Červenec 2016

Vylet do Philadelphie

26. července 2016 v 20:24 | Ivuska |  Cestovani
Minuly vikend (23.-24.7.) jsme se s holkama rozhodly udelat si vylet do Philadelphie. Toto mesto se nachazi ve state Pensylvanie, byvalo to hlavnim mestem USA a co se tyka historie, tak je to velmi vyznamne mesto. Sepsala se tady Deklarace nezavislosti a taky Ustava Spojenych statu. To je sice vsechno hrozne zajimavy, ale nas tam tahla nejen historie. Jedno z nejznamejsich mist ve Phily jsou totiz i Rockyho schody a to si nemuzeme nechat ujit. Vezmeme to ale poporade...

S kym ze jsem to teda vubec jela? Jela jsem s Terkou, o ktere uz jsem se zminila v jednom kvetnovem clanku. Potom s Kristynou, o ktere jsem sice clanek, myslim, nepsala, ale mela jsem to v planu, protoze uz mame za sebou mega obed v ceske restauraci a hon na Hillary Clinton, ale to sem ted nepatri. No a pak s nama byla jeste Hanka, o ktere jsem zadny clanek nepsala, ani psat nechtela, protoze jsem ji do minuleho vikendu vubec neznala. Musim rict, ze tohle byla teda povedena particka. Smějící se





Velke pripravy uz ale zacaly v patek. Slibila jsem totiz holkam, ze nam pripravim rizky do autobusu, aby bylo na prvni pohled jasne, odkud pochazime, takze jsem zacala obalovat a smazit hned, jakmile Bubak usnul. Teda musim se pochvalit, protoze se mi to fakt povedlo. Obzvlast prihledneme-li k faktu, ze americka strouhanka proste neni jako ta nase. Smějící se Jen chudak Kristyna si moc nepochutnala, protoze je vegetarian. Nevi, o co prichazi. Překvapený



S Terkou a Hancou jsme se sesly uz rano ve vlaku, jelikoz bydli v sousednim meste, takze jezdime stejnou trasou. Na Grand Central jsme byly asi o 20 minut driv, nez Kristyna, tak jsme se vydaly jeste pro nejaky chleba. Predstavte si, ze jsme dokonce nasly neco, co bylo dost podobne tomu nasemu dobremu, ceskemu, takze jsme nevahaly ani minutu. A dokonce to ani nebylo tak drahy, jak jsem si myslela. Po ochutnavce prvniho kousku chleba uz nas nasla i Kristyna, tak byl cas spolecne vyrazit na autobus. Ten cekal na konci 30. ulice, kam jsme to metrem mely kousek. Bavime se tady o spolecnosti Megabus, kterou muzu vrele doporucit. Cesta tam a zpet nas vysla na neco malo pres 20$, autobus byl pekny, klimatizovany a mely jsme i zasuvky a wi-fi. Co vic si prat, ze?



Cesta celkem rychle utekla a kolem 2. hodiny odpoledni uz jsme staly v centru Philadelphie, primo u nejakeho navstevnickeho centra, kam jsme se hned sly podivat. A koho jsme tam nenasly? Samotny Rocky Bambula! Teda ale musim rict, ze tahle socha se jim opravdu nepovedla. Nerozhodný



Odsud jsme sly rovnou na hotel. Sice to bylo v Chinatownu, ale vubec to nebylo daleko od centra a i ten hotel vypadal moc pekne. Ubytovaly jsme se, uklidily jsme rizky do lednice, trochu jsme se zchladily (bylo snad 1000 stupnu) a po chvilce jsme se vydaly opetr do viru velkomesta. To bychom to nebyly my, abychom to nevzaly nejdriv pres obchody. Nevinný Po nakupech uz zacala ta spravna turistika. Nas cil byl jasny - Rockyho schody. No ale aby se nereklo, tak jsme to vzaly dlouhou prochazkou pres mesto s par zastavkami. Tou asi nejvetsi zastavkou byla mistni radnice - nadhernej barak!!



Jak uz jsem rekla, tenhle vikend (ostatne jako cely mesic) bylo opravdu silene vedro. Strasne se mi libilo, ze primo u radnice maji jakousi fontanu, nebo jak to nazvat, ve ktere dovadela spousta deti, ale i par dospelych. Takove levne koupaliste. Kdyby mi to nebylo blby, tak se tam na ty zemi vyvalim taky.


Taky jsem si prala nejaky to osvezeni, ale to jsem jeste nevedela, ze se mi to splni. Za chvilku se totiz ozvala silena rana - blesk uderil do mrakodrapu hned naproti radnici. No a slejvak na sebe nenechal dlouho cekat. Skoro jsme se ani nestihly schovat pod strisku, ktera byla jen o par metru dal. Teda ale reknu vam, takovej chcan*c jsem dlouho nezazila, uveznilo nas to tam na dobrych 20 minut. Pak uz to ale celkem ustoupilo a tak jsme se rozhodly pokracovat v nasi ceste, ale daleko jsme nedosly. Prisla totiz dalsi vlna, tak jsme se musely zase schovat. Takhle to pokracovalo cele odpoledne, takze se nase prochazka docela protahla, ale nakonec jsme do cile dorazily.









Ano, to jsou ty slavne schody. Schody, po kterych bezel Rocky Balboa. 3/4 ucastnic nasi vypravy sice film nevidely, ale navstivit Philadelphii a nevidet tyhle schody? To se nedela. Takze jsme si ty schody taky vybehly a tvarily jsme se, ze naprosto vime, proc to delame. Zmokle, uchozene, v zabkach, ale spokojene. Mrkající







Na ceste zpatky uz se nam dest nastesti vyhnul, vic vody by tohle mesto uz asi nepobralo. Po trave se vubec nedalo chodit a sem tam uz byl problem i na silnicich.


Potkaly jsme ale i vozidlo, ktere by nemelo problem ani kdyby prselo tyden v kuse. Jednou bych se tim chtela svezt, ale letos uz to asi nestihnu. Jedna se o "autobus" pro turisty, ktery jezdi chvilku po silnici a chvilku po rece, zkratka klasicky obojzivelnik. Videla jsem to i v Bostonu a prijde mi to hrozne super. S vyplazeným jazykem



Domluvily jsme se s Terkou a Hancou, ze si vecer dame na pokoji pivo, nebo vino, jen tak neco na chut. No jo, jenze jsme prolezly cestou na hotel asi 4 obchody a nikde nic. Tam, kde bezne kupujeme piti, nebyl ani lahvacek. Po nejake dobe nam docvaklo, ze tady maji prodej alkoholu zrejme nejak regulovany a tak jsme si vygooglily nejblizsi specializovanou prodejnu alkoholu. Jakmile jde o piti, vzdycky si poradime. Kazdopadne po navratu do NY jsem se ptala Paula (on pochazi z Phily) a je to pravda, tam to neni s alkoholem jako tady v NY. Jinej kraj, jinej mrav...hlavne, ze jsme nakonec nezustaly strizlivy. Smějící se


I druhy den jsme mely jasny cil - ZVON SVOBODY, coz je pro americany symbol svobody. Kdo by to cekal, ze? Zvon se nachazi v takovem objektu, pobliz Independence hall, kde byl zvon umisteny puvodne. Sice se nejdriv musi vystat fronta, ale neni to nic hrozneho, asi 5-10 minut. No a uvnitr jsme nestravily o moc vic casu, neni to totiz moc velke a navic jsme ani necetly vsechnu tu historii, sly jsme primo ke zvonu. Tam uz samozrejme byla spousta lidi, pres ktere ani nebyl videt, ale my mame ostre lokty, takze pohodicka.











Po zvonu nam jeste zbylo strasne moc casu, tak jsme se vydaly na Reading terminal market. To je stary terminal, ve kterem jsou udelane trhy. Jo to obrovsky, krasny a da se tam koupit snad uplne vsechno. Byt bohata, nakupovala bych jako diva. Smějící se












To byla vlastne takova posledni velka zastavka, pak uz jsme jen sly smer nadrazi, odkud nam jel autobus zpet. Cestou jsme jeste obdivovaly mrakodrapy, sochy a mimo jine taky demonstranty - vybraly jsme si zrovna obdobi, kdy je ve Philadelphii velka politicka akce.














Nadrazi tam sice maji taky pekny, ale na Grand Central Terminal stejne porad nic nema. Nakonec jsme stihly pred odjezdem jeste jednu posledni fotku a uz se jelo. Byl to super vikend, moc jsme si to uzily, nenechaly jsme si zkazit naladu pocasim, ani nicim jinym a doufam, ze jeste neco podnikneme. Shodou okolnosti se mi na tento tyden vyskytla moznost jet na dalsi vylet. Tentokrat sice s jinou partou, ale snad to taky bude stat za to, jedeme se totiz podivat na Niagary!!!! Takze dalsi clanek snad za tyden touhle dobou.

Mejte se krasne a uzivejte leto, pa Líbající


Moje uzasna ceska dovolena, prvni cast

13. července 2016 v 20:16 | Ivuska |  Cestovani
Ahoj ahoj!

Uz je to dele, nez 14 dni, co jsem se vratila z dovolene v Cesku. Prisaham, ze jsem ho zacala psat hned, co jsem se dostala z jet lagu, ale tenhle clanek mi trval neuveritelne dlouho. A vam nejspis bude trvat dlouho, nez ho cely prectete, takze si udelejte kavu, pohodlne se usadte a jdeme na to....

Zacnu tim, ze navazu na posledni miniclanek, kde jsem psala o mem zdravotnim stavu a o tom, jak se bojim letu, protoze mam silenou rymu, coz je u letani snad to nejhorsi, co se muze stat. To bych totiz nebyla ja, kdybych den pred odletem na dovolenou poradne neonemocnela. Bylo mi tak zle, ze jsem si myslela, ze vazne neodletim. Bohuzel jsem si vzpomnela na nejake historky o letani s rymou a tak jsem zacala googlit. To byla nejvetsi chyba, protoze jsem se docetla o nesnesitelnych bolestech, silenem tlaku v hlave, krvaceni z nosu a usi atd. Zacala jsem panikarit a obratila jsem se na au pair skupinu na facebooku, jestli nekdo nema nejakou zazracnou radu. Kamaradka, ktere timto jeste jednou dekuju, mi poradila vyplachy nosu slanou vodou. Takove veci naprosto nesnasim, kazdopadne to muzu vrele doporucit, protoze jsem to udelala 2x a rano jsem se probudila s volnym nosem, zazrak. Jeste jsem to zopakovala rano a tesne pred cestou na letiste, kam jsem odjizdela ve ctvrtek (9.6.) kolem 11. hodiny. Tuhle proceduru jsem zkombinovala jeste s nejakyma silnyma praskama na uvolneni dutin, ktere mi ani nechteli prodat, protoze nemam americke ID a oni musi zaznamenavat, kdo si je kupuje. Nakonec jsme to ale nejak vyresili, takze jsem vesele zobala. Problem techto prasku ale je, ze vas nenechaji usnout, coz pred 13 hodinovou cestou letadlem take neni nic moc. Tak jsem se cestou na letiste jeste u zminene kamaradky a ta mi pribalila jeste nejake prasky na spani, abych tech medikamentu nahodou nemela malo. Mozna se zda, ze pod tema praskama jsem uz musela byt v pohode, ale pravda byla, ze mi bylo uplne priserne!!!! Nechtela jsem se ale pripravit o dovolenout a nejvetsi problem - ucpany noc - byl zazehnany, tak jsem byla odhodlana vyrazit.


Pred nastupem do letadla uz mne cekal jenom jeden maly problem a to byla bezpecnostni kontrola. Z nejakeho dovudu si mne vzali stranou a prohledali mi kufr. Nevim, jak to mate vy, ale ja jsem z toho vzdycky vystresovana, ikdyz vim, ze by melo byt vsechno v poradku. Pani mi prohledala veci, pozastavila se nad tim, proc vezu tolik cokolady Smějící se, zjistila, ze je vsechno v poradku, pochvalila mi tricko a poprala hezky den, takze uz jsem mohla jit cekat na letadlo. Mela jsem takove tajne prani sedet na nejakem dobrem miste, abych svym smrkanim obtezovala co nejmin lidi, ale samozrejme jsem vyfasovala misto mezi 2 chlapikama. Nastesti jeden svolil, abych si misto nej sedla vedle okenka, tak jsem si tam alespon mohla v klidu kaslat "do ruzku". Hned jakmile jsem si sedla, spolkla jsem ten prasek na spani, ale ten "proti spani" byl bohuzel silnejsi a tak jsem byla jenom silene unavena, ale za celou dobu jsem spala asi hodinu. Podstatne ale bylo, ze moje hlava to prezila ve zdravi a zadny extremni problem s tlakem jsem nemela, takze jsem v Rusku celkem v klidu prestoupila na druhe letadlo. Uz jsem byla vazne silene unavena a tesila jsem se, az budu konecne doma, ale to jeste nebyl konec. Abych si tu posledni cast cesty jeste uzila, tak pan vedle mne pres ulicku paradne savlil, coz bylo fakt prima poslouchat. Nakonec jsem ale celou cestu prezila a uz jsem se mohla radost z toho, ze jsem doma. Pristala jsem v patek 10.6. pred 10. hodinou dopoledne. Na letisti cekali rodice a Ondra s krasnou kytkou a dareckama - dostala jsem Raffaello a leky. Ten kluk vi, co potrebuju. Líbající






Bylo toho tolik, co jsem si s nima chtela rict, ale neslo to, protoze unava byla silnejsi, nez ja a navic jsem ani kvuli nemoci mluvit nemohla, coz je taky docela zajimavy. Nikdy se mi to nestavalo, ale kdyz jsem nemocna v USA, selhava mi hlas. Ze by tady byly jine bacily? Ale zpatky k tematu...dali jsme si teda alespon kafe, trosicku popovidali a pak uz jsem sla rovnou do postele nacerpat trochu sil. Spala jsem asi 3 hodiny, ale pak uz jsem nechtela dal ztracet cas, protoze jsem toho chtela tak moc stihnout. Kdyz jsem se probrala, sli jsme s Ondrou pozdravit jeho mamku a trosku popovidat i s ni a asi ve 4 odpoledne jsme se vsichni 3 presunuli zase k nam, kde jsme grilovali spolecne s nasima, prarodicema, tetou a bratrancem. Vsichni byli hrozne zvedavi a chteli, abych vypravela, coz chapu, ale ja byla porad tak silene unavena, ze jsem tam jen tak sedela a obcas neco rekla, ale jinak se mnou byla pekna nuda. A to jsem pred sebou mela jeste dlouhy vecer....kolem 19. hodiny jsme se s Ondrou presunuli do nasi mistni hospody a zacali priravovat oslavu jeho 25. narozenin. Netrvalo to dlouho (zhruba 2,5 minuty) a prisel za mnou prvni kamarad s panakem. Ja se snazila byt rozumna a tvrdila jsem, ze mi neni dobre a ze dnes vecer nebudu pit, jen nejaky to pivko. No neproslo mi to a po nejaky chvilce uz jsem se ani nesnazila branit. Byla jsem statecna a nakonec jsem tam vydrzela dlouho do noci, snazic se vypalit cerva. O to jsem se tak nejak snazila celou dovolenou.


Nasledujici vikend byl jeste celkem odpocinkovy a hlavne to bylo dost o navstevach. Musela jsem svoji pritomnosti obstastnit babicku, budouci tchyni, ktera mi navarila podle prani a taky Davida se Zuzkou. To jsou moji kamaradi z tabora, kam jezdim jako vedouci. Relativne nedavno se jim narodila dcera Terezka a ja jsem je vsechny 3 chtela moc videt, tak jsme spolu v nedeli skocili na obed a bylo to hrozne fajn. Zdravim do Suchdola. Líbající

Pondeli 13.6.

V pondeli pres den jsem mela pro zmenu obed objednany u babicky - koprovka!!!! No ale na veceri uz jsme si s Ondrou zajeli do centra Prahy, naplanovali jsme si totiz veceri v Brasileiro Ambiente. Spousta z vas urcite vi, o cem mluvim, ale pokud ne, nevadi. Jedna se o brazilskou restauraci zamerenou na vyborne upraveny maso, ktere se (a ted budu delat chytrou) pripravuje zpusobem "churrasco" a podava formou "rodizio". Po nasem to znamena, ze se maso nabodne na obrovsky spiz, ktery se hodi do specialniho grilu a z tohoto velkeho spizu vam potom cisnik ukroji kousek primo u stolu. Vyhoda teto restaurace je, teda krome vyborneho masa, ze muzete jist do prasknuti, plati se totiz za vstup a ne za konzumaci. Krome masa a zakladnich priloh (domaci hranolky a smazeny banan) tam mate po celou dobu k dispozici i salatovy bar, kde je treba i sushi. Pro ty, kteri nevedi, jak to vypada, jsem na internetu ukradla par fotek. Usmívající se







Nevyhodou ale je, ze to je docela draha sranda a tak me mrzelo, ze jsme ani ne po hodine a pul rekli, ze uz jdeme domu.Uz jsme ale byli oba precpany a nechtelo se nam cekat pul hodiny jenom proto, aby nam slehlo a abychom se zase precpali. Misto toho jsme se radeji vydali pesky ze Staromaku do Svetozoru k Hajkovi, kde jsme si jeste sedli na kafe a dortik/pohar, protoze nam cestou trosicku vytravilo. Pak uz jsme se jen dovalili na metro a jeli domu.

Utery 14.6.

V utery rano jsme vstavali relativne brzy, jelikoz jsme se chystali s Ondrou a rodici na dovolenou, ale predtim jeste na urad kvuli memu mezinarodnimu ridicaku. Prazaci asi tusi, musela jsem si sjet na urad na Vysehrad a myslela jsem, ze to budu mit rychle z krku. To bych to ale nebyla ja, abych se nevyskytl nejaky problem. Nebyla jsem si jista, zda mi k tomu staci ridicak, tak jsem si pro jistotu vzala jeste i pas, ale i to bylo malo. Slecna za prepazkou mi rekla, ze potrebuje obcanku, jakozto doklad totoznosti s adresou. Tu jsem samozrejme jeste nemela, protoze mi ji vyrobili az kdyz jsem byla v USA a Ondra mi do New Yorku privezl jen ridicak, abych mela alespon neco. Obcanka zatim jeste porad cekala na vyzvednuti na jinem urade. Uz jsem nemela cas jet tam a zase zpatky, tak jsme se proste vydali na cestu na dovolenou. Jeli jsme na Jizni Moravu do vesnice Perna, kousek od Mikulova. Jista pani Ivana (velmi pekne jmeno Úžasný), znama mych rodicu, tam ma sklipek a penzion, tak jsme se u ni na 2 noci ubytovali.




Do Perne jsme dorazili celkem brzy a meli jsme jeste dostatek casu neco podniknout, tak jsme vymysleli vylet do Lednice, kde jsme si zaplatili i prohlidku. Nevim, jak rodice, ale ja i Ondra jsme tam byli poprve a moc se nam to libilo. Hlavne Ondrovi, to je vylozene milovnik kulturnich pamatek a prohlidek. S vyplazeným jazykemSmějící se












Po navratu zpet na penzion jsme meli ochutnavku vin ve sklipku a reknu vam, ty vtipy o prazacich a vinu maji neco do sebe. Nebudu tvrdit, ze ne. Smějící se Pani Ivana nam lila skoro poctivy dvoudecaky a nez jsme si vubec vybrali vino, ktere chceme pit, meli jsme slusnou hladinku, ale nevzdali jsme se a vzali jsme si jeste dalsi vino na grilovacku. Tak jsme si tak sedeli, jedli, pili, povidali a bylo nam dobre. Nesmeli jsme ale moc ponocovat, protoze kluci chteli rano (v 5!!!!!!) vyrazit na ryby na vodni nadrz Nove Mlyny.

Streda 15.6.

To my jsme si s mamou pekne v klidu prispaly, rano se spolecne nasnidaly, daly kavu a cekaly na ty nase chlapi. Puvodni plan byl, ze pojedeme nekam na vylet na kolech, ale pocasi nam nepralo, tak bylo potreba vymyslet nejaky nahradni plan. Sedla jsem k pocitaci a jako spravny absolvent cestovniho ruchu jsem vybrala "mokrou variantu". Smějící se Rozhodli jsme se zalezt do jeskyne Na Turoldu. To uz se Ondrejovi zamlouvalo mnohem vic a i my ostatni jsme byli spokojeny, tam to totiz bylo taky moc pekny a s panem pruvodcem byla sranda.












Cestou zpet jsme se stavili na obed, kde jsem si konecne po 9 mesicich dala krokety. Normalne bez nich dokazu zit pekne dlouho, ale kdyz k takovym vecem nemate pristup, dostanete na ne chut jako nikdy. Stejne jsem to mela i s pastikou, kterou bezne jim tak 3x za rok a ted jsem na ni mela tak silenou chut, ze jsem si ji nechala poslat v balicku z Ceska. No proste blaznivy....Po obede uz se pocasi umoudrilo a tak nas chlapci prekecali a jeli jsme zase na ryby. Je sranda je pozorovat, jak spolu souperi, kdo toho chytne vic. Jsou fakt jako mali kluci, ale je videt, ze je to bavi. Usmívající se










Ctvrtek 16.6.

Jak stredecni odpoledne skoncilo, tak i ctvrtecni rano zacalo, tata s Ondrou se opet brzy rano vydali na ryby. Nechapu, ze jsou schopni kvuli tomu vstavat v 5 rano, ale jsem rada, ze oni z toho maji radost. Kdyz dorybarili, pobalili jsme se a vydali se zase o dum dal.


Tentokrat jsme meli namireno do Jiznich Cech, konkretne k mestu Blatna. Proc zrovna sem? Jak jsem se uz zminovala, planujeme s Ondrou svatbu a v teto lokalite je takovy pekny penzion, kde jsme to chteli oslavit no a primo v Blatne na zamku jsme chteli mit obrad, respektive byla to takova prvni varianta. No a ten penzion vlastni kamaradi mych rodicu, takze jsme to spojili i s navstevou a stravili jsme tam posledni noc nasi spolecne minidovolene. Vecer jsme opet posedeli, popovidali, vsechno si prohlidli, probrali to s Ondrou a resili, jestli jo, nebo ne. Bohuzel ne vsechno bylo podle nasich predstav a ani zamek, ktery jsme rano navstivili se nam az tak moc nezamlouval a tak jsme se rozhodli hledat dal. Jo a malem bych zapomnela!! Cestou do toho penzionu jsme se zastavili na obed v Dalesicich, kde je jeden velmi znamy pivovar. Natacel se tady film Postriziny. Bylo to tam moc pekne udelane a jidlo luxusni! No a kdyz uz jsme tam byli, tak jsme rovnou sli i na prohlidku, ktera byla sice kratoucka, ale zajimava.








To ale nebyla jedina zastavka, meli jsme po ceste i mesto Telc, tak jsme si udelali pauzu na kafe a zmrzku. S vyplazeným jazykem











Patek 17.6.

V patek se nedelo nic extra. Jak uz jsem rikala, rano jsme se jeli podivat na ten zamek, ale ten se nam opravdu nelibil, takze jsme tam stravili asi 15 minut. Pak jsme se hned mohli jsme vydat na cestu domu a zacit se pripravovat na sobotu, to byl pro nas totiz velky den, meli jsme rodinnou oslavu. Zaroven byl taky ale patek posledni volny den, kdy jsem si mohla zajit na pivo do nasi hospudky, tak jsem toho samozrejme vyuzila. Ondrovi se nejdriv moc nechtelo a ze zacatku to vypadalo, ze dame 1 pivo a pujdeme domu, ale nakonec se zabava rozproudila a vydrzeli jsme tam az skoro do 2. Kamarad tam za nami jel rovnou z prace (z restaurace), takze nam privezl populnocni svacinku. Snedli jsme asi 2 kila lasagni a slo se spat. Smějící se

Sobota 18.6.

Tak na tenhle den jsem se dost tesila, protoze jsem mela moznost videt velkou cast rodiny, pekne vsechny najednou. Nejdrive bylo potreba vsechno doladit a dopripravit, postavit party stany, presunout na zahradu pipu, namazat jednohubky,vsak to znate. Pak uz se ale to ale zacalo pekne sjizdet. Videla jsem se s brachou, jeho pritelkyni (ted uz manzelkou) a jejich synem, ktereho jsem naposledy videla jako nekolikadenni miminko, takze jsem se na nej tesila snad nejvic. Mozna si vzpomenete, ze jsem si schvalne urcila datum odletu tak, abych jela az nejakou dobu po jeho narozeni. Usmívající se Dost se od te doby zmenil a musim rict, ze jsme si padli do oka. Smějící se





Dal jsem se videla s tetickama, babickama, sestrenicema a dokonce i s necekanou navstevou z Moravy. Kamaradi mych rodicu totiz jeli kolem, tak se rozhodli, ze jim udelaji prepadovku a stavi se na kafe. No kdo mohl tusit, ze budeme tou dobou mit na zahrade uz kolem 20 lidi, ze? Smějící se Cele tohle odpoledne bylo hrozne fajn, ikdyz se nic tak extra zvlastniho vlastne nedelo. Zkratka jsme sedeli, jedli, pili, povidali, bavili se...to je ale presne to, co mi tady chybi uplne nejvic. Ta spolecnost, na kterou jsem zvykla, ta pohoda. Ani to nemusi byt hodne lidi nebo velkolepa akce, ale jde o to atmosferu, kdyz si sedneme na zahradu, natocime si pivo, nebo otevreme vino a proste se jenom mame dobre. To tady hrozne postradam. Moje host rodina tohle za celou dobu neudelala, nesedli si ven na cely odpoledne ke grilu, aby si mohli uzit hezkeho pocasi a sami sebe. Maximalne Paul vecer ugriluje maso, pak to prinese dovnitr, najime se a pak si jdou sednout k televizi. No, nic proti, treba prave tohle je pro ne ta jejich rodinna pohoda, ale mne zkratka chybi neco trosku jineho.














Pozdeji vecer jsme sli jeste s Ondrou pozdravit jeho tetu a strejdu, coz s odstupem casu nevidim jako dobry napad, prece jenom uz jsem byla dost "ovinena" a tam jsme samozrejme otevreli dalsi flasku. A ne jednu. Nevinný Ale snad jsem nevyvedla nic extra hloupyho a pokud prece jenom jo, tak doufam, ze se na to zapomene za ty 2 mesice, ktere si tu musim jeste odpracovat. Pevne ale verim, ze bylo vsechno v pohode. Smějící se Pak uz si nic dulezityho nepamatuju a rano jsem se probudila normalne v posteli, takze uspech. Úžasný

Nedele 19.6.

Druha nedele byla hlavne ve znameni strizliveni a zaroven dopijeni zbytku. No prece se to nevyleje....a kdyz chce clovek pit, musi na to mit i kvalitni zaklad, takze jsem byla opet pozvana na obed k tchyni (to je ale osklivy slovo), tentokrat na svickovou. Pro jistotu jsem se po dovolene ani nevazila, protoze tolik vyborneho jidla a tolik alkoholu? To je hrich......skoda, ze jsme teprve v polovine.

***** konec prvni casti *****

Moje uzasna ceska dovolena, cast druha

13. července 2016 v 20:10 | Ivuska |  Cestovani
Pondeli 20.6.

Pondeli zacalo tim, ze jsem si nejdrive udelala vylet na Andel pro obcanku a nasledne opet na Vysehrad pro mezinarodni ridicak. Uz jsem tomu ani neverila, ale muj 4. pokus (2 pred odletem a 2 behem dovolene) o ziskani mezinarodniho ridicaku konecne vysel!! Trochu jsem se lekla, ze mi to zase nedaji, kdyz se mne pani urednice zeptala, jestli mam vyplneni formular, nastesti se ale usmala a rekla, ze ho teda vyplnime spolu. Pokud nepocitam ty 3 zbytecny cesty, tak mi vyrizeni trvalo asi 5 minut, takze parada, spadnul mi kamen ze srdce.

Skocila jsem do auta a jela zpatky domu, respektive za Ondrou, protoze jsme pred sebou meli cestu na spolecnou minidovolenou. Pobalili jsme vsechny veci, ja jsem se pred cestou pomodlila a vyrazili jsme. Proc bych se mela modlit? No neberte to hned tak doslova....kazdopadne jsem byla hrozne vyklepana, protoze jsem 9 mesicu vubec nesedela za volantem a ted jsem byla hozena do vody a musela jsem plavat. Pro zacatek jsem musela ridit do Mlade Boleslavi, coz neni zadna silena cesta. Je to z Prahy kousek a porad jenom po dalnici, takze pohoda. No jo, jenze dalnice byla samozrejme ucpana a sama uzavirka, takze jsem za chvilku necitila nohu a videla jsem se nekde pod nejakym kamionem. Klasicka hysterka...Smějící se

Kdyz jsme ale projeli to nejhorsi, dala jsem si tempomat na 130 a uz jsem si pripadala jako pirat silnic. Dokonce jsme to i prezili. Nejdriv nas to ale stalo dost nervu, osklivych slov a jeste osklivejsich pohledu, takze jsme si slibili, ze az prijedeme na hotel, pujdeme hned na panaka. Jak slibili, tak udelali. Nemeli jsme moc cas vybalovat, protoze nam za necelou hodinu zacinal prvni program - 60 minut privatni whirlpool a sauna - wooohoooo! Tak jsme si dali na baru pivo, slibeneho panaka, druhy pivo jsme si vzali na cestu a sli jsme ze sebe ten stres shodit do sauny. Tenhle relax zafungoval perfektne a ja uz zase byla v pohode. Znate ten pocit, kdyz absolvujete takovyhle wellness a jedine, co chcete, je lehnout si do postele a spat? Tak to jsme si nemohli dovolit. Cekala nas totiz dalsi pecka - degustacni vecere.

Musim rict, ze ten hotel byl nad moje ocekavani velmi pekny, skoro az luxusni a taky ty sluzby tomu odpovidaly. Kdyz jsme prisli na veceri, bylo to takove nobl, az jsem se skoro bala, ze udelam nejake faux pas. Nastesti se lidi u vedlejsiho stolu zeptali cisnika, zda by je mohl vyfotit, tak uz jsem si nepripadala tak hrozne. Vecere byla naprosto skvela, jako predkrm jsme meli domaci susenou veprovou peceni se syrem. Polevka byla husi kaldoun, coz jsem si nejdriv musela vygooglit, ale ted uz vim, ze to je takovy jako hustsi vyvar. S knedlickama. S vyplazeným jazykem Hlavni chod byla kachni prsa sous vide v pomerancove omacce a stouchane brambory. To znelo lepe, nez to chutnalo, ale i tak jsem si posmakla. No a jako dezert jsme meli domaci zmrzlinu, se kterou jsme se uz presunuli na terasu, kde jsme meli pekny vyhled na udoli. Rozpačitý Po veceri jsme se sli jeste trosku projit a nohy nas zavedly - prekvapive - do hospody pod hotelem, tak jsme si dali 2 piva od cesty a pak uz jsme se odvalili zpatky na hotelovy pokoj.







Utery 21.6.

I druhy den nas cekal poradny relax, objednali jsme se totiz na masaze, Ondra na havajskou a ja na cokoladovou. Ja jsem v zivote zase tolik profesionalnich masazi neabsolvovala, ale tohle byla teda parada. Valela jsem se tam dele, nez hodinu a pul, dostala jsem peeling celeho tela, pak masaz a nakonec jeste zabal celeho tela. Pani byla strasne mila a vubec mi nevadilo, ze jsme to cele prokecaly, ikdyz by se asi clovek mel uvolnit a nic neresit. Uz byla trosku starsi a rozhodne mela co povidat, takze jsem si to uzila po vsech smerech. Po masazi mne odvedla do takove mistnosti, kde byly lehatka, abych pry jeste chvilku odpocivala. Tam uz cekal Ondra a vypadal, ze se dost nudi. Jeste aby ne, pry uz tam lezel asi pul hodiny a cekal, az skoncime. No co, ja puvodne chtela medovou masaz, ktera mela jen 50 minut a on byl ten, kdo mne presvedcil, at si dam neco delsiho. Smějící se

Odpoledne jsme vyrazili do centra mesta na takovou brzkou veceri. Ja jsem se chtela trosku porozhlednout po meste, ale prislo mi, ze tam nic extra neni. Pokud tohle cte nekdo z Mlade Boleslavi, tak se hluboce omlouvam, ale takhle to na mne pusobilo. Spousta skodovek, jinak nic, asi jsme byli ve "spatne" casti mesta. Nasli jsme ale moc peknou restauraci, tak jsme si sedli a objednali si spolecny tatarak, coz byl taky jeden z cilu na me dovolene. MILUJU TATARAK!!!!! Tenhle jsme si namichali sami, takze byl samozrejme vynikajici. Jen ta hromada cesneku asi nebyl dobry napad vzhledem k nasemu vecernimu programu.

Po navratu na hotel jsme sli totiz rovnou do mistni galerie vin na 2 hodinovou degustaci. Nejakou nahodou se stalo, ze jsme tam byli s cisnikem uplne sami, takze se nam mohl plne venovat. Sklipek byl moc hezky udelany a je uplne novy, pry ho delali na zacatku tohoto roku. No a nejvetsi pecka na tom je, ze tam maji 72 druhu vin a vy muzete beztrestne ochutnavat, jak chcete. Nejdrive tam pan (no, frajer byl sice o neco malo mladsi, nez ja, ale rikejme mu pan) povidal neco malo o jednotlivych vinarstvich a vinech, vybiral nam na ochutnavku ty nejlepsi podle nasich oblibenych chuti a potom uz nas tam nechal ochutnavat, co se nam zrovna zalibilo. Asi po pul hodine jsme si vybrali to, co nam zachutnalo nejvic a sli jsme si sednout do "barove casti". Pan nam k tomu dal syrovy talir a zacali jsme si povidat. Jak rikam, byl jeste o trochu mladsi, nez ja, tak uz jsme se prestali bavit jako cisnik a hoste, ale proste jako trojice mladych lidi. Byl docela v pohode, ale trosku se prozival a neverila jsem mu uplne vsechno, co rikal. No ale nebudeme tady pomlouvat. Smějící se Po tom, co jsme zvladly pulhodinovou degustaci a 2x2 deci vina, dostali jsme strasne dobrej napad. "Pojd, ochutname vsech 72 flasek!!!!" Bohuzel, ani jeden z nas neni natolik rozumny, aby rekl ne. Pokud vas zajima, k jakemu jsme se dostali cislu, bylo to cislo 72. Křičící V ten moment nam to ale jeste neprislo tak hrozny a proto jsme si jeste koupili jednu flasku na pokoj - uplne zbytecny. Netrvalo dlouho, nez mi doslo, ze ten vecer uz fakt pit nebudu a flaska s nama putovala na dalsi hotel.Smějící se






Streda 22.6.

Kupodivu mi bylo rano docela dobre a dokonce jsem po snidani a kafi citila, ze muzu i ridit, takze byl cas se presunout o dum dal. Respektive o hodne domu, ujeli jsme totiz trasu Mlada Boleslav - Trebic a to bez dalnice, takze jsme ujeli necelych 200 kilometru a jeli jsme to snad 4 hodiny. Smějící se I tentokrat nas to oba stalo dost nervu, ale kdyz bylo nejhur, zastavili jsme na tocenou zmrzlinu a uz to bylo zase dobry. V Trebici jsme meli bydlet v Grand Hotelu, coz cloveka privadi na myslenku, ze to je neco extra. Obzvlast po tom, co stravi 2 uzasne noci v "obycejnem" hotelu v Boleslavi. No, neco extra to opravdu bylo. Uz pri check inu nas zarazila informace, ze na veceri se mame objednat na urcitou hodinu, protoze maji jen jednoho cisnika, tak abychom neprisli vsichni najednou. Taky jsme dostali jakesi barevne kuponky, jimiz jsme meli tu veceri cisnikovi "zaplatit". Pri prichodu na pokoj jsem se opet zarazila, jelikoz jsme si priplatili za apartman, kde podle fotek mela byt klasicka vyrivka, ale meli jsme obycejny pokoj s vanou, ktera mela asi 4 ne uplne tryskajici trysky. Smějící se Nevadi, rekli jsme si. Alespon si napravime chut na te avizovane "lahodne veceri formou vyberu z menu". Kdyz jsme si sedli ke stolu, pan jediny cisnik nam prinesl menu, hluboke talire a informaci, ze polevka prijde v zapeti. Marne jsem premyslela, kdo objednaval polevku, ale nebranila jsem se a radeji jsem si objednala pivo - chyba. Pivo totiz nebylo uplne chutne, rekla bych az nechutne, ale nechci si timhle clankem delat dalsi nepratele, tak radeji nebudu rikat, co to bylo za znacku. Nalada se ale razem zlepsila, kdyz pan prinesl tu polivku, to jsem totiz jeste nezazila. Hned jsem mela pocit, ze jsme zase na mem milovanem detskem tabore a muzu si z polevky vyndat vsechny brambory, aby na ostatni uz nezbylo....






Abych ale porad jenom nepomlouvala, tak polevka byla moc dobra. Takova ta vylepsena gulasovka z pytliku. Taky ji delate? Mrkající Ale beze srandy, ta mi fakt chutnala! Druhe jidlo jsme si mohli vybrat asi z 10 moznosti typu veprovy rizek, kureci rizek, kureci rizek se sunkou a syrem atd. Priprava techto jidel neni narocna, ale i tech par minut cekani jsme si nastesti meli jak zkratit. Dostali jsme papirek s "anketou" aneb vyber si, co budes jist. Druhy vecer jsme totiz meli mit 3chodovou veceri pri svickach a behem prvniho vecera jsme se meli rozhodnout, jak ta nase vecere bude vypadat. Tady jsem se zase myslenkou vratila na Morskeho konika od VZP. Pokud neznate, jedna se o ozdravne pobyty u more pro deti. Tam jsme si totiz taky vzdycky objednavali jidlo na tyden dopredu. Smějící se Kdyz nam prinesli hlavni chod, uz jsme se museli jen smat. Takhle spatny jidlo jsem dlouho nemela....kvuli velkemu hladu jsme snedli alespon pulku, ale pak uz jsme se vydali hledat nejaky podnik, kde se muzeme normalne najist. Nebylo moc na vyber, ale nakonec jsme se rozhodli pro podnik, ktery vypadal jako neco mezi cukrarnou a pizzerii. Objednali jsme si pivo, tentokrat pro nas uplne nezname, ale kupodivu to bylo jeste horsi, nez to prvni. Jidlo jsme ani nezkouseli, nechali jsme na stolu 2 rozpita piva, 60 korun a sli jsme pryc. Nakonec jsme si koupili stacene vino, hromadu syru, sli jsme se vyblbnout do hoteloveho bazenu a pak koukat na televizi. Smějící se

Ctvrtek 23.6.

Ve ctvrtek bylo takove vedro, ze jsme odmitli byt ve meste a nasli jsme si nedaleke koupaliste, respektive Dalesickou prehradu. Ti pozornejsi si mozna vsimnou, ze behem nasi dovolene jsme se ocitli u Dalesic uz podruhe (poprve to byl pivovar z filmu Postriziny), to mi ale samozrejme doslo az pri psani tohoto clanku. Na tomto koupalisti jsem si splnila dalsi cil me dovolene, dokonce 2. Dala jsem si langos a pozdeji smazak s hranolkama. Boze to byla prasarna, ale vyborna...Rozpačitý





Vykoupali jsme se, uzili jsme si slunicka, ale pri navratu na hotel jsme se jeste dovybili v bazenu, protoze prehrada byla prece jenom jeste studena, tak to nebylo uplne ono. Bazen byl maly, ale pekny, prijemny. Ale az pri druhe navsteve jsme zaregistrovali dost zvlastni cedulku. Prvni den jsem si myslela, ze tam pisou "Zakaz skakani do bazenu", coz mi davalo smysl, ale tohle? No fuj!






K veceru uz jsme se ale museli jit pripravit, protoze jsme pred sebou meli tu veceri pri svickach. Necekejte ale zadnou romantiku, vsechno vypadalo uplne stejne jako predchozi vecer, jen nam na stoje plapolala jedna unavena svicka. Jo a dalsi zmena byla v tom, ze uz jsme si netroufli na tocene pivo, tak jsme si radeji oba dali ozkousene lahvace. Smějící seSmějící seSmějící se Zkratka vecere pri svickach jak ma byt.....ale pravda je, ze jidlo uz bylo lepsi, nez prvni vecer, takze jsme se docela najedli. Vecer jsme chteli jeste nekde posedet, tak jsme se opet vydali hledat nejaky slusny podnik. Dostali jsme jeden tip, ktery bychom sami urcite nenasli, protoze to bylo pomerne daleko, ale ta prochazka stala za to. Sakra, tuhle restauraci jsme meli objevit uz prvni den. Ale nevadi, alespon jeden vecer jsme mohli posedet v peknem prostredi a dat si dobre piti.

Patek 24.6.

V patek jsme se po snidani opet zabalili a vydali se na cestu. Tentokrat jsem pred sebou mela 100 kilometru, jeli jsme do Ledce nad Sazavou. Ten, kdo mne zna uz asi tusi, ale pro vas ostatni vysvetlim. Uz jsem tady nekolikrat psala, ze jezdim jako vedouci na tabor a ten tabor je prave zde, v Ledci nad Sazavou. A nastesti moje dovolena vysla tak, ze jsem se tam mohla stavit zrovna tenhle patek, kdy se tam sjizdi na vikend vsichni vedouci, kteri pripravuji areal a hlavne stavi stany pro deti. To, ze prijedu, vedelo jen minimum lidi a tak to pro vetsinu bylo prekvapeni. Vedeli jsme ale, ze vsichni prijedou az vecer, tak jsme nejeli hned do tabora, ale nejdrive do kempu vzdaleneho par kilometru. Je tam totiz super koupacka a rovnou jsme tam zustali i na obed. Bylo strasne fajn se tam po roce zase podivat. Bylo mi sice smutno, ze to je letos bez tech deti, ale snad s nimi pristi rok pojedu zase.

Nutno podotknout, ze co se jidla tyka, tak kam se hrabe nejakej Grand Hotel. Takhle luxusni gulasek s knedlikama jsem dlouho nemela a to jsme si ho dali jenom v takovem kiosku. A za 70 korun!! Smějící se Tak nam chutnalo, ze jsme si pozdeji dali i palacinky a taky luxus. Po par hodinach jsme se ale zacali nudit a tak jsme se rozhodli pro presun primo do tabora, kde jsme netrpelive vyhlizeli tu nasi uzasnou taborovou particku. Sjizdeli se postupne a dlouho, ale ja jsem si na ne rada pockala. Bylo uzasny je vsechny videt. Kdyz jsme jim pomohli vybalit to nejnutnejsi (zasoby jidla na tabor), jelo se na tradicni veceri, kde jsem konecne mela cas si s vetsinou z nich trosku popovidat a obdarovat je americkyma sladkostma. Pred pulnoci jsem si jeste trosku zataxikarila zpatky do tabora, ale pak uz byl cas vydat se domu. Strasne rada bych tam s nimi zustala alespon jednu noc, coz bylo puvodne v planu, ale na sobotu jsem mela dulezity program, bracha se totiz zenil. Nechtela jsem riskovat, ze svatbu nestihneme a tak bylo nutne jet domu v noci. Do postele jsem po dalsich 120 kilometrech ulehla asi ve 2 rano.

Sobota 25.6.

Je 6 hodin rano a zvoni mi budik. Vypinam ho a chci jit zase spat, ale nejakym zazrakem se mi nakonec podari vylezt z postele. Dneska totiz opravdu neni casu nazbyt. V noci jsme se vratili z dovolene, a ja si musim z maleho kufru vyndat vsechny veci a zabalit si komplet tak, abych uz byla pripravena na cestu zpet do New Yorku. Na letiste totiz pojedu primo ze svatby...Do ted absolutne nechapu, jak se mi to povedlo, ale stihla jsem se zabalit, vysprchovat a pripravit na svatbu v casovem limitu tak, abychom jeste pred desatou (myslim) byli v Melniku, u rodicu nevesty, odkud se jelo na radnici. Tam uz byly pripravy v plnem proudu, tak jsme se snazily s mamou pomoct alespon tak, ze jsme nazdobily vsechna auta. Vsechno probehlo bez zbytecnych zmatku a tak jsme byli na radnici tak akorat. Svatba to byla mala, ale hezka a dojemna, i slzicka i ukapla. Jedine, co to trosku kazilo, bylo pocasi. Bylo totiz sileny vedro!!! Ani to nas ale neodradilo od tradicni vyborne knedlickove polevky. Rizek uz jsme bohuzel nedojedli, protoze se privalila tak obrovska prutrz mracen, ze se pred tim skoro nebylo kam schovat. Takhle s odstupem casu to ale vlastne byla docela sranda. Smějící se Alespon jim prselo stesti, hodne hodne moc stesti. Nenechali jsme si ale zkazit naladu a az do vecera jsme se dobre bavili. Probehlo vsechno zasadni, rozbity talir, krajeni dortu, unos nevesty a taky hazeni kytice. Musim se pochlubit, ze jsem ostatnim holkam znemoznila ji chytit tim, jak jsem tam zbesile poskakovala a tak nakonec vazne skoncila u mne. Ondra dela, jako ze z toho nema radost, ale pritom je nadsenej. Vid, Ondro? Líbající






















Ja jsem si naivne myslela, ze nebudu pit, kdyz rano letim zpet do USA, ale zkuste nepit na svatbe jedineho bratra. Zabalili jsme to ale celkem rozumne brzy, takze se mi rano nevstavalo az tak tezce...

Nedele 26.6.

...ale sakra tezce se odjizdelo. Pri prijezdu na letiste jsme zjistili, ze neletim v 8, ale az v 8:40, takze jsem mela dostatek casu si to louceni poradne protrpet. A bylo to strasny. Jeste horsi, nez kdyz jsem odlitala poprve a to je co rict, protoze ted uz jsem letela jen na 2,5 mesice, to je oproti 12 mesicum velikej rozdil. Brecela jsem jako zelva uz cestou z Melnika na letiste a ani za ty 3 hodiny na letisti jsem se nezastavila. Neslo to. Brecela jsem, nikam se mi nechtelo, byla jsem silene unavena a mela jsem kocovinu. Idealni stav stav pred 14 hodinovym letem. S tezkym srdcem jsem Ondru a rodice olibala a odesla jsem smerem ke gatu. Nic jinyho mi totiz ani nezbyvalo. Tohle se strasne tezce popisuje, to by si clovek proste musel zazit.

Jak asi chapete, cesta nezacala dobre, ale alespon mi to zprijemnil fakt, ze v letadle Moskva-JFK jsem vyfasovala super sedadlo. Byla jsem totiz na ctyrsedadle jenom ja a jeste nejaka holka, takze jsme se mohly relativne pohodlne obe natahnout a ja jsem mohla dospat ten spankovy deficit.

Do New Yorku jsem priletela v docela prijemnou dobu, kolem 6pm uz jsem byla na ceste z letiste do New Rochelle, kde na mne cekalo moc mile prekvapeni. Pry od Bubaka.


Pokud jste to docetli az sem, smekam. Tentokrat je to totiz vazne dlouhy a dost mozna i nezabavny. Doufam, ze delka clanku alespon trochu omlouva to, ze jsem ho vytvarela tak dlouho. Za prve to zabralo vazne spoustu casu a za druhe se mi k tomu uprimne nechtelo moc vracet. Kdyz se vam chce probrecet cely den kvuli tomu, ze musite zase vsechny opustit, tak se zkratka nechcete ohlizet zpatky tam, kde jste byli s temi nejblizsimi a bylo vam skvele.

Ted uz jsem se z toho navratu do USA vzpamatovala a jsem pripravena to tady doklepat. Prece jenom mi uz zbyva pouhych 60 dni a potom nejaky kratsi cestovani. To uz zvladnu! S vyplazeným jazykem

Mejte se krasne a zase nekdy! :)