Srpen 2016

Long Island University

26. srpna 2016 v 3:28 | Ivuska |  Muj zivot v New Rochelle, NY
Je tomu uz pres 14 dni, co jsem vas nalakala na dalsi clanek. Nebo jsem se o to alespon snazila a snaha se odjakziva ceni. Mela jsem psat o tom, co jsem delala prvni srpnovy vikend, tak jdeme na to. Jiz nekolikrat jsem se zminila o tom, ze jako au pair musite splnit za svuj rok alespon 6 kreditu. Taky uz jsem psala o moji prvni skole, kterou byla Iona College tady u nas v New Rochelle. Tam jsem pred letem dochazela jednou tydne po praci na 2,5 hodiny po dobu asi 2 mesicu. Bylo to docela zajimave, ale dlouhe a uprimne receno po 11 hodinove praci taky dost namahave. Tak jsem si rekla, ze zbyle 3 kredity radeji ziskam nejakou snadnejsi cestou. Od toho jsou tady nastesti vikendove kurzy. Je to uzasna varianta pro nekoho, kdo to chce mit rychle za sebou a moc se u toho nenadrit. Nabizi to vice skol, ale ja jsem se rozhodla pro Long Island University.




Tahle univerzita je svymi kurzy pomerne znama = zadana. Pokud mate zajem o nejaky z kurzu, musite si ho zaplatit relativne dost predem. Tady je rozpis, ktery mi od nich prisel 19.5., tzn. skoro 3 mesice pred mym kurzem. Sami muzete videt, ze cerven a cervenec je uplne plny a v srpnu je plne jedno ze ctyr temat. Omlouvam se za kvalitu fotky, bohuzel do blogu nemuzu nahrat PDF, tak jsem to jen takhle vyfotila.



Nevim, jak moc to jde, nebo nejde precist, tak vam to vypisu jeste jednou. Ten uz nedostupny kurz se jmenuje Enhancing your Digital Lifestyle. Moc mi nevadilo, ze jsem se na nej uz nemohla prihlasit, protoze mi to stejne neprijde lakave. Ty zbyle jsou: 1) Physical, Cognitive and Psychosocial Development, 2) Music that Made America a 3) Critical Reading and Expository Writing. Kurz cislo 2 mi prisel trochu jako ztrata casu, ale pokud proste potrebujete rychle nahnat kredity a zbyva jen tohle, tak proc ne. Kurz cislo 1 by mne nejspis bavil, protoze jsem vzdycky mela rada psychologii. Je to pro mne jedna z tech zajimavejsich ved a dokonce jsem pri ni ve skole i davala pozor. Nakonec jsem ale dala prednost kurzu cislo 3 - Critical Reading and Expository Writing. Pokud ctete muj blog pravidelne, tak asi vite, jak plnohodnotne, kvalitni a humorne vyspele texty dokazu psat a tak jsem se rozhodla tuto moji schopnost jeste prohloubit nemene kvalitnim 2dennim kurzem. Smějící se Konec srandy. Jasne, ze se za vikend nenaucim zazraky, ale rikala jsem si, ze to alespon nebude takova nuda.

Kdyz jsem mela kurz vybrany, bylo potreba ho zaplatit. I zde si muzete vybrat jednu ze dvou variant a to bud pouze kurz plus 2 jidla za 285$, nebo kurz, ubytovani na 2 noci a 5 jidel za 359$. Ja sice Long Island nemam daleko, ale kvuli doprave trva cesta dlouho a je zbytecne jezdit 3x tam a zpet, tak jsem se rozhodla zustat cely vikend. Uz jsem se zminovala, ze rodina vam na vsech 6 kreditu pridava 500$. Clovek si sice rekne, ze to je neco kolem 12 000 a z to je uzasny, ale oproti nasem pomerum je 500$ na skolu smesne malo. Za minuly kurz rodina zaplatila 280$, takze tentokrat uz platili jen 220$. S toho vychazi, ze ja jsem si na tento kurz doplacela 139$. Moje penezenka zaplakala, ale neda se nic delat, do skoly se chodit musi. Skoda, ze jsem na to prisla tak pozde. Smějící se

