem se proste sebrala, omluvila se a odesla jsem s myslenkou, ze uz na zadny meeting nikdy nepujdu. Paul a Sarena to chapali a slibili mi, ze kdyz nebudu chtit jit, budou me "kryt", ze treba pracuju, nebo neco. To se i stalo v prosinci, kdyz jsme meli jit nekam vytvaret cokoladu. To uz nezni tak spatne, ale bylo to za, na muj vkus, docela velky poplatek a hlavne jsem musela opet nekoho otravovat, aby me tam odvezl. Takze jsem napsala koordinatorce, ze uz budeme ve Philadelphii na Vanocich, at se nezlobi. Proslo to....Smějící se

A potom prisel leden a e-mail od koordinatorky. Psala neco ve smyslu, ze vi, ze nechci chodit na meetingy a ze tomu rozumi. Rikala, ze se jich nemusim ucastnit, ale jeji povinnosti je se se mnou alespon jednou mesicne setkat, tak at prijedu alespon na kafe. Jelikoz jsem ji rikala, ze pratele mam a dalsi "nepotrebuji" (to zni hrozne, ale snad vite, jak to myslim), tak mi navrhla, ze klidne muzu na meeting dorazit i s nekym mimo nasi skupinu, kdyz budu chtit. To uz mi znelo mnohem lepe, nez prijit sama mezi skupinu cizich lidi a vest nucenou konverzaci. A tak mi Natalka slibila, ze me doprovodi na nase lednove BRUSLENI!

Jela s nama jeste jedna holcina, ktera je asi 3 tydny moji novou sousedkou. Jmenuje se Anna, je z Rakouska a je tady take s Cultural Care, takze mame stejnou koordinatorku a stejne meetingy. Pro ni to bylo poprve a nemela odvoz, tak jsme jely spolecne, ikdyz vylozene na tom brusleni uz se taky bavila s nejakyma kamaradama, se kteryma byla tyden v training school. Takze na led jsme vydaly jen ve dvou a obdivuju Natalku, ze na me mela nervy, protoze ja na bruslich nestala priblizne 10 let. Ze zacatku me prakvapilo, ze to fakt klouze, ale po par koleckach jsem se rozjezdila a prekvapila jsem sama sebe, jak mi to jde. A nebojim se pochvalit. Smějící se Dokonce jsme z cele nasi skupiny vydrzely uplne nejdele a bruslily celou dobu, ikdyz ostatni uz byli davno u bufetu. Úžasný Teda abych zase neprehanela, ja jsem si davala kratky pauzicky, protoze mi nejak nesedly brusle (na neco se to musi shodit, ze jo?) a vzdycky me po nekolika koleckach rozbolela nozicka. Křičící Ale i tak jsem byla statecna si myslim....Smějící se






Musim rict, ze to byla docela zabava a klidne bych nekdy zajela znova, prece jenom to mame kousicek. No a jelikoz byl patek, tk jsme se rozhodli, ze si po brusleni dame jeste par piv. Do hospodyse nam ale nechtelo, tak jsme vlezly do nejblizsiho obchodu a koupily si nejaky piti tam. Nedokazu popsat, jakou jsem mela radost, kdyz jsem tam nasla ten poklad. Smějící se PLZEN!!!!!!! Tu jsem tam nemohla nechat...




No a pak uz neni co vypravet. Klasicka holcici pyzamova party s historkama z "mladi". drbama, atd. Vzdyt to urcite znate. Smějící se Pristi meeting mame laser tag, coz je dalsi vec, kterou bych si rada vyzkousela, tak treba se prekonam a pujdu znova.

Dalsi clanek by mel byt o zidovske svatbe, ktera byla kupodivu uplne jina, nez ty svatby, ktere zname. Pokusim se to vyplodit co nejdriv. Mejte se krasne, pa Iva
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama