Květen 2016

Disco boat cruise - jizda kolem Manhattanu

27. května 2016 v 20:43 | Ivuska |  Muj zivot v New Rochelle, NY
Ahoj ahoj...tento clanek jsem mela rozepsany pres tyden, tak se omlouvam, ze je to zase dost opozdene. Bohuzel tady musime i pracovat. Smějící se

Bezela jsem po stadionu METS / limo party

13. května 2016 v 22:10 | Ivuska |  Muj zivot v New Rochelle, NY
Tak a je to tady, uz jsme skoro v pulce kvetna a na nas v New Rochelle zase po dlouhe dobe vykouklo slunicko. Uz jsem z toho byla docela zoufala, prselo nam tady skoro 14 dni v kuse, bylo neustale zatazeno a teplota taky nic moc. Snad uz se to ale zlomilo a uz bude jenom hezky. Momentalne tady mame neco kolem 20 stupnu a nadherne slunecno.




Je velika skoda, ze takhle krasne nebylo i minulou sobotu, 7.5. A co ze jsme to v tu sobotu delaly? Zucastnily jsme se s Natalkou akce jmenem Color run v Queens. Myslim, ze vetsina z vas o teto, nebo podobne akci nekdy slysela, ale pojdme si to rict pekne od zacatku.

Pro ucast na tomto behu jsme se rozhodly uz asi pred 2 mesici a koupily jsme si startovni cislo, tricko, zaslouzenou medaili, celenku a ja nevim co jeste. To cele nas vyslo na 60$, coz je na muj vkus celkem dost, ale ja jsem starej skrt, to se vi. Smějící se Na druhou stranu cast z vydelku jde na charitu a tak jsem mela fajn pocit z toho, ze bude zabava a jeste tim prispejeme na dobrou vec.

Akce zacinala jiz v 7 rano, kdy se otevrel takovy stanek, ve kterem se rozdavaly zakoupene balicky. Nutno rici, ze tento (a vsechny ostatni stanky) byl na parkovisti Citi field, coz je stadion baseballoveho tymu Mets. Nejdrive jsme si teda musely vystat asi pulhodinovou frontu. To by ani nebylo tak zle, protoze uz tam hrala super hudba, tak nam to rychle utikalo, ale byla silena zima!!!! Myslim ze bylo neco kolem 10 stupnu, coz teda na kveten nic moc. Bezela jsem ve 2 trickach a svetru. Smějící se Kdyz jsme si vyzvedly balicky, musely jsme se na zavod poradne pripravit - obleknout si zavodni tricko, pripnout cislo a samozrejme (!!!) si udelat nejake to vesele tetovani, ktere jsme vyfasovaly. Nez jsme tohle vsechno stihly, bylo uz skoro pul 10, coz znamenalo, ze se pres 20 minut postupne startovalo. Rozhlidla jsem se, abych videla, zda nekde za tim obrovskym mnozstvim pripravujicich se lidi uvidim ty nedockavce, kteri jsou jiz na trati. Videla jsem je, ale moc se mi tomu nechtelo verit. Byly to totiz skupinky lidi behajici v dalce na druhe strane parkoviste mezi kuzeli. Nejdrive jsem si myslela, za se tam snad jenom rozbehavaji, protoze jsem si to predstavovala tak, ze budeme behat nekde ulicemi Queens. Trosku me to mrzelo, ale ted uz to bylo jedno, tak jsem se radeji vydala najit start.



Teda reknu vam.....jakmile jsem pochopila, kde se startuje a kudy vede prvni cast trasy, uz me to parkoviste vubec nemrzelo. Ze zacatku se totiz bezelo primo tim stadionem!!!! Nejdrive po klasickych chodbach, potom dokonce v zazemi stadionu a na konci primo na hristi! Je sice pravda, ze nejsem nejaky extra fanousek baseballu, ale i tak to byl neskutecny zazitek, na ktery se rozhodne nezapomina. Predstavte si, ze jsme dokonce mely moznost sednout si na lavicku (domacich i hostu Smějící se). Taky jsme se snazily udelat fotku z mista, kde se odpaluje, ale bohuzel tam bylo tolik lidi, ze to bylo v podstate nerealne a vzdycky mi nekdo vlezl do zaberu. Ale tak alespon pro predstavu vam sem tu fotku dam. Usmívající se















Kdyz jsme tedy probehly celym stadionem, uz jsme pokracovaly jen po tom parkovisti, ale i tak to byla sranda. Behem trasy jsme probehly 5 takovych bran a u kazde brany jsme se zaprasily jinou barvou - zluta, modra, ruzova, zelena a oranzova. Byla to vazne zabava, ale bylo lepsi mit na ocich bryle a radeji moc nedychat, coz je pri behu idealni. Smějící se Ale zase na druhou stranu to nebyl zadny maraton, nekteri lide celou cestu jen sli a my jsme to mely tak napul. Velkou cast jsme bezely, ale sem tam jsme se nekde zastavily na fotky, obcas se nam bezet nechtelo a v nekterych usecich to dokonce ani neslo, protoze tam bylo hodne lidi. Uprimne jsem ale litovala ty dobrovolniky, kteri stali u kazde brany a rozhazovali na nas ten barevny prasek. Chudaci meli respiratory, byli barevny od hlavy az k pate a oci asi taky docela trpely. Porad se ale tvarili vesele, smali se a placali si s nama, takze bod pro ne!

Kdyz jsme dobehly do cile, dostaly jsme medaile a sacky s dalsim praskem, tentokrat zlatym, takze jsme jeste udelaly praskovou bitvu. Za odmenu jsme si daly uplne paradni zmrzlinu a sly se podivat k podiu. Tam uz probihala barevna party a vsichni se snazili zaprasit co nejvic. Kdo mne ma na facebooku, mrknete na moji zed, mam tam video, jak to vypadalo. No a pokud mne na facebooku nemate, podivejte se na youtube, tam je takovych videi neskutecna spousta. No a kdo vi, treba se vam to zalibi a vydate se taky nekam, Color run se totiz beha ve 200 mestech, vcetne Prahy. Ja si to urcite rada pristi rok zopakuju. Úžasný

















Moc jsme se tam ale nemohly zdrzet, protoze jsme jeste na vecer mely program, den predtim totiz mela Natalka narozeniny a to se muselo oslavit!! Cestou domu jsme se jeste zastavily v Party City pro poradnou narozeninovou vybavu a pohledy nekterych lidi byly k nezaplaceni. Sice jsme se zvladly trochu oprasit, ale samozrejme to na nas porad jeste bylo dost videt, ze nejsme uplne ciste. Lepe na tom asi byli ti, kteri se u vychodu nechali "ofouknout". Stal tam pan s takovym tim "fukarem" na listi a normalne tim vsechny cistil od toho prasku. No to jsem se musela vazne smat, vypadalo to docela vtipne. Ale stala tam na nej takova fronta, ze jsme to radeji zvladly samy.

Kdyz uz jsme se vecer zase zlidstily, byl cas vyrazit na party. Tentokrat uz to nebylo jen s Natalkou, pridal se i benjaminek Terka, o ktere jsem psala posledne a taky Sabca, to je zase holcina ze Slovenska. Respektive teda byly s nama i 2 cizinky,ale ty se potom oddelily. V 10 vecer jsme mely sraz s Weronikou (polska promoterka) na 6th avenue, kde na nas cekala limuzina. Co by to bylo za narozeniny bez limuziny, ze? Nevinný







Limuzina nas odvezla do rooftop klubu (mami, to znamena klub na strese) v Manhattanske casti zvane Hell's Kitchen. No tak to teda ale stalo pekne za ho***. Smějící se Tolik lidi v jednom klubu jsem uz dlouho nevidela, nedalo se tam ani hnout a tak jsme se rozhodly jit jinam. Vzaly jsme taxika a jelo se. Sice uz bylo daaaavno po pulnoci, ale verte mi, ze v New York City je zacpa non stop, takze jsme jely pekne dlouho. Ale stalo to za to, protoze ten druhy klub byl mnohem volnejsi a hrali i lepsi hudbu, tak jsme si mohly konecne zatancovat. Mrkající

Mala nevyhoda party na Manhattanu je to, ze musite parit az do rana, nebo nekde prespat, protoze vlaky nam nejezdi celou noc. My nikde neprespavame, takze vzdycky cekame az na prvni ranni vlak. Poslednim to moc nejde, protoze tady vetsinou akce zacinaji o dost pozdeji nez u nas, takze bychom se mohly zdrzet maximalne tak 2 hodinky, coz neni uplne ono. Vetsinou si teda jeste rano davame "snidani" v mekaci na Times Square, jelikoz mame vynikajici zivotospravu. Smějící se Kdyz ono to vzdycky takhle po ranu hrozne bodne....



Uprimne se divim, ze na tehle fotce jeste vypadame tak, jak vypadame, protoze to bylo nekdy v 5 rano. Křičící


Tohle vsechno uz je ale tyden zpatky a mame pred sebou dalsi vikend. I tentokrat mame zajimave plany a myslim, ze to bude stat za to!!!! Tak o tom zase priste.


Krasny zbytek patku 13.! Doufam, ze jste to vsichni prezili ve zdravi. Pa, Iva

Oslavy svatku Pesach (Passover)

1. května 2016 v 18:20 | Ivuska |  Muj zivot v New Rochelle, NY
Vcera byla sobota, 30. dubna, a to znamena, ze koncil zidovsky svatek Pesach, Passover. Je to svatek, ktery trva 8 dni, tudiz zacinal uz v patek 22.4., cehoz jsem se zucastnila i ja. Nejdrive si ale rekneme, proc se Passover vlastne slavi. Oslavami tohoto svatku by si lide meli pripomenout osvobozeni zidu z egyptskeho otroctvi. Dulezitou postavou je Mojzis, ktery bojuje za prava zidu a faraon, ktery v Egypte vladne a ktery prikazal zabit kazdeho prvorozeneho zida. Mojzis prijde za faraonem a prosi ho, aby vsechny zidy osvobodil, coz ale faraon odmitne, naopak s zidy zachazi jeste hure. Proto se Buh rozhodl, ze na Egypt sesle tzv. "deset ran egyptskych". Jde o ruzne pohromy jako 3 denni tma, utok kobylek, krupobiti, invaze much atd. Nechce se mi zachazet do detailu, protoze sama jsem nepochytila uplne vsechno a navic si myslim, ze to neni uplne tak moc podstatne. Dulezite je, ze faraon podlehl natlaku a zidy propustil. Nechtel se ale s prohrou smirit a tak za nimi poslal vojsko, aby je pronasledovalo a privedlo zpet. Kdyz zide dosli az k mori, nemeli kam pokracovat a vojsko je zacalo dohanet. Hospodin jim proto pomohl a rozdelil more, aby mohli po dne bezpecne prejit. Vojsko se vydalo za nimi, ale Hospodin je nechal vodou splachnout. Tot tak nejak cely pribeh, opet ve zkratce samozrejme.

Nechci tady delat nejakou osvetu a mluvit o Bohovi, ale myslim, ze pokud tohle cte nekdo, koho opravdu zajima, jak jsme tento svatek slavili, co a hlavne proc jsme delali, mel by znat i tu historii. V tech oslavach je totiz hodne symboliky, ktera by bez pribehu moc nemusela davat smysl. Ale nebojte, stale jsem se nerozhodla konvertovat k judaismu. Smějící se

Pripravy na Passover zacaly jeste pred svatkem samotnym. Dulezitou soucasti je totiz to, ze nesmite po celou dobu jist spoustu potrvavin, predevsim nic s moukou. Vsechno, co konzumujete behem techto 8 dni musi mit specialni znacku "kosher for passover" a zbytek musi z domu. Pred zacatkem svatku se musite zbavit veskereho peciva, ryze, testovin, susenek a vseho, co je sice "kosher", ale neni "kosher for passover". No proste blazinec. To znamena, ze jsem se snazili dojist vsechny zbytky, pripadne jsme museli jidlo vyhodit. Rodiny ale mivaji velke zasoby a vyhazovat jidlo je skoda, takze se samozrejme vymyslel takovy figl. Vsechno jidlo proste jen oficialne na 8 dni zmeni majitele. Jak se to dela? Na specialnich webovych strankach prodate svoje jidlo (nejlepe pres rabina) nejakemu nezidovi. Ne, ze by si to jidlo nekdo koupil a odvezl, ale vy potraviny prodate, nejakym zpusobem zabezpecite, aby je nikdo nemohl celych 8 dni jist a po svatku si je zase koupite zpatky. Zda se vam to silene? Nedivim se, ale zkratka se to takhle dela. Uprimne...tahle rodina ma malokdy plnou lednicku, ale kdyz jsem videla lednicku pripravenou na Passover, tak mne to malem porazilo. Skoro nic tam nezbylo a to, co zbylo, bylo prelepene paskou, aby to nikdo nejedl. Smějící se Sarena jeste musela uklidit komplet celou kuchyni a vsechny skrinky, aby nikde nezustal ani drobecek. No, alespon se tady poradne uklidilo. Smějící se




V patek jsem se tedy probudila a premyslela, co si muzu dat k snidani, abych neco nepokazila. Bylo mi receno, ze jsem
vstala v perfektni cas, protoze Passover oficialne zacina az za 15 minut, takze mam dostatek casu si jeste pripravit normalni jidlo a pouzit normalni nadobi. Zide si totiz dokonce kupuji specialni sadu nadobi pouze na obdobi Passoveru. Byla jsem z toho trochu vystrasena a vubec jsem nevedela, co muzu jist, ale nastesti jsme odpoledne jeli k prarodicum na Long Island, kde uz to bylo mnohem jednodussi. Tady totiz veskere jidlo bylo v poradku, takze at jsem si vzala cokoliv, nemohla jsem nic zkazit. Na Long Islandu se tedy sesla cela rodina a po zapadu slunce se mohlo zacit s oslavovanim. Zapalili jsme svicky, usedli ke stolu, nalili vino a zacali se modlit. Na tuto ritualni veceri se pouziva specialni knizka, ktera obsahuje vsechny modlitby, pisne a instrukce kdy a co presne udelat, je to vazne docela veda. Nastesti to bylo i v anglictine, takze jsem mela sanci s nimi drzet krok a trochu se seznamit s detaily celeho toho pribehu.




Vecere se delila na 3 casti. Prvni cast byla takova zahajovaci, behem ktere jsme jedli veci symbolizujici ruzne casti pribehu. Napriklad jako prvni byla brambora namocena do slane vody, abychom si pripomneli slzy otroku. Nebo kren smichany s cervenou repou, coz melo znazornovat horkost a utrpeni. Ten kren se jedl spolecne s macou, coz je takova nahraska peciva specialne pro Passover, takova placata hmota zadne chuti, proste super vec. Pripominalo mi to takove ty suchary, ktere se ji pri diete, ale jeste o nekolik stupnu horsi. Křičící I tento "placaty chleba" je symbolicky. Rika se totiz, ze zide po osvobozeni utikali ve spechu a tak nemeli cas nechat vykynout chleba, ktery si delali na cestu a proto by ze v dobe mela jist prave placata maca. Dokonce jsem se dozvede;a. ze Sareny rodina drive vyradela macu a jedu dobu to byla nejprodavanejsi znacka macy. Ted uz je sice prodana nejakemu velkovyrobci, ale stale nese jejich jmeno Horowitz.



Dulezitou soucasti prvni casti vecere bylo i to, ze jsme museli vsichni vypit 2 pohary cerveneho vina = krev. Pri jedne modlitbe jsme dokonce do vina namaceli prst a tim prstem jsme delali obtisky do ubrousku. Jedno namoceni za kazdou z tech deseti egyptskych ran. Pri tom se odrikavala nejaka modlitba.

Co se mi ale opravdu libilo bylo to, ze vzdycky nejmladsi z kazde rodiny, ktera tam byla (krome Bubaka samozrejme) mel pred sebou vypracovany takovy jakoby projekt, ze ktereho predcitali. Myslim si, ze to delaji normalne ve skole, ale nikoho jsem se neptala, tak nevim. Vzdycky jedno z deti precetlo nejakou otazku tykajici se toho pribehu a hlava rodiny odpovidala. Moc jsem nerozumnela, o cem si povidali, bylo tam hodne neznamych slov, ale bylo mi vysvetleno, proc se to dela. Tenhle svatek se takhle slavi hlavne proto, aby se pribeh nezapomnel a predaval se z generace na generaci. Proto tam musi padnout ty otazky a veskere to vysvetlovani. Predpokladam, ze ty deti se neptaly na nic, co by nevedely, ale je to soucast tradice.

Po tomhle vsem nasledovala druha cest, ta uz byla mnohem uvolnenejsi, jednalo se o samotnou veceri. Tady uz nebyla zadna pravidla, jen jsme samozrejme nesmeli jist ty zakazane potraviny, ale i tak jsme meli neskutecny mnozstvi jidla vcetne masa a dokonce i dort jako dezert. U te vecere jsme si prijemne povidali, vyraveli pribehy, deti dokonce utekli si hrat do sklepa, kdyz je to prestalo bavit, zkratka zadna krec. Jenze po jidle nasledovala jeste treti cast. Ta byla dost podobna jako ta prvni, akorat to byly jine modlitby, jine pisne, jine otazky......jo a zase dalsi dva pohary vina, takze uz se zpivalo o dost hlasiteji. Smějící se

Samozrejme jsem ne uplne vsemu rozumela, ale stejne to byl strasne prijemny vecer a nezapomenutelny zazitek. Rikala jsem si, ze bych si to rada nekdy zopakovala. No nemusela jsem dlouho cekat, protoze uplne stejna vecere probihala i druhy den, v sobotu. Jedine, co je trochu otravne je to, ze to vsechno hrozne dlouho trva, zacinali jsme skoro v 9 hodin a koncili jsme az po pulnoci. Rano jsem poctive vstala, protoze jsem s nimi chtela jit i do synagogy, ale hrozil dest a tak se stejne nikam neslo. Akorat v sobotu jsme sli jeste na navstevu k sousedce/tete, takze jsem byla obklopene jeste mnohem vetsi spolecnosti a nacpali do mne jeste mnohem vic jidla. Tentokrat se nas seslo asi kolem 30, to uz na mne bylo vazne moc. Zbytek vikendu jsem vyuzila k lenoseni, cteni, valeni se v posteli a taky jsem sledovala finale hokeje. To jsem musela tajne, protoze od patecniho zapadu slunce az do nedelniho zapadu slunce vsichni dodrzovali ty jejich pravidla, o kterych uz jsem nekolikrat mluvila.

Urcite nikoho uz neprekvapi to, ze nesmeji pouzivat telefon a koukat na televizi, ale na dalsi zakazy jsem koukala jako blazen, protoze u nas se nedodrzuji, tak na to nejsem zvykla. Napriklad v sobotu rano jsem poprosila Sarenu, jestli mi muze napsat na papir adresu domu jejich rodicu a nazev nejakeho mista, kam bych si mohla skocit treba na kafe, protoze jsem se chtela jit nekam projit. Odpovedela mi, ze nemuze, protoze behem svatku nesmi nic tvorit, ani znicit. To se mi potvrdilo i pred sobotni veceri, kdy mne Sareny svagrova poprosila, jestli bych za ne mohla skrtnout sirkou, aby mohli zapalit svicky, protoze oni nesmi. Alespon jsem si pripadala dulezita. Úžasný Stejne dulezite jsem si pripadala i v nedeli odpoledne, kdy se rozeznel budik na mobilu prave te svagrove. Omlouvala se, ze to bude hrat asi 2 minuty, ze to zapomnela v patek vypnout. Prekvapilo mne, ze na ten telefon vazne nemuze ani sahnout, ale bylo mi receno, ze ja muzu, tak jsem to za ni vypla, abychom to nemuseli poslouchat 2 minuty. Nebo dalsi vec....mela jsem spolecnou koupelnu s detma a byla jsem upozornena, at tam nezhasinam, protoze oni by si nemohli znovu rozsvitit. Takze se v celem dome svitilo cely vikend non stop.

Pres vsechny tyhle zvlastnosti to byl ale moc pekny vikend a verim, ze tento vikend, kdy se cely svatek ukoncuje, je stejne prijemny. Tentokrat se tam ale melo sejit jeste mnohem vice lidi, tak jsem radeji zustala sama doma, alespon jsem mela klid. No a vyuzila jsem volneho dne, abych se sesla s nasim "Benjaminkem". Neni to totiz ani 14 dni, co se k nasi au pair parte pridala Terezka. Nebydli u nas v New Rochelle, nybrz ve meste Larchmont, ale neni od nas vubec daleko, jen 15 minut. Zatim nemela sanci se dostat do City, takze jsme se tam v patek vydaly spolu a ja jsem ji ukazala vetsinu tech nejznamejsich mist. Daly jsme si kafe na Times Square, jely jsme lodi kolem sochy Svobody na Staten Island, polechtaly jsme byka z Wall street na kulkach, zavzpominaly jsme u dvojcat, daly jsme si obed v SOHO a zvladly jsme i lehky shopping. Stravily jsme spolu cely den a ja jsem rada, ze je Terka zrovna tady u nas, protoze je moc fajn. Pridavam i nejake fotky.




















To je pro dnesek uz vazne vsechno. Nesedte u pocitace a bezte se libat nekam pod strom, pokud muzete. Krasny 1. kveten
vam vsem preje a pusu posila Iva! Líbající

P.S. U vas uz je vlastne relativne pozde, tak doufam, ze uz mate odlibano :)