Po zaplaceni jsem skolu na nejakou dobu vypustila, protoze jak rikam, platila jsem to dost dopredu, mezitim jsem jela domu na dovolenou, takze jsem mela hlavu plnou jinych starosti. Jednoho krasneho dne jsem se ale probudila s myslenkou, ze mi skola zacina za 4 dny a ja vlastne nevim, v kolik a kde presne se mam hlasit a co vsechno s sebou potrebuju. Ptala jsem se Sareny, jestli nema nejake podrobnejsi informace ona, jelikoz to platila, ale pry ji zadny informacni email neprisel. Rozhodly jsme se teda, ze jim zavolame a zeptame se, jestli se mnou pocitaji. Bez odpovedi....Sarena jim prubezne volala dva dny, psala emaily, byla mila, potom nastvana, nakonec vyhrozovala a ja uz jsem zacinala mit strach, ze nebude ani kurz, ani kredity. Ve stredu pred kurzem se konecne ozvali s tim, ze mi email posilali uz v kvetnu a ze se nekde nejspis zatoulal a poslali mi ho znova. Vedela jsem teda, ze se se mnou normalne pocita, kde mam v kolik byt a hlavne....ze musim napsat esej. Alespon na 2 stranky! Za dva dny!! Kdyz od rana do vecera pracuju!!! V ANGLICTINE!!!! No peklo...ani tema me moc nepotesilo, ale nakonec jsem se s tim nejak poprala. Mela jsme napsat memoar ktery by vypravel o necem, co mi zasadne ovlivnilo zivot. Musela jsem pouzivat hodne detailu a muselo z toho byt jasne, jakym smerem to ten muj zivot ovlivnilo. Zkratka neco, co proste nestihnu napsat za hodinku. Alespon ne tak, abych z toho mela dobry pocit.

Ja jsem ale sikovne devce, takze jsem v patek odpoledne byla pripravena vyrazit a mela jsem vsechno, co jsem mela mit. Prvni hodina nam zacinala v 6 vecer, ale check in jsem musela stihnout jeste pred hodinou, takze jsme z New Rochelle vyrazely nekdy kolem 4. hodiny. Jela jsem se Sarenou a rychle mi to uteklo, protoze jsme celou cestu prokecaly, ta zenska mi asi bude chybet. Smějící se Cesta byla jednoducha, az na ten konec. Navigace byla trochu zmatena a moc nevedela, kde mame odbocit. Nejdrive jsme odbocily do nejake slepe ulice, ktera vedla asi ke 3 domum, ale reknu vam....takovy palace???????? Jako uz jsem tady v USA videla hodne pekny baraky, ale tohle jsem teda jeste nevidela. Hned jsme pochopily, ze tohle jako moje skola nevypada a vypadly jsme tak rychle, ze jsem to ani nevyfotila. Po par metrech byla dalsi odbocka, ta uz vedla ke skole. Nepredstavujte si to tak, ze jsme odbocily a staly pred skolou. Nejdrive nas uvitaly jenom vlajecky a pak jsme jely jeste dlouho lesem, mijely jsme ruzne skolni budovy, ale porad to nevypadalo tak, jak to vypadat melo. Kdyz jsme zacaly mijet cedule typu: "Osteopathic Manipulative medicine", doslo nam, ze asi ani tady se au pair kurzy nekonaji. Opet jsme to otocily a pokracovaly v ceste. Na treti pokus uz jsme to zvladly a odbocily spravne. Ted jenom najit ten spravny barak, protoze campus byl pomerne velky.




Diky mapicce jsme to ale nasly a za par minut jsem byla "checknuta". Dostala jsem nejake papiry, kartu od pokoje a taky balicek s jidlem, coz jsem uvitala. Byl v nem kruti sendvic, jablko, susenky, chipsy a myslim, ze jeste neco, ale uz si nevzpominam. To neni zase tak podstatny...Pokoje vypadaly tak, ze byly dvere na elektronickou kartu a za nima spolecenska mistnost (rozumej chodba se starym gaucem). Ze spolecenske mistnosti vedlo dalsich 5 dveri - 1 do koupelny, kde byly 2 sprchy a dva hajzliky, a potom do 4 pokojicku po 2 lidech. To znamena, ze v nasem pokoji nas bylo 8 ve 4 mistnostech, ktere ale nebyly tak uplne oddelene.










Zadnej luxus no, ale na ty dve noci to stacilo, navic jsme tam chodily vazne jen prespat. Poprve jsem tam stravila asi 10 minut, seznamila jsem se se spolubydlici, snedla jablko a bezela na prvni hodinu, respektive dvouhodinu. Jakmile jsem vlezla do tridy, dostala jsem nejaky pracovni sesit a knizku O mysich a lidech od Steinbecka. Kolem tehle knizky se mel totiz tocit cely vikend, z cehoz jsem mela na jednu stranu radost, protoze mam ten pribeh rada, ale na druhou stranu me to stvalo, protoze jsem ji cetla uz jak v cestine, tak i v anglictine, tak bych radeji zvolila jinou. Bohuzel jsme ale nemeli na vyber, tak jsem se musela podridit. Ucitelka byla takova mladsi, prijemna pani, jmenovala se Teresa a byla jsem s ni maximalne spokojena, byla vazne fajn. Vysvetlila nam, ze cely vikend budeme cist tuto knizku a postupne ji rozebirat a ke kazde kapitole vypracovavat cviceni v tom pracovnim sesitu. Respektive jsme teda poslouchali audioknihu, takze jsme vsichni postupovali stejne a slo to docela rychle.Za ten patecni vecer jsme stihli prvni kapitolu a za "domaci" ukol jsme dostali dalsi kapitolu plus nekolik cviceni. Ty cviceni byly hlavne na rozbor postav, jejich charakterovych vlastnosti, jednotlivych situaci v knize a taky na procvicovani nove slovni zasoby, ktera se tam objevovala. Chtela jsem vam napsat nejaky priklady, ale zjistila jsem, ze si z toho nic nepamatuju, tak alespon vidite, jak to bylo ucinny. Reknu vam, ze jsem po celem tom dni byla pekne utahana, ale ukol jsem zvladla a dokonce jsem pred spanim jeste docela pokecala s tou spolubydlici. Byla to holcina z Tuniska, bylo ji 28, ale na jmeno se prosim neptejte. To jsem zapomnela stejne rychle, jako tu slovni zasobu.

Druhy dne jsme zacali samozrejme snidani, ktera byla opravdu vydatna. Mohli jsme si vybrat z cerealii, sladkeho peciva, slaneho peciva, ovoce, teplych jidel, ja nevim z ceho vseho. Na co si ale nikdy nezvyknu jsou ty americke porce. Byli tam totiz kuchari, kteri nam nandavali a takhle to vypadalo, kdyz jsem si objednala "jenom trosicku". Nechtejte videt, jak to vypada, kdyz chcete trosicku vic.


















Po snidani jsme se presunuli opet do tridy a zacala nam celodenni sichta. Musim rict, ze to bylo vazne dlouhe, cetli jsme kapitolu po kapitole, vsechno do detailu probirali a zastavili jsme se vazne jen na obed a na veceri, po veceri jsme se jeste podivali na zfilmovani te knizky, aby toho nebylo malo. Nastesti mi ten den utikal alespon trochu rychleji, protoze jsem mela prima spolusedici. Jmenuje se Julia, je z Finska, je ji 19 a uz bude kazdym dnem odjizdet. Taky jsem se ve tride bavila s jednou ceskou a jednou slovenkou. Nakonec jsem si na ne nevzala ani facebook, ale holky, jestli to ctete, tak vas zdravim. Mrkající

V sobotu vecer se stalo neco neuveritelneho, ale nejdrive se musime vratit o rok drive. Pise se 13.9.2015 a ja v Londyne prestupuji na letadlo smerem New York. Vedela jsem, ze stejnym letadlem maji letet dalsi au pairs, konkretne Britka Emily a Spanel Victor. Byli jsme domluveni, ze se v Londyne sejdeme, ale ani jednoho jsem u gatu nevidela, protoze tam bylo strasne moc lidi a Victor nakonec to letadlo i zmeskal. Nevadi, sedla jsem si na svoje misto, ktere bylo samozrejme uplne nejhorsi (primo uprostred mezi 2 chlapama) a cekala jsem, az vzletneme. Vsimla jsem si, ze vedle pres ulicku je volne dvousedadlo, tak jsem si rikala, ze kdyz nebude obsazene, proste se premistim. Bohuzel ale mista na posledni chvilku mista zasedla nejaka mlada holka, tak jsem byla nastvana, ale ne na dlouho. Na jejim kufru jsem totiz zaregistrovala ruzovou visacku s napisem Cultural Care au pair a pochopila jsem, ze mame stejnou cestu. Pockala jsem az budeme ve vzduchu a pak jsem se ji sla zeptat, jestli si muzu prisednout. Vypadala, ze je docela rada, ze v tom neni sama. Potom zacal klasicky rozhovor mezi au pairkama. Jak se jmenujes? Odkud jsi? Kolik ti je? Kolik mas deti? Jak jsou stary? Kde budes bydlet?....Kdyz jsem ji rekla, ze jsem z Ceska, prisla dalsi klasicka reakce: Takze jsi Ruska? Umis rusky? Na tohle jsem vazne hakliva, takze jsem ji vysvetlila, ze Ruska fakt nejsem a ze sice rusky umim, ale to jen proto, ze jsem si ten jazyk vybrala a ze uz to u nas davno neni povinne. Taky jsem ji upozornila, at si na tohle dava pred Cechama pozor, protoze my Cesi obecneme Rusy moc nemusime a je to pro nas citlive tema. Pak jsem se ji zeptala, odkud je ona. Nemusite hadat 3x, jednou staci. Samozrejme to byla Ruska. Křičící Nastesti se ji to nijak nedotklo, protoze mela sice ruske obcanstvi, ale cely zivot zila v Nizozemsku myslim, to uz si bohuzel nepamatuju, protoze jsem s ni cely rok nebyla v kontaktu. Pri vystupu z letadla jsme nakonec jeste nasly tu Emily a jely spolecne do training school. A ted zpatky do pritomnosti, co ze se teda v sobotu vecer stalo? Tusite spravne, potkala jsem moji holandsko-ruskou spolucestujici z letadla. Shodou okolnosti si vybrala stejne datum kurzu, akorat jine tema, takze byla v jine tride. A ted se podrzte....kdyz jsem byla v nedeli rano na ceste do moji tridy, nakukovala jsem do ostatnich mistnosti a koho nevidim? Emily!!!! Nechapu, jak se to stalo, ale dala bych ruku do ohne za to, ze to byla ona. Asi jsme se mely jeste jednou vsechny tri na konci naseho au pair roku potkat. S vyplazeným jazykem




Nedelni vyucovani uz pak bylo celkem rychle, protoze jsme se ucili jen dopoledne. Dokoncili jsme poslednich par cviceni v pracovnim sesitu a potom nasledovala posledni cast naseho kurzu - dalsi esej. Urcili jsme si asi 10 zakladnich temat a problemu z knihy (pratelstvi, handicap, diskriminace na zaklade pohlavi, veku, barvy kuze, americky sen, atd), z nichz jsme si meli jedno vybrat, k tomu si vybrat 2-3 postavy z pribehu a napsat o nich esej na to vybrane tema. Nevim, jestli jsem to napsala srozumitelne, ale snad jo. Ono to ve finale stejne neni tak dulezite, proste jsme psali esej o postavach z knizky, tot vse. To jsem celkem i zvladla, ale pak prisla ta horsi cast, zacali jsme svoje prace predcitat pred celou tridou, to jsem vzdycky nesnasela. Nastesti se porad hlasilo strasne moc dobrovolniku, takze na me nevysla rada, coz mi nevadi. Malicko mi akorat vadi to, ze jsem nedostala zadny feedback od te ucitelky ani na moji domaci esej, ani na tu konecnou. Docela bych ocenila, kdyby si po kurzu udelala tu praci a vsem napsala email s tim, co si o jejich textu mysli, ale chapu, ze by to pro ni byla prace na 3 dny. Ve 12 jsme dostali potvrzeni o tom, ze jsme kurz absolvovali a okamzite jsme se rozprchli. Pred nasi budovou uz cekal shuttle, ktery nas mel odvest na vlak a ja jsem tak konecne dostala prilezitost svezt se zlutym autobusem, woooohoooo!!!! No, zase takova pecka to nebyla, ale proste jeden z mnoha minizazitku. Úžasný Potom uz probehla jenom cesta z Long Islandu na Manhattan, z Manhattanu do New Rochelle a vikend byl pryc. Jo, sice jsem zabila cely vikend, ale znova rikam, ze tohle je skvela varianta pro nekoho, kdo potrebuje kredity rychle a nehodla do skoly dochazet pravidelne kazdy tyden.







Timto je teda moje skolni povinnost splnena. Ted uz jenom dotahnout tech poslednich 19 dni a muj au pair rok je definitivne za mnou. Jenom 19, to je sileny. Nebo jeste 19? Sama ani nevim. Na jednu stranu je skoda, ze to konci, ale na druhou stranu uz se strasne tesim, az budu zase doma mezi "tema svyma".


Uzijte si blizici se vikend a nebojte, ja se behem tech 19 dni jeste parkrat ozvu Usmívající se






Niagara Falls trip

8. srpna 2016 v 22:05 | Ivuska
Mame tady srpen a to znamena, ze se prazdniny prehouply do druhe poloviny. Jeste, ze zadne prazdniny nemam, protoze bych musela zacit propadat panice kvuli blizicimu se zacatku skolniho roku. Ano, prazdniny uz bohuzel nemam, ale to nevadi, protoze leto je cas vyletu i bez prazdnin a tak jsem se rozhodla podniknout dalsi z nich - tentokrat byly mym hlavnim cilem Niagarske vodopady. Chtela jsem se na ne podivat uz od zacatku, co jsem byla v USA, ale az doted jsem se k tomu nedokopala. Tady je moje rada pro zacinajici au pairs - ZACNETE CESTOVAT HNED!!! Ono se vam ze zacatku mozna moc nebude chtit, protoze si budete ve vsem nejiste, jeste tady nebudete nikoho znat, budete poznavat hlavne nejblizsi okoli a taky nejspis budete chtit travit co nejvic casu s rodinou, aby se mezi vami hned udelal nejaky pekny vztah. Pokud budete jako ja, tak po par tydnech zjistite, jak prijemny je chodit na nakupy, na kaficka, na vecere a sem tam na nejakou tu party (to ja sice uz tak moc nemusim, ale jednou za cas to neuskodi). Jenze timhle zpusobem se penizky rozkutalej hrozne rychle a vam na cestovani nic nezbyde. Zatim to ale neresite, protoze pred sebou prece mate jeste nekolik mesicu a na vsechno je casu dost. Za chvilku se ale ohlednete, zjistite, ze uz jste skoro na konci vaseho dobrodruzstvi a zdaleka jste nevideli vsechno, co jste chteli. Ke konci uz se to ale blbe dohani, hlavne kvuli financim.

Ja uz jsem se smirila s tim, ze se na Niagary proste nepodivam. Jednoho dne ale spoluzacka z Iona College napsala na nasi facebookovou skupinu, ze jedou na Niagary a hledaji posledniho cloveka do party. Rekla jsem si, ze ted, nebo nikdy. Nevim, jak vam, ale me prijde varinta "ted" lepsi a tak jsem ji napsala zpravu, ze se k nim pridam. Tahle holcina se jmenuje Juliana a cte se to Hualina, coz mi prijde hrozne vtipny. Úžasný Hulca pochazi z Kolumbie a je hrozne fajn. Sice je strasne urvana, ale je s ni zabava. Po par minutach mi od ni prisla zprava, ze je zajezd koupeny a ze teda jedeme.

Stejne jako na vylet do Philly jsem se musela pripravit i na vylet na Niagary. Tentokrat jsem ale oproti rizkum udelala zmenu a pripravila jsem si na cestu par bramboraku. Smějící se Hned na zacatku nas cekal jeden problem - jak se dostat do 7:00 do Brooklynu, kde jsme meli sraz s pruvodcem. Ikdybychom jely prvnim moznym vlakem, nedojely bychom tam vcas, jelikoz cesta trvala skoro 2 hodiny. Puvodne bylo v planu i prespat nekde v NYC, ale zaprve by to bylo drahy a zadruhe spat v Brooklynu? To nechces. Sarena jako pravnik resi pripady prave z teto casti mesta a ty pribehy, ktere mi obcas vypravi? Tam bych asi vazne nechtela jet v patek po praci za tmy nekam na hotel. Nakonec jsme se dohodly, ze bude nejlepsi, kdyz pojedeme UBERem. Vetsina z vas asi vi, co to je, ale pro jistotu - je to takova levnejsi varianta taxiku, ktera se objednava pomoci mobilni aplikace. No a pres tu aplikaci se to pak i plati, takze dokonce ani nepotrebujete u sebe mit zadne penize. Sesly jsme se s holkama v pul 6 na nadrazi v New Rochelle (s Hulcou a dalsi jeji kolumbijskou kamoskou) a vyrazily jsme smer Brooklyn. Ja samozrejme ani po temer 11 mesicich nevim, jak spravne napsat New Yorskou adresu a tak jsem nas misto rohu 62. ulice a 8. avenue poslala k domu cislo 62, ktery je na 8. avenue. Nastesti to od sebe neni zase tak daleko, takze jsme k autobusu dorazily vcas. Ulovily jsme si mista uplne vzadu, takze holky si vzaly zadni trojsedadlo a ja mela pro sebe dve mista pred nima. Mely jsme radost, jak jsme to pekne zabraly, ale po chvilce nam usmev klesl. Bylo nam receno, ze tohle je pouze shuttle bus, ktery nas odveze do Chinatownu na Manhattanu, kde presedneme na nas autobus. No parada...

Kdyz jsme prijely do Chinatownu, zavladl velky zmatek. Tech autobusu totiz bylo hrozne moc a kazdy jel jinam, takze bylo potreba najit ten nas. To se po chvilce zadarilo, ale nastal dalsi problem. Nemohly jsme totiz pouzivat zachod uvnitr autobusu, takze jsme si potrebovaly nekam pred cestou odskocit. Reknu vam, ze nam to zabralo dobrych 15 minut neco najit, ale zvladly jsme to! Holky pochopitelne sedely spolu a ja mela sedet za nima s dalsi au pairkou, kterou jsem ale neznala. Vypadlo z ni, ze jeji kamaradka sedi asi o 5 rad dal a tak jsem se nabidla (jelikoz jsem hodna duse, ze? Nevinný), ze si s ni misto prohodim, aby mohly sedet spolu. Me to tak uplne nevadilo, nevadi mi obcas byt sama. Cas jsem vyuzila na cteni, ktere tady ted dost zanedbavam, protoze neni cas/energie a taky jsem dost spala. Vedle me sedel nejaky indicky hoch, pred nama jeho rodice, pak par asiatu a potom cela ta particka kolumbijek (v autobuse se k nam pridaly dalsi jejich kamaradky). Achjo, koukam, ze uz jsem se zase hrozne rozepsala a pritom placam same nepodstatne kraviny. Pojdme teda na to podstatnejsi...

Cesta byla dlouha! Trasa NYC - Niagara Falls nam trvala 8 hodin i s prestavakama na zachod a jidlo. Prvni poradnou zastavkou s hodinovym rozchodem bylo misto zvane Old Fort Niagara. Je to 300 let stara vojenska pevnost, ktera slouzila pri konfliktu mezi USA a Kanadou. Je odsud pekny vyhled na jezero Ontario a dokonce je videt i na mesto Ontario. Pevnost si muzete pekne celou prolezt a prohlednout. Hodina byla skoro i malo, ale dalo se to zvladnout. Sem tam se objevil pan v dobovem kostymu, ktery rikal nejaky vyklad (to jsem ale neslysela) a pro efekt i strilel, cehoz jsem se poprve dost lekla. Smějící se




Ze nevidite to Ontario? Tak se podivejte jeste jednou. Úžasný





Tak snad uz je to ted jasnejsi Smějící se

























Cestou zpatky jsme si udelali jeste jednu kratkou zastavku, tentokrat na miste zvanem Whirlpool State park. Tady jsme stravili jen asi 15 minut, jen jsme se podivali z vyhlidky. Pohled sice pekny, ale netreba se o tom rozepisovat nejak vic, proste reka. Smějící se Nejzajimavejsi mi tam prisla ta kabina, ktera jezdi vysoko nad reknou, je trochu videt na fotce.




Odsud uz jsme jeli primo k vodopadum, cekala nas klasicka projizdka lodi. Bohuzel nam ale bylo receno, ze je tam moc lidi a tak se nase pruvodkyne Danni (doted si vlastne nejsem 100% jista, ze to byla holka) rozhodla to nechat az na druhy den. Misto toho jsme dostali rozchod asi na 2 hodiny. Udelaly jsme s holkama nejaky ty fotky, ale bez listku jsme se bohuzel dostaly jen na jednu vyhlidku, tak jsme se pak vydaly jeste na kafe, protoze nam zbylo hrozne moc casu. V pul 9 uz nam zacinala dalsi cast programu a to v indianskem divadle. Mely jsme moznost se podivat na nekolik druhu indianskych tancu, bylo nam vysvetleno proc a kdy se jednotlive druhy tancily. Byla to zajimava podivana, ale obcas to pripominalo spis hodne vostrou technoparty s dobrym matrosem. Bohuzel jsem sedela naproti svetlum, coz na fotkach delalo neplechu, tak mi snad odpustite, ze ukradnu par fotek z internetu.







Predstaveni skoncilo ve 21:00 a pruvodkyne nam rekla, ze ve 21:15 odjizdi nas autobus na hotel. To me docela zamrzelo, protoze uz byla tma a ja jsem se chtela vratit zpet k vodopadum a podivat se na ne, jak jsou osvetlene, ale uz jsem to nestihla. No a jeste vic me to nastvalo, kdyz jsem zjistila, ze nas autobus neni tam, kde ma byt, takze jsme na nej cekali asi 20 minut. To uz bych se u tech vodopadu stihla otocit 2x, ale kdo mohl tusit, kdy ten autobus prijede, ze? Skoda.
Do hotelu jsme jeli asi 40 minut a musim rict, ze za ty prachy vypadal velmi slusne. Sice bez snidane, ale to uz je detail. Stejne jsme odjizdeli uz v 7 rano, takze ani nebyl moc cas na nejakou dlouhou snidani.

Nedeli jsme opet zacali tam, kde jsme v sobotu skoncili - u navstevnickeho centra Niagarskych vodopadu. Nekteri lide meli rovnou rozchod, ja jsem sla do kina, kde jsem mela zaplaceny film o vodopadech. Asi neni uplne nezbytne ho videt, ale dozvedela jsem se par zajimavych informaci o lidech, kteri prekonali Niagarske vodopady a prezili. Celkem to zvladlo 15 lidi a ted si rekneme par z nich....

1) Annie Edson Taylor - prvni clovek, ktery dobrovolne prekonal Niagarske vodopady a zaroven jenom jedna ze dvou zen. Pro tohle silenstvi se rozhodla v roce 1901 a to z prosteho duvodu, aby byla slavna a mela tolik penez, aby uz nemusela nikdy pracovat. V sudu pry nejprve poslala svou kocku, aby otestovala jeho pevnost, i kocicka prezila. Annie Taylor po vysvobozeni ze sudu rekla, ze by to uz nikdy nikdo nemel zkouset.




2) Zviratko si s sebou bere o 29 let pozdeji i George Stathakis, tentokrat jde o 150letou zelvu. Jemu se sice kousek povedl a pad prezil, ale ne na dlouho. Zasekl se totiz pod vodopadem mezi kameny a vyprostit se ho podarilo az asi po 20 hodinach, takze se v sudu udusil. Zelvicka to prezila, tak alespon neco, kdyz v tom byla nevinne.




3) Pise se rok 1960 a sourozenci Roger a Deanne a jejich rodinny pritel James se rozhodnou pro spolecnou plavbu na lodce. Bohuzel jejich lod prevrati vlna a vsechny 3 okamzite strhne proud. Dospely James se ihned ztraci pod hladinou, nalezeny je az po nekolika hodinach po vodopadem, prekvapive mrtvy. Starsi ze sourozencu Deanne je turisty vytazena z vody priblizne 6 metru nad hranici vodopadu. Mladsi, teprve 7lety Roger takove stesti nema a pada z 50 metrove niagarske Podkovy. Na sobe ma pouze zachranou vestu, coz neni uplne mnoho, ale i tak pad zazrakem preziva bez vetsich zraneni.


4) V cervenci roku 1984 se o tento sileny kousek pokusil i jeden cech, Karel Soucek, emigrant zijici v Kanade. Ten o sobe prohlasil, ze bude poslednim, kdo takovy kousek zvladne a hrde si to napsal i na svuj sud. Rikal, ze kdyz to po nem nekdo zopakuje, on to udela podruhe a potreti....Niagary sice zdolal, ale osudnym se mu stal jiny kousek. Nechal se zavrit do sudu, ktery mel z 55 metru spadnout do vodni nadrze. Sud se ale uvolnil predcasne, zacal rotovat a rozbil se o hranu nadrze. Ironii osudu je, ze timto kouskem si chtel vydelat na vybudovani muzea, kde by vystavoval svoji vybavu prave z prekonavani Niagar, takze se da rict, ze ho ty Niagary nakonec stejne dostaly.







5) V roce 1990 se Jesse Sharp rozhodl sjet Niagary na kajaku. To zni jako dobry plan, ne? Tak moc si veril, ze to zvladne, ze si na stejny den udelal rezervaci v restauraci, kde chtel pozdeji poveceret. Tam uz bohuzel nikdy nedosel a ani jeho telo uz se nenaslo.




Toto jsou pribehy jen par z 15 stastlivcu/odvazlivcu, kteri prezili pad pres Niagaraske vodopady. Spousta lidi ale takove stesti nemelo. Vycetla jsem, ze pad neprezilo 2150 dobrodruhu, sebevrahu, nebo neopatrnych turistu, coz je dost desive, pokud je to pravda.

Kdyz jsem vylezla z kina, zjistila jsem, ze je venku hroznej slejvak. Samozrejme, proc by taky nebyl. Jakmile se vydam nekam na vylet, tak zakonite prsi. Prselo vazne hodne, tak jsme se chvilku schovavaly v obchode se suvenyrama, ale pak uz byl cas jit na lod, Maid of the Mist. Jeste bylo celkem brzy rano (kolem 9) a navic vazne prselo, takze jsme nastesti nemuseli cekat moc dlouho ve fronte. Byli jsme dost promoceny, ale stejne jsme si na sebe vzali vyfasovanou plastenku, protoze to k tomu proste tak nejak patri. Smějící se Plavba trvala asi neco kolem 20 minut. Nejdrive jsme projizdeli kolem 2 mensich vodopadu, ktere sice vypadaly hezky, ale prece jenom jsem si rikala: "To je jako ono? Kvuli tomu se vsichni muzou zblaznit? A na co mam tu plastenku, kdyz je to jenom par kapek?". Pak jsme ale popluli dal a dostali jsme se uz k tomu nejvetsimu vodopadu, k Podkove. A to uz byl rachot!!!!! To se bohuzel neda popsat, tak kvalitni slovni zasobu nemam, ale bylo to neco neskutecnyho. A jo, tady uz ta plastenka byla potreba. Bohuzel nemam zadny selficka, protoze jsme fotili hlavne na GoPro jedny holky, ale nejak se ke me ty fotky jeste nedostaly. Plačící














Po lodi uz jsme rovnou vyrazili zpet k autobusu a zacali se vracet smerem NYC. Jeste nas ale cekala jedna zastavka - Watkins Glen park. To je takova stezka vpodstate vedouci prostredkem skaly. Ja moc nevim, jak to mam popsat. Smějící se Zkratka to puvodne byla obrovska skala, ve ktere se behem 2 000 let udelala takovahle stezka s rickou a vodopady. Jako by tech vodopadu bylo malo, ze? Úžasný Ale bylo to nadherny.....













No a to je tak nejak vsechno, pak uz jsme jeli rovnou zpatky na Manhattan, protoze nas cekala jeste nekolika hodinova cesta domu. Do postele jsem se dostala az tesne pred pulnoci, ale urcite to stalo za to. Tenhle vylet jsem podnikla uz posledni vikend v cervenci, takze pred vice nez tydnem. A co jsem delala prvni vikend v srpnu? O tom priste...pa Iva